Křupnutí jakoby prolomilo ledy. Sakura padla bezvládně na zem, hlavu nepřirozeně zkroucenou. Reyi si oprášila ruce a zcela instinktivně sáhla mrtvé dívce do kapes. Vytáhla pomačkanou fotku.
"Hmm…" prohlédla si uznale černovlasého chlapce, "vsadím se, že to byla jednostranná láska." Uchechtla se a fotku hodila zpátky na Sakuru.
"Hmm…" prohlédla si uznale černovlasého chlapce, "vsadím se, že to byla jednostranná láska." Uchechtla se a fotku hodila zpátky na Sakuru.
"Já jsem hotová," oznámila svým kolegům. Kakuzu s Narutem se zastavili v půli pohybu, ale každý byl v šoku z něčeho jiného. Blonďák se bez jakéhokoli přemýšlení rozběhnul k ležící dívce, Kakuzu mu nijak nebránil.
"Ona tu holku zabila…" vydechl téměř zničeně. Jako by pořád doufal, že se v Reyi více ukáže ta žena, kterou kdysi tolik miloval. Ta něžnost, vyrovnanost, nevinnost. Tahle holka byla více jeho dcerou než její. Copak to viděl jen on?
***
Držel ji v náručí a modlil se, ať se probudí. Všechno najednou viděl rozmazaně, vnímal zpomaleně. Byl by jednoduchý cíl.
Hidan narazil zády do stromu a sesunul se k zemi. Ztratil vědomí. Sai dopadl do trávy a nehýbal se. Kisame s Itachim se vypařili bez jediného slova, Kakashi se přemístil k Narutovi a Sakuře.
Kakuzu musel jednat rychle. Mávnul na Reyi, ta jen spokojeně přikývla. Maskovaný ninja si pak hodil Hidana ležérně přes rameno a zmizel. Reyi ještě chvíli postávala kousek od svých protivníků. Nikdo si jí nevšímal.
Nevěděla, jestli se má smát nebo brečet společně s nimi. Cítila v sobě škodolibou radost, zaplnění toho prázdna, co v sobě má, ale zároveň i něco jako smutek. Nenechala se tím zmást.
"Ten blonďatej blbeček se nejspíš každou chvilkou zvedne a sentimentálně mi slíbí pomstu. U toho být nemusím," řekla si posměšně, načež zmizela. Na mýtině se rozlehl Narutův řev.
***
Kakuzu se objevil přímo u sídla, Reyi hned za ním. Vypadal, že jí chce vynadat. Shodil Hidana nešetrně do trávy a postavil se k dívce čelem. Hnědovláska trhla rameny:
"Co je?!" ohradila se vztekle.
"Jak co je?! Právě jsi zabila nevinnou holku." Znělo mu to divně, vyčítat jí něco, čím se on živí.
"Nebyla o nic nevinnější než já nebo ty. Byla tu konoichi, sice mizerná a slabá, ale kunoichi. Ona zabíjí lidi. Navíc byla z Konohy! Nesnáším Konohu. Ta jejich stupidní "ohnivá vůle"! A ještě stupidnější žvásty o tom, že "ti dobří zvítězí"! Na to se jim můžu vysrat! Čím víc jich zhebne, tím líp!" rozohnila se.
"Oni… oni…" Kakuzu ztratil řeč. Došlo mu, co tahle scéna znamená. Žádná ohnivá vůle, žádné žvásty - o nic takového doopravdy nešlo. Šlo o něco jiného, osobnějšího.
"Jo. Zabili ji." Odvrátila od něj hlavu.
"Proč? Proč by ji zabíjeli?"
"Protože jsem kdysi… zabila jsem spolužáka," přiznala zahanbeně, "pak dalšího. Šikanovali mě! Utekla jsem a ti z Konohy byli posila… šli po mně a máma… se jim postavila."
"Chápu," přistoupil k ní a objal ji, "chápu tě. Promiň."
Hidan se probudil a třel si oči.
"No to si děláte p***l…" nevěřil tomu, co viděl.
Maskovaný ninja se od své dcery náhle odtáhl.
"Ale říkala jsi, že zemřela stářím," nechápal.
"Lhala jsem. Nevěřila jsem ti." Odpověď ho nepřekvapila. Jeho žena byla moc obětavá na to, aby zemřela pokojně stářím.
"Musela jsem žít s babičkou." Další vysvětlení nepotřeboval. Znovu ji objal, Hidanova zmateného pohledu si ani jeden nevšímal.
"Je mi líto, že jsi jako já."
***
"Co chceš, Zetsu?" Pein se opíral o stěnu v sídle, přemýšlel nad novou členkou. Byl opatrný, špatné zkušenosti ho donutily změnit taktiku ve vybírání nováčků. Pravda, potřeboval novou krev, ale za jakou cenu?
"Ta holka je v Bingo knize, je hledaná. Sledoval jsem je. Setkali se s Itachim a Kisamem proti Uzumakimu a jeho týmu…" Pein zpozorněl.
"A? Žijí všichni?" Ani ho nenapadlo se zeptat na Jinchuurikiho. Byl to na jeho organizaci příliš vysoký cíl. Věděl, že dřív nebo později zůstane on sám a bude muset dokončit to, na čem tolik let pracoval.
"Reyi zabila tu holku z Konohy. Bude užitečná, šéfe." Pousmál se mlsně černý Zetsu.
"Jde z ní strach." Nechal se bojácně slyšet bílý Zetsu.
"Vím to. Možná si tady s nikým nerozumí, ale v něčem nám pomohla hned první den. Zjisti o ní víc."
"Jasný," přikývl kanibal a ztratil se v zemi.
***
"Přísahám," sípal rozzuřeně, "já přísahám, že ji zabiju." Hlas měl tišší, ale o to drsnější. Oči mu začaly rudnout, Kakashi byl připraven na to, že se jeho student změní ve stvůru. Chytl ho za rameno.
"Tím, že se proměníš, ničemu nepomůžeš." Hlas mu málem přeskočil. Posadil se vedle Naruta.
Cítil se tak mizerně jako ještě nikdy. Je snad z Konohy jako jediný tak strašný učitel? Asuma raději zemřel, aby zachránil své žáky, zatímco on… on nejen že přišel o Sasukeho, ale teď i o Sakuru.
Smutně se na Naruta podíval. Zbývá mu už jen on. Raději zemře tou nejohavnější smrtí, než aby přišel i o něj.
Seděl a nemluvil. Slova by byla stejně zbytečná. Oči měl suché a on cítil jen smutek a prázdno, jako by mu někdo vymyl mozek a do hrudi udělal obrovskou díru. Všichni lidé, ke kterým kdy měl nějaký vztah, zemřeli. Minato, Rin, Obito, jeho rodiče… teď Sakura. Sasuke utekl. Nedokázal ho zastavit. Nedokázal ochránit své dva spolužáky, nedokázal ani pomoci svému mistrovi. Jediné, co může dělat, je chodit k hrobu a dávat na ně květiny. A dál se utápět ve výčitkách a v černém svědomí.
Naruto jen tiše vzlykal a svíral svou kamarádku v náruči. Neměl už sílu ani na nenávist, zmocnilo se ho zoufalství. Byl ale odhodlán k tomu, aby našel holku, co Sakuru zabila a pomstil se jí.
Vůbec nepomyslel na to, že právě pomstu vyčítal svému příteli a on se jí stává stejně jako Sasuke obětí. Bylo mu to jedno. Chtěl její krev.

