Tak, po delší přestávce přidávám další kapitolu Bohyně člověkem. Přidala jsem do příběhu i Sasukeho a v příští kapitole budou i Nikki s Jashinem, abych je nenechala čekat. :)
Enjoy.

"Naruto," Sakura zatáhla blonďáka do postranní uličky a ztišila hlas, jako by vše před chvilkou bylo jen divadlo pro zraky zvědavců. "Naruto, viděli jsme Sasukeho. Byl zraněný, někdo ho pronásledoval, ale zmizel dřív než-…"
"Cože? Kde? Proč jste ho nepřivedli sem?!" Narutův úsměv vystřídal hněv. Sakura zapomněla na vlídné přivítání s kamarádem a opět se vrátila do staré role, která jí pasovala nejvíce; praštila Naruta přímo do zubů, rozzuřeně, ale zároveň si druhou rukou stírala z očí slzy.
"Chápej, ošetřovala jsem zraněné ninji, byla jsem jediná, kdo se v celém týmu držel na nohou! Neměla jsem na výběr, musela jsem zachraňovat životy…"
"Co mu bylo? Co když ho ti pronásledovatelé chytili? Mohl to být někdo od Orochimara… nebo od Akatsuki! Co když už ho mají?" Naruto úplně zapomněl na to, kam a proč původně šel, zapomněl na záhadnou holku, která k nim do vesnice zcela náhodně zavítala, zapomněl na to, jak mu byla sympatická.
Teď myslel jen na jediné - najít Sasukeho.
***
"Pitomec chamtivej, ať se jde s těma prachama konečně vycpat. Doufám, že ho po cestě někdo oddělá." Mrmlal Hidan nespokojeně, zatímco stál pod stromem, čekajíc, až přejde déšť. Bylo horké léto a on mokl.
Zamračeně hleděl na zvětšující se kaluže. Do Konohy to byl ještě kus cesty a on byl unavený. Navíc měl pocit, že od chvíle, co se s Kakuzem rozdělili, ho doprovází samá smůla.
***
"Napřed se pohádám s taťkou, a teď i s tetou. Jsem tady úplně sama, absolutně sama. Naruto měl dneska přijít, říkal, že mě provede po vesnici…" Tsuki vzdala marný úklid starého bytu a nešťastně dosedla na postel. Ten kluk se jí líbil, byl k ní milý a ani jeho vzhled nebyl z nejhorších…
Znovu potřásla hlavou. Co to kruci je? Někde jsem o tom četla… Nemohla si vzpomenout, jak se pocit, který právě prožívá, nazývá. Jako by jí v břiše poletovali motýlci...
Mávla nad tím rukou a usoudila, že je pravý čas na oběd.
"Ale když nepřijde on, přijdu já." Řekla si, pevně rozhodnutá svůj výlet po vesnici uskutečnit, popadla slámový klobouk, který se doteď válel pod postelí, narazila si ho na hlavu a vydala se ven.
Už za vchodovými dveřmi se jí zmocnila panika. Bylo odpoledne, děti se hrnuly z Akademie, ječící a nadšené, že si mohou konečně po několika hodinách nudy hrát. Tsuki málem strhl dav malých nadšenců s sebou. Poslední chlapec se před ní zastavil a naklonil hlavu na stranu:
"Proč máš bílý vlasy? To jsi tak stará?" Tsuki vyvalila oči. Co si to ten zmetek dovoluje?
"A co je všem do toho?! Proč ty máš černý vlasy?! No proč?" zaječela hystericky, čímž upoutala pozornost modrovlasé dívky, která její vyvádění zcela chápala.
"Ahoj," pozdravila bělovlasou mile, když malý klučina odpelášil, tušíc nebezpečí.
"Nazdar," holka si upravila klobouk a podívala se dívce do očí. Zděsila se.
"Co se ti stalo?" optala se soucitně. Hinata nechápala.
"Cože?"
"Oči!"
"No?"
"Bílé!"
"Aha," Hinata zrudla, ale úsměv jí z tváře nezmizel. Tahle nová holka jí připomíná Naruta. Ten na její oči reagoval před několika lety taky tak. A Nejimu mával rukou před obličejem, aby zkusil, jestli není slepý.
"Vidím tě tady poprvé, jsi odtud?" vymanila se z komických vzpomínek a znovu se snažila načít rozhovor.
"Ne… hele, neviděla's Naruta?" Tsuki opět prokázala svou neomalenost. Ale jak mohla vědět, že je tohle jméno u Hinaty tabu?
Sympatie k Tsuki se náhle změnily v něco jiného… žárlivost.
"Proč… proč… proč se ptáš na Naruta?" koktala Hyuuga a nervózně se ošívala.
"Slíbil mi, že mě provede po vesnici. Neznám to tady a-…"
"Neji!" vyjekla Hinata, popadla chudáka kluka za ruku a násilím ho přitáhla zpátky k nic nechápající Tsuki.
"Ten tě tady jistě rád provede, zná to tady jako nikdo!" Hinata se nepoznávala. Neji nepoznával Hinatu.
"Naruto nemá čas, má totiž rande." Zahihňala se nově nabyté podlosti a nechala bezradného Nejiho s Tsuki.
"Rande…? Co je rande?" Bělovlasá naklonila hlavu na stranu a Neji pochopil, že se po něm chce odpověď.
"Ehm… no." Nejiho rozpačitost vyvolala dívčinu zvědavost.
"Je to něco ošemetného? Nechutného? Zvrhlého?!" dychtivě na chlapci visela pohledem.
"Ne…"
"Provedeš mě po vesnici?" Změnila Tsuki téma a Neji se rozhlédl kolem sebe, doufajíc, že bude mít stejné štěstí jako Hinata a že narazí na kolemjdoucího kamaráda, aby se zvědavé dívky zbavil. Nikde nikdo.
"Dobře," povzdechl si a oba se vydali na cestu.
***
"Kakashi, máme problém."
"Hmm?" ozval se oslovený ninja, sedíc na parapetu s knihou v ruce. Tsunade protočila oči.
"Nech si ty úchylárny na potom. ANBU spatřili jednoho člena Akatsuki poblíž Konohy."
"Ti přece chodí po dvou, ne?" protáhl líně Kakashi a otočil další stránku.
"To je právě to, co mě znepokojuje. Co když se nás snaží obklíčit?"
"Dva ninjové?"
"Ne, všichni z nich."
Parné letní odpoledne nenasvědčovalo žádnému boji, tím se Kakashi řídil po celý život. Bylo pro něj naprosto nepochopitelné a neomluvitelné bojovat uprostřed léta.
"Pochybuju, Tsunade - sama." Svůj úsudek považoval za správný. Lenost mu nedovolila více přemýšlet. Už dlouho nebyla mise a on si na nudu zvykl.
Hokage sebrala Kakashimu knížku a zlomyslně se ušklíbla:
"Tak svolej svůj tým, máte totiž misi," hned nato zvážněla, "ale buďte opatrní. Nikdy nevíme, co se od Akatsuki dá očekávat."
"Cože? Kde? Proč jste ho nepřivedli sem?!" Narutův úsměv vystřídal hněv. Sakura zapomněla na vlídné přivítání s kamarádem a opět se vrátila do staré role, která jí pasovala nejvíce; praštila Naruta přímo do zubů, rozzuřeně, ale zároveň si druhou rukou stírala z očí slzy.
"Chápej, ošetřovala jsem zraněné ninji, byla jsem jediná, kdo se v celém týmu držel na nohou! Neměla jsem na výběr, musela jsem zachraňovat životy…"
"Co mu bylo? Co když ho ti pronásledovatelé chytili? Mohl to být někdo od Orochimara… nebo od Akatsuki! Co když už ho mají?" Naruto úplně zapomněl na to, kam a proč původně šel, zapomněl na záhadnou holku, která k nim do vesnice zcela náhodně zavítala, zapomněl na to, jak mu byla sympatická.
Teď myslel jen na jediné - najít Sasukeho.
***
"Pitomec chamtivej, ať se jde s těma prachama konečně vycpat. Doufám, že ho po cestě někdo oddělá." Mrmlal Hidan nespokojeně, zatímco stál pod stromem, čekajíc, až přejde déšť. Bylo horké léto a on mokl.
Zamračeně hleděl na zvětšující se kaluže. Do Konohy to byl ještě kus cesty a on byl unavený. Navíc měl pocit, že od chvíle, co se s Kakuzem rozdělili, ho doprovází samá smůla.
***
"Napřed se pohádám s taťkou, a teď i s tetou. Jsem tady úplně sama, absolutně sama. Naruto měl dneska přijít, říkal, že mě provede po vesnici…" Tsuki vzdala marný úklid starého bytu a nešťastně dosedla na postel. Ten kluk se jí líbil, byl k ní milý a ani jeho vzhled nebyl z nejhorších…
Znovu potřásla hlavou. Co to kruci je? Někde jsem o tom četla… Nemohla si vzpomenout, jak se pocit, který právě prožívá, nazývá. Jako by jí v břiše poletovali motýlci...
Mávla nad tím rukou a usoudila, že je pravý čas na oběd.
"Ale když nepřijde on, přijdu já." Řekla si, pevně rozhodnutá svůj výlet po vesnici uskutečnit, popadla slámový klobouk, který se doteď válel pod postelí, narazila si ho na hlavu a vydala se ven.
Už za vchodovými dveřmi se jí zmocnila panika. Bylo odpoledne, děti se hrnuly z Akademie, ječící a nadšené, že si mohou konečně po několika hodinách nudy hrát. Tsuki málem strhl dav malých nadšenců s sebou. Poslední chlapec se před ní zastavil a naklonil hlavu na stranu:
"Proč máš bílý vlasy? To jsi tak stará?" Tsuki vyvalila oči. Co si to ten zmetek dovoluje?
"A co je všem do toho?! Proč ty máš černý vlasy?! No proč?" zaječela hystericky, čímž upoutala pozornost modrovlasé dívky, která její vyvádění zcela chápala.
"Ahoj," pozdravila bělovlasou mile, když malý klučina odpelášil, tušíc nebezpečí.
"Nazdar," holka si upravila klobouk a podívala se dívce do očí. Zděsila se.
"Co se ti stalo?" optala se soucitně. Hinata nechápala.
"Cože?"
"Oči!"
"No?"
"Bílé!"
"Aha," Hinata zrudla, ale úsměv jí z tváře nezmizel. Tahle nová holka jí připomíná Naruta. Ten na její oči reagoval před několika lety taky tak. A Nejimu mával rukou před obličejem, aby zkusil, jestli není slepý.
"Vidím tě tady poprvé, jsi odtud?" vymanila se z komických vzpomínek a znovu se snažila načít rozhovor.
"Ne… hele, neviděla's Naruta?" Tsuki opět prokázala svou neomalenost. Ale jak mohla vědět, že je tohle jméno u Hinaty tabu?
Sympatie k Tsuki se náhle změnily v něco jiného… žárlivost.
"Proč… proč… proč se ptáš na Naruta?" koktala Hyuuga a nervózně se ošívala.
"Slíbil mi, že mě provede po vesnici. Neznám to tady a-…"
"Neji!" vyjekla Hinata, popadla chudáka kluka za ruku a násilím ho přitáhla zpátky k nic nechápající Tsuki.
"Ten tě tady jistě rád provede, zná to tady jako nikdo!" Hinata se nepoznávala. Neji nepoznával Hinatu.
"Naruto nemá čas, má totiž rande." Zahihňala se nově nabyté podlosti a nechala bezradného Nejiho s Tsuki.
"Rande…? Co je rande?" Bělovlasá naklonila hlavu na stranu a Neji pochopil, že se po něm chce odpověď.
"Ehm… no." Nejiho rozpačitost vyvolala dívčinu zvědavost.
"Je to něco ošemetného? Nechutného? Zvrhlého?!" dychtivě na chlapci visela pohledem.
"Ne…"
"Provedeš mě po vesnici?" Změnila Tsuki téma a Neji se rozhlédl kolem sebe, doufajíc, že bude mít stejné štěstí jako Hinata a že narazí na kolemjdoucího kamaráda, aby se zvědavé dívky zbavil. Nikde nikdo.
"Dobře," povzdechl si a oba se vydali na cestu.
***
"Kakashi, máme problém."
"Hmm?" ozval se oslovený ninja, sedíc na parapetu s knihou v ruce. Tsunade protočila oči.
"Nech si ty úchylárny na potom. ANBU spatřili jednoho člena Akatsuki poblíž Konohy."
"Ti přece chodí po dvou, ne?" protáhl líně Kakashi a otočil další stránku.
"To je právě to, co mě znepokojuje. Co když se nás snaží obklíčit?"
"Dva ninjové?"
"Ne, všichni z nich."
Parné letní odpoledne nenasvědčovalo žádnému boji, tím se Kakashi řídil po celý život. Bylo pro něj naprosto nepochopitelné a neomluvitelné bojovat uprostřed léta.
"Pochybuju, Tsunade - sama." Svůj úsudek považoval za správný. Lenost mu nedovolila více přemýšlet. Už dlouho nebyla mise a on si na nudu zvykl.
Hokage sebrala Kakashimu knížku a zlomyslně se ušklíbla:
"Tak svolej svůj tým, máte totiž misi," hned nato zvážněla, "ale buďte opatrní. Nikdy nevíme, co se od Akatsuki dá očekávat."

