close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Jen o kousek zpět, 23. kapitola

1. září 2012 v 18:21 | Mrs.Rinnegan
Na kapitole č. 24 pracuju. Vážně. Teď jsem dopsala 15. kapitolu k FF Mé šesté srdce. Je o něco delší než bývá obvykle a vydaná sice není, ale to se snad v nejbližší době změní. Tak Enjoy II., Rinnie. Úžasný

***

"Vstávejte! Pohyb! Itachi, Sasuke, běžte do úkrytu. Hned!" Fugaku od příchodu Tara jen očekával, kdy uslyší bití na poplach. Konožská Rada se vše dozvěděla. Vesničané přece nejsou slepí, museli si dát dvě a dvě dohromady, a ačkoli je to sebevíc nemožné, teď se to děje a je třeba s tím něco udělat.

***

Dvě hodiny předtím:

"Pokud je ve vesnici Itachi z budoucnosti, jistě už řekl svému otci o tom, co na klan Uchihů chystáme. Proto musíme bezpodmínečně zasáhnout," zazněl ortel, který byl koncem osmihodinové debaty o tom, jak může existovat něco jako cestování časem.
To už jim teď ale bylo jedno, smířili se s tím, že byli prozrazeni. I chování hlavy klanu Uchiha tomu napovídalo.
"Jako prvního musíme odstranit Itachiho z přítomnosti… v těchto svitcích," ukázal na ně nejstarší člen Rady, "… v těchto svitcích je napsáno, že pokud v přítomnosti zemře člověk, ten, co se zde ukázal z budoucnosti, zemře společně s ním, ať už na tom bude zdravotně jakkoli."
"Znáte někoho, kdo by byl schopný se postavit Itachimu?"
"Ne. Ale tady se nehraje na férový boj. Pošlete co nejvíce ninjů. Bude chráněn. A navíc je mu jedenáct, drahý kolego."
"Co Hokage?"
"Ten všechno ví," ozval se lstivý hlas Danzoua. "Sám jsem mu naši situaci vysvětlil."
"V tom případě je před námi první a poslední úkol… všechny je zlikvidovat."

***

Mikoto instinktivně popadla obě své děti za ruce a rychle je vedla do sklepa.
"My máme sklep?" nechal se slyšet malý Sasuke. Pořád nechápal, co se děje. Ale přesto doufal, že tohle všechno je planý poplach a že jsou jeho rodiče až příliš nadaní herci. Itachi se chtěl vzpouzet.
"Budu bojovat." Řekl naprosto klidně, což jeho matku o to více rozčílilo.
"Jsi ještě malý!" Navíc půjdou po tobě. Ale to říct nemohla. Sasuke se do jejich začínající hádky vmísil tak, že se ke svému staršímu bratrovi pevně přitiskl; objal ho kolem pasu a hlavu mu zabořil do hrudi.
"Nepustím tě. Zůstaneš tady se mnou," řekl plačtivě. Už mu došlo, že tohle všechno je vážné.
Itachi by v tuhle chvíli neodešel, ani kdyby na tom závisela existence lidstva. Klekl si k Sasukemu.
"Zůstanu tady s tebou. Neměj strach." Ani nepomyslel na to, že má Sasuke strach o něj.

***

"Taro, Daichi, Naruto! Madaro! Budeme potřebovat vaši pomoc. Jste z nás ti nejsilnější," pohlédl na rozespalého rozcuchaného Madaru, "a můžete to všechno urovnat."
Blonďák popadl nejstaršího Uchihu, který zakňučel jako štěně.
"Proč mě tak taháš? Vždyť vstávám!" Oba vyběhli z domu do ulice. Taro s Daichim je chtěli následovat, ale zastavila je otcova ruka na rameni.
"Vy dva…" z jeho hlasu byla slyšet starost, "prosím, buďte opatrní." Pohlédl dlouze na svého staršího syna, bledého a unaveného. A když je pustil, aby také vyběhli do boje, uvědomil si, že to bude poprvé, co uvidí své dva syny, jak budou bojovat. Najednou zatoužil z celého srdce po tom, aby je při tom osobně viděl, aby jim byl nablízku, kdyby byli v nebezpečí. Naučil je něco? O kolik se museli zlepšit za ta dlouhá léta? A o kolik se musela zhoršit Itachiho nemoc?

Venku byla vřava, Mikoto s malými syny ve sklepě. Chvíli přemýšlela nad možností, že půjde také přiložit ruku k dílu, ale okamžitě tuto možnost zavrhla. Nemohla se spolehnout na to, že jí Itachi neuteče. A co je hlavní, jako matka by si to nikdy neodpustila.

"To je on!" zařval kdosi a bleskově se vrhl na Tara se zbraní. Ač na to černovlasý mladík nevypadal, vyhnul se ráně tak elegantně a lehce, že to i jeho samotného překvapilo. Daichi se držel blízko svého bratra, měl špatné tušení, že ho Taro bude potřebovat.
"Jsme tu v pasti!" zařval na Tara. "Je tady málo místa na oheň!" A taktak uhnul letícímu kunai. Vložil Chidori do meče. "Ale na tohle je místo kdekoli."
Fugaku byl nedaleko svých synů. Nikdo z mladých útočníků si na něj netroufal, všichni ho pořád znali a respektovali, proto by si v tomto boji mohl klidně sednout s kávou rovnou doprostřed vřavy a nehrozilo by mu žádné nebezpečí.
Fascinovaně hleděl na své potomky. Na jejich pohyby, téměř identické, tak elegantní, nenucené a přitom účinné. Nikdy nebyl více hrdý než právě teď. Vzpamatoval se. Teď na to nemá čas. Musí protivníky nějakým způsobem vylákat na louku za osadou. Tady by byla ohňová jutsu příliš nebezpečná.

Madara byl společně s Narutem. Na tyhle dva protivníci útočili nejvíce. Naruto si vedle Madary připadal jako hadrová panenka. Ještě neschytal ani jednu ránu, Uchiha dokázal krýt všechny útoky, což bylo podle něj proti zákonům lidského těla i schopností ninji.
"Je zajímavá změna, bojovat s Uchihy a ne proti nim." Konstatoval černovlasý ninja jakoby mimochodem. Naruto si vzpomněl, že v budoucnu by takhle Madara zabíjel své vlastní lidi.

Všiml si ale i něčeho jiného. Ten chlap vedle něj, to dočasné dítě, ta bestie, co mohla za smrt jeho rodičů, to stvoření, co mu bojovalo po boku, jej přijalo za svého partnera a plně mu důvěřovalo. Stál k němu zády a spoléhal na to, že v případě nutnosti jej Naruto ochrání. Naruto nevěděl, jestli má být mile či nemile překvapen. Na jedné straně, jak se může jen opovážit mu věřit? Ale na druhé straně, čemu by teď jeho vztek pomohl? I přes vzájemnou chuť se zabít se teď chránili a pomáhali si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání

1, 2, 3, ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama