Zaťala pěsti, aby si vehnala rozum do hlavy.
"Nejsem tady přece na dovolené. Musím otci dokázat, že i zabijáci mají city. Zatím jenom pojídám Rámen s Narutem a nic nedělám, zatímco nechtěně dávám naději Tsunade odhalit, odkud pocházím a co jsem vlastně zač."
Tsuki vstala ze své nové postele. V tomhle přiděleném bytu sice nebylo zrovna nejčistěji, ale okamžitě si tady připadala jako doma. Lépe než doma. Otec ji tady nekontroloval. A co víc, měla svou křišťálovou kouli.
Ve chvíli, kdy na ni jen pomyslela, se koule rozzářila oslnivým bílým světlem.
"Teti?" vypískla Tsuki radostně a ke kouli přiskočila. Z ní teď na ni hleděla hlava Nikki.
"Tsuki, co tě to proboha napadlo jít mezi lidi? Víš, jak skončila tvoje…"
"Neber jméno tátovo nadarmo, teti. Pak může slyšit cokoli chce."
"Není Bůh. Je Shinigami."
"To je přece totéž!"
"Nebuď hloupá a odpověz na mou otázku."
"Vím, co se stalo mámě. To ale neznamená, že já podlehnu lidem stejně jako ona."
"Znám tě. Podlehneš."
"Spolčila ses s tátou nebo co?" zaječela bělovlasá na kouli a odmrštila ji do rohu pokoje. Bohyně Země zmizela.
"Nejsem tady přece na dovolené. Musím otci dokázat, že i zabijáci mají city. Zatím jenom pojídám Rámen s Narutem a nic nedělám, zatímco nechtěně dávám naději Tsunade odhalit, odkud pocházím a co jsem vlastně zač."
Tsuki vstala ze své nové postele. V tomhle přiděleném bytu sice nebylo zrovna nejčistěji, ale okamžitě si tady připadala jako doma. Lépe než doma. Otec ji tady nekontroloval. A co víc, měla svou křišťálovou kouli.
Ve chvíli, kdy na ni jen pomyslela, se koule rozzářila oslnivým bílým světlem.
"Teti?" vypískla Tsuki radostně a ke kouli přiskočila. Z ní teď na ni hleděla hlava Nikki.
"Tsuki, co tě to proboha napadlo jít mezi lidi? Víš, jak skončila tvoje…"
"Neber jméno tátovo nadarmo, teti. Pak může slyšit cokoli chce."
"Není Bůh. Je Shinigami."
"To je přece totéž!"
"Nebuď hloupá a odpověz na mou otázku."
"Vím, co se stalo mámě. To ale neznamená, že já podlehnu lidem stejně jako ona."
"Znám tě. Podlehneš."
"Spolčila ses s tátou nebo co?" zaječela bělovlasá na kouli a odmrštila ji do rohu pokoje. Bohyně Země zmizela.
°°°
"Mluvila jsi s ní?" ode dveří se ozval jízlivý hlas samotného Jashina. Nikki protočila oči a otráveně si povzdechla.
"Posloucháš cizí rozhovory?"
"Cizí? Je to moje dcera."
"Je to neslušné."
"Navíc jsem neposlouchal. Slyšel jsem. Bůh vždy slyší, on neposlouchá. Bůh nestárne, Bůh-…"
"Jasně. To všechno je hezký až na ten detail, že ty nejsi Bůh."
"Budu." Odsekl naštvaně Jashin, otočil se k Nikki zády a důstojně odpochodoval z místnosti.
"Počkej, až se to dozví." Šeptla hnědovlasá žena tajemně, ale tak, aby to její švagr neslyšel.
°°°
"Je v Konoze. Musíme za ní."
"To myslíš vážně nebo ti jen přeskočilo?"
"Myslím to… s…s…smrtelně vážně." Hidan se snažil předstírat záchvat kašle. Kakuzu jen zakroutil nevěřícně hlavou.
"Do Konohy jdi sám. Chci za tohohle chlápka odměnu." Ukázal jen tak mimochodem na mrtvolu, kterou měl přehozenou přes rameno.
"No tak, můžeš ho tady přece někde-…"
"Ani za nic." Odsekl nekompromisně Kakuzu, "je na něj vypsaná obrovská odměna."
"Fajn. Jdu sám. Srabe."
"Co's to říkal?"
"Říkal jsem, ať se ti vede!"
°°°
"Naruto!" křikla přes celou ulici Sakura, zatímco se šikovně proplétala mezi davem lidí. Blonďák držel v ruce nádhernou slunečnici, a s nervózním úsměvem pomalu a přemýšlivě kráčel vpřed, aniž by sis své kamarádky všiml. Ta ho brzy dohnala a s laškovným úsměvem se mu pověsila kolem krku.
"Naruto, tak ráda tě vidím. Myslela jsem, že na té misi umřu. Bylo tolik zraněných!" Teprve teď se Uzumaki probral.
"Sakuro… ahoj." Dívka si Narutovy roztržitosti nevšímala a místo toho zaměřila pozornost slunečnici.
"Páni… odkdy ty dostáváš květiny? Nebo jsi ji snad koupil ty? Věděl jsi o mém návratu? Mám tě - ptal ses na mě Tsunade, abys mě překvapil, viď že jo? To je tak milé… děkuju!" a vytrhla blonďákovi květinu z ruky.
"Nó… tak nějak. Prokoukla's mě!" nahodil úsměv a kamarádku objal.
Ještě ten večer se Naruto vydal do města. Konala se právě slavnost, Tsunade měla narozeniny. Hokage se sice snažila jakékoli oslavě zabránit - kdo by chtěl slavit tak vysoký věk?
Ale po delším přemlouvání od každého ninji v Konoze, že vypadá na šestnáct, nakonec svolila.
"Po kolikáté už vlastně budeš slavit sedmnáctiny?" Jiraiya věděl, že riskuje, přesto jinak než provokací konverzaci začít neuměl. A Tsunade to bez facky taky dobře nešlo. Tedy když padla drzá otázka i facka, bylo jasné, že se schyluje k vážnějšímu rozhovoru.
"Už víš něco o té holce?" třel si Ero - Sennin pravou polovinu tváře a zvědavě naklonil hlavu na stranu. Blonďatá hokage si povzdechla.
"Ani nevím, co bych měla vědět. Nepřijde mi jako špeh nebo jakkoli nebezpečná. Však víš, že ten druhý den, co tady byla, jsme ji vyzkoušeli z ovládání zbraní. Neuměla chytnout ani kunai. Buďto je praštěná nebo vážně ztratila paměť. Anebo je z jiného světa. Kdo ví, možná spadla z nebe." Zasmála se svému vtipu Tsunade. Nevěděla, jak blízko je pravdě.

