Jak trotl jsem tady hledala všech těch sedm chybějících kapitol, abych mohla doplnit odkazy, a já je sem přitom vůbec nedala. Tak to napravuji a kaju se.
***
"Konan, víš, že tady trucování neplatí."
Oslovená se zmohla jen na zavrčení, div, že nevycenila zuby s úmyslem je použít. Zrzek nevědomky couvl.
"Žárlíš?" zeptal se s úsměvem, když uznal dostatečnou vzdálenost mezi jím a jeho partnerkou. Ta na něj vrhla rozzuřený pohled.
***
"Hidane?"
"Hmm…?"
"Kdy jí to chceš říct?"
"Co jako?"
"To, že můžeš ztratit pět litrů krve, aniž bys chcípnul." Netrpělivě odseknul maskovaný ninja.
"Ahá… no… není to třeba."
"Co tím myslíš?"
"Sakra, a k čemu jí to bude dobrý?!"
"Co mi bude dobrý?" holka dva ninji doběhla a hned se začala vyptávat. Ten bělovlasý kluk ji zajímal. A ani jí samotné se ta zvědavost nezamlouvala.
Vzduchem proletěl kunai. Kakuzu reagoval okamžitě, strhl Reyi stranou a okamžitě se jal vyhledávat neznámého útočníka.
"Zas někdo otravuje!" procedil skrz zuby Hidan, když si z boku vytrhnul zbraň. K jeho zlosti byl kunai napuštěný jedem, který se mu právě rozléval po celém těle. Cítil, jak trne a jak přestává ovládat mysl i končetiny. Podlomily se mu nohy a dopadl na kolena do trávy. Sprostě zaklel. Reyi se nejprve vykuleně dívala na něj, pak k němu přiskočila a chtěla mu pomoci vstát, když vzduchem prolétl další kunai, mířící přímo na bělovlasého ninju.
Vše se seběhlo příliš rychle, aby to mohla samotná Reyi zpozorovat. Dokázala však zaregistrovat úseky, jak její otec popadl zbraň, vrhl ji na dosud schovaného útočníka, poté se divila, proč Kakuzu opět chytá onen kunai a hází ji na Hidana, který ji zachycuje a… nad hlavou jí visel jeden velký otazník.
Nesmrtelný chytil zbraň do ruky tak, aby ho nezranila a slízl z ní krev. Ušklíbl se a jeho kůže najednou začala černat. Aniž by to stihl kdokoli jiný zaregistrovat, bodl se do břicha a krví, která vytekla, nakreslil na trávu krvavý kruh s obráceným trojúhelníkem v něm.
***
Svítilo slunce a ve vesnici skryté v Horkých pramenech probíhal klidný den. Na skále, tyčící se nad vesnicí, seděl asi šestnáctiletý kluk se stejně starou dívkou po boku. Drželi se za ruce a tiše si povídali.
"Věděla jsem, že jsou to jen pomluvy, když o tobě říkali ostatní ty hrozné věci." Říkala právě dívka svému chlapci, kterému náhle úsměv pohasl. Mlčel. Nechtěl se prozradit.
Blonďatá holka se znovu rozesmála.
"Prý ztělesněný Shinigami!" vyprskla smíchy a kluk se po chvíli přidal.
O rok později:
"Ty! Věřila jsem ti, Hidane! Věřila jsem, že nejsi zlý, že nejsi Shinigami! Milovala jsem Boha smrti?! Bože!" dívka rozhazovala divoce rukama a hystericky křičela. Oběť scény se ani nezasnažila odporovat své lásce, prozradil se příliš viditelně na to, aby to mohl jakkoli zamluvit.
"Milovala?" vypadlo z něj jediné slovo, ten minulý čas ho zabolel.
"Vypadni odtud a dej mi pokoj! Už tě nechci nikdy vidět! Se zrůdou žít nebudu!" narážela na jeho vzhled při obřadech, tím si byl Hidan jistý. Bez dalších slov odešel.
***
Celý krvavý obřad Reyi nedýchala, jak ji to fascinovalo. Dívala se, jak se Hidan mění zpět, jak její otec přichází k mrtvole útočníka a prohlíží si jeho tvář.
"Zločinec třídy S." konstatoval jen. V Akatsuki byl známý také tím, že zná snad všechny zločince a nukeniny, kteří jen jsou. Pak se otočil ke své dceři, která se pořád neodvažovala zavřít oči, ani se nadechnout.
Hidan, když pocítil odeznění jedu, vstal. Byl na mrtvého ninju naštvaný. Přinutil jej prozradit své "tajemství", které tajemstvím nikdy nebylo.
Reyi jako by se náhle probudila.
"Ty…! Ty jsi Shinigami!" vyjekla hlasem zvýšeným přinejmenším o jednu oktávu. Jashinista se podíval jinam a jaké bylo jeho překvapení, když holka dodala: "To je drsný!"
***
"Máte nejspíše pravdu."
"Co?" Sasori byl upřímně zmatený. Už dvě hodiny šli s Deidarou beze slova po cestě a on si nepamatoval, že by snad něco říkal už dříve.
"S Reyi máte nejspíše pravdu. Chová se divně."
"U tebe je slovo 'divné' v jiném pojetí než u mě. Co tím myslíš?" konečně si loutkář vzpomněl.
"No… jednou je taková, podruhé jiná… prostě se přetvařuje. Ne, že bych se o to zajímal…"
"Kakuzu snad ví, kdo ta holka je. Těžko by někdo jako on přitáhl do Akatsuki někoho… nedůvěryhodného."
***
"Ááá… proč je ta Zvučná tak daleko?! Mám strašnej hlad!" stěžoval si blonďák skoro plačky. Sakura se napřáhla, aby ho třískla po hlavě, ale Kakashi jí ruku zachytil.
"Tiše." Řekl jen a jeho studenti se jako na povel zaposlouchali do neobvyklých zvuků.
Z houští se vypotácel modrovlasý muž s obrovským mečem připevněným na zádech.
"Já to tak nemyslel!" pochechtával se. Za ním vyšel Itachi, na kterém byla - světe div se - vidět známka nepatrné zlosti.
"Ještě jednou o něm něco řekneš a přísahám, že-…" zasekl se uprostřed věty, a když zpozoroval čtveřici ninjů z Konohy, povzdechnul si.
"Máme práci, Kisame."
Oslovená se zmohla jen na zavrčení, div, že nevycenila zuby s úmyslem je použít. Zrzek nevědomky couvl.
"Žárlíš?" zeptal se s úsměvem, když uznal dostatečnou vzdálenost mezi jím a jeho partnerkou. Ta na něj vrhla rozzuřený pohled.
***
"Hidane?"
"Hmm…?"
"Kdy jí to chceš říct?"
"Co jako?"
"To, že můžeš ztratit pět litrů krve, aniž bys chcípnul." Netrpělivě odseknul maskovaný ninja.
"Ahá… no… není to třeba."
"Co tím myslíš?"
"Sakra, a k čemu jí to bude dobrý?!"
"Co mi bude dobrý?" holka dva ninji doběhla a hned se začala vyptávat. Ten bělovlasý kluk ji zajímal. A ani jí samotné se ta zvědavost nezamlouvala.
Vzduchem proletěl kunai. Kakuzu reagoval okamžitě, strhl Reyi stranou a okamžitě se jal vyhledávat neznámého útočníka.
"Zas někdo otravuje!" procedil skrz zuby Hidan, když si z boku vytrhnul zbraň. K jeho zlosti byl kunai napuštěný jedem, který se mu právě rozléval po celém těle. Cítil, jak trne a jak přestává ovládat mysl i končetiny. Podlomily se mu nohy a dopadl na kolena do trávy. Sprostě zaklel. Reyi se nejprve vykuleně dívala na něj, pak k němu přiskočila a chtěla mu pomoci vstát, když vzduchem prolétl další kunai, mířící přímo na bělovlasého ninju.
Vše se seběhlo příliš rychle, aby to mohla samotná Reyi zpozorovat. Dokázala však zaregistrovat úseky, jak její otec popadl zbraň, vrhl ji na dosud schovaného útočníka, poté se divila, proč Kakuzu opět chytá onen kunai a hází ji na Hidana, který ji zachycuje a… nad hlavou jí visel jeden velký otazník.
Nesmrtelný chytil zbraň do ruky tak, aby ho nezranila a slízl z ní krev. Ušklíbl se a jeho kůže najednou začala černat. Aniž by to stihl kdokoli jiný zaregistrovat, bodl se do břicha a krví, která vytekla, nakreslil na trávu krvavý kruh s obráceným trojúhelníkem v něm.
***
Svítilo slunce a ve vesnici skryté v Horkých pramenech probíhal klidný den. Na skále, tyčící se nad vesnicí, seděl asi šestnáctiletý kluk se stejně starou dívkou po boku. Drželi se za ruce a tiše si povídali.
"Věděla jsem, že jsou to jen pomluvy, když o tobě říkali ostatní ty hrozné věci." Říkala právě dívka svému chlapci, kterému náhle úsměv pohasl. Mlčel. Nechtěl se prozradit.
Blonďatá holka se znovu rozesmála.
"Prý ztělesněný Shinigami!" vyprskla smíchy a kluk se po chvíli přidal.
O rok později:
"Ty! Věřila jsem ti, Hidane! Věřila jsem, že nejsi zlý, že nejsi Shinigami! Milovala jsem Boha smrti?! Bože!" dívka rozhazovala divoce rukama a hystericky křičela. Oběť scény se ani nezasnažila odporovat své lásce, prozradil se příliš viditelně na to, aby to mohl jakkoli zamluvit.
"Milovala?" vypadlo z něj jediné slovo, ten minulý čas ho zabolel.
"Vypadni odtud a dej mi pokoj! Už tě nechci nikdy vidět! Se zrůdou žít nebudu!" narážela na jeho vzhled při obřadech, tím si byl Hidan jistý. Bez dalších slov odešel.
***
Celý krvavý obřad Reyi nedýchala, jak ji to fascinovalo. Dívala se, jak se Hidan mění zpět, jak její otec přichází k mrtvole útočníka a prohlíží si jeho tvář.
"Zločinec třídy S." konstatoval jen. V Akatsuki byl známý také tím, že zná snad všechny zločince a nukeniny, kteří jen jsou. Pak se otočil ke své dceři, která se pořád neodvažovala zavřít oči, ani se nadechnout.
Hidan, když pocítil odeznění jedu, vstal. Byl na mrtvého ninju naštvaný. Přinutil jej prozradit své "tajemství", které tajemstvím nikdy nebylo.
Reyi jako by se náhle probudila.
"Ty…! Ty jsi Shinigami!" vyjekla hlasem zvýšeným přinejmenším o jednu oktávu. Jashinista se podíval jinam a jaké bylo jeho překvapení, když holka dodala: "To je drsný!"
***
"Máte nejspíše pravdu."
"Co?" Sasori byl upřímně zmatený. Už dvě hodiny šli s Deidarou beze slova po cestě a on si nepamatoval, že by snad něco říkal už dříve.
"S Reyi máte nejspíše pravdu. Chová se divně."
"U tebe je slovo 'divné' v jiném pojetí než u mě. Co tím myslíš?" konečně si loutkář vzpomněl.
"No… jednou je taková, podruhé jiná… prostě se přetvařuje. Ne, že bych se o to zajímal…"
"Kakuzu snad ví, kdo ta holka je. Těžko by někdo jako on přitáhl do Akatsuki někoho… nedůvěryhodného."
***
"Ááá… proč je ta Zvučná tak daleko?! Mám strašnej hlad!" stěžoval si blonďák skoro plačky. Sakura se napřáhla, aby ho třískla po hlavě, ale Kakashi jí ruku zachytil.
"Tiše." Řekl jen a jeho studenti se jako na povel zaposlouchali do neobvyklých zvuků.
Z houští se vypotácel modrovlasý muž s obrovským mečem připevněným na zádech.
"Já to tak nemyslel!" pochechtával se. Za ním vyšel Itachi, na kterém byla - světe div se - vidět známka nepatrné zlosti.
"Ještě jednou o něm něco řekneš a přísahám, že-…" zasekl se uprostřed věty, a když zpozoroval čtveřici ninjů z Konohy, povzdechnul si.
"Máme práci, Kisame."

