"Já… já… Naruto?" Vzpomněla si, že je to "to prase, co pořád žere rámen".
"Ne, já Naruto. Ty nevím." Představil se - gramaticky zcela nesprávně mladík.
"Co to meleš?!"
"Nápodobně!" Blonďák si založil ruce v bok a uraženě se otočil k dívce zády. Ta zapomněla, že trpí neznámou bolestí a naklonila hlavu na stranu.
Nasadila štěněčí oči.
"Pomoz mi." Zakňučela. Naruto byl najednou ochota sama. Vytáhl ji na nohy a prohlédl si ji od hlavy k patám.
"Co to máš na sobě? Co ty vlasy? Z jaké jsi vesnice? A jutsu? Mluv!"
"Já… nevím." Přece jen nebyla tak hloupá, aby klukovi řekla, odkud pochází a jaké jsou její schopnosti.
"Ztratila jsi paměť?"
"Tak trochu."
"Vezmu tě za bábi Tsunade. Ta bude vědět."
"Ne, já Naruto. Ty nevím." Představil se - gramaticky zcela nesprávně mladík.
"Co to meleš?!"
"Nápodobně!" Blonďák si založil ruce v bok a uraženě se otočil k dívce zády. Ta zapomněla, že trpí neznámou bolestí a naklonila hlavu na stranu.
Nasadila štěněčí oči.
"Pomoz mi." Zakňučela. Naruto byl najednou ochota sama. Vytáhl ji na nohy a prohlédl si ji od hlavy k patám.
"Co to máš na sobě? Co ty vlasy? Z jaké jsi vesnice? A jutsu? Mluv!"
"Já… nevím." Přece jen nebyla tak hloupá, aby klukovi řekla, odkud pochází a jaké jsou její schopnosti.
"Ztratila jsi paměť?"
"Tak trochu."
"Vezmu tě za bábi Tsunade. Ta bude vědět."
°°°
Ninja s bílými vlasy se skácel k zemi, přičemž se křečovitě držel za hlavu. Jeho partner se na něj otočil s nic neříkajícím pohledem, přesto nemohl natolik dobře zamaskovat údiv.
"Hidane…?" oslovil muže na zemi po chvíli. Rozhlédl se, jestli na ně někdo neútočí. Po chvilce se Jashinista vzpamatoval a pomalu vstával. Jeho fialkové oči se změnily v rudé.
"Je tady." Bylo jediné, co řekl. Kakuzu nechápal a rozhlížel se.
"Kdo?"
"Ona."
°°°
"Říkáš, že jsi ji našel v lese?"
"Přesně tak, babčo." Přikývl blonďák na dotaz hokage. Holka se otočila od okna k němu a tázavě se na Tsunade zadívala.
"Naruto, proč té paní říkáš babčo? Vždyť není stará!" Naruto se plácl rukou do čela, ale Tsunade měla jasno.
"Holka, ty se mi líbíš. Zítra se stav v nemocnici, ať můžu zjistit, co s tebou je."
Jiraiya, dosud stojící vedle stolu Tsunade, se rozesmál, ale Hokage se ohradila:
"Správná holka, náhodou! Ví, co je pravda, aniž by mě znala!" Tvrdila, ale nemohla se ubránit červenání.
Venku se Naruto na Tsuki zakřenil.
"Hele, ty víš, jak se zavděčit. Takhle hezky se Tsunade už dlouho nechovala. Vlastně nikdy." Lehce ji praštil do ramene, ale holka stejně vyjekla. Pamatovala si tohle gesto z křišťálové koule, když sledovala lidi z nebe.
"Tohle bylo… přátelské gesto?!" začala rudnout.
"No jasně!" zaculil se na ni Naruto, "Hele, připomínáš mi Saie. Ten ví o takových věcech taky velký kulový. Nejsi náhodou z Rootu? Nebo z ANBU? A proč máš teda bílý vlasy? Na to jsi mi ještě neodpověděla."
"Já nevím. Proč je máš ty blonďaté?" utrhla se na něj Tsuki.
"Hehe. Tak to netuším. Asi po tátovi. A máš ráda Ramen?"
"Ramen?" Holce se rozzářily oči. Její sen, vyzkoušet tohle jídlo, může být uskutečněn! "Jo!" zvedla ruce k nebi.
"Hele, ty se mi líbíš!" modré oči mladíka byly málem plné slz. Kdyby se o Ramenu zmínil před Sakurou, už by ležel v nemocnici.
°°°
"Tak se konečně vzpamatuj! Kdo je tady?"
"Ona! Já nevím, jak se jmenuje. Co když jsem něco udělal špatně a Jashin ji posílá kvůli tomu? Může mě zabít… ona mě může zabít!" řekl to takovým způsobem, jako by neexistovalo nic absurdnějšího. Každopádně slovem "zabít" podnítil zvědavost svého partnera, který okamžitě zpozorněl.
"Zabít? Tebe? Doufám, že je ta holka, ať už je to kdokoli, zatraceně blízko." Uchechtl se hrozivě, aniž by bral na vyděšený pohled Hidana sebemenší ohled.
"Ty to nechápeš. Může zabít i ostatní. Má v rukou náš osud!"
"Už je to tady. Totálně ti přeskočilo." Maskovaný ninja jen mávl rukou a vydal se po prašné cestě vedoucí na místo, v níž se - podle důvěryhodného zdroje - momentálně ukrýval dvouocasý démon.
°°°
"Mmmhh!" Tsuki do sebe ládovala už třetí misku a Naruto spokojeně přihlížel.
"Že jo?" odpověděl na chválu jídla. Po menší pomlce zaplněné jen slastným mlaskáním se znovu ozval:
"Tak fajn, teď ti ukážu nějaký ten byt, kde bys měla chvilku zůstat. Pokud jsi přišla o paměť, bábi Tsunade ti pomůže. Ale může to chvilku trvat."
"Dobře. Děkuju, Naruto. Moc jsi mi pomohl." Blonďákovy tváře dostaly nachovou barvu. Holka na něj vykulila oči.
"Co je ti?" optala se starostlivě.
"Ééé… to je fuk. Pojď, už je skoro tma."
°°°
"Hej! Co má tohle znamenat? Má neteř byla poslána do světa lidí a já se o tom dozvídám jako poslední?!" zařvala obtloustlá žena s dlouhými hnědými vlasy. Její sytě modré oči provrtávaly jediného Boha poblíž - Jashina. Ten cosi nesrozumitelně zavrčel. Neměl tu ženskou rád, jen po něm řvala. Navíc mu nikdy neodpustila smrt své sestry.
"Jako by nestačila Nyoko, musíš na to hrozné místo posílat i Tsuki?" Vycítil příležitost.
"Drahá Nikki, ona si nepřála nic jiného. Byl to dar k jejím narozeninám."
"To jsi říkal o Nyoko taky! Chci, abys ji okamžitě vzal zpátky! Jsem její kmotra!" nedala se žena odbýt.
"A já její otec!" Jashin vstal, jeho tváře zrudly ponížením. To na mě jako bude řvát obyčejná Bohyně Země? Na mě, na Boha smrti? "A varuju tě… ještě jednou na mě zvýšíš hlas a přísahám, že za sebe neručím." Dodal hrozivě, obloha nad prázdným prostranstvím ztmavla.
"Nejsem jako moje sestra, nenechám se od tebe komandovat. Nemáš sebemenší právo mi ji odepírat." Přece jen Nikki ztišila hlas. Kdyby došlo na souboj, což se v tomto světě nestávalo zrovna často, skončila by tuze zle. Síla přírody proti síle nikdy nepřekonané, smrti.
Od doby, co zemřela její mladší sestra, Bohyně Osudu, vzal její moc do rukou její muž. Bůh Smrti, Shinigami, monstrum, idiot a nepřekonatelný blbec. Nikki pro něj měla mnoho pojmenování.
Její mladičká neteř měla něco z otce, něco z matky, avšak to její ruce měly právo držet křišťálovou kouli a dělat si s osudy lidí, co sama uzná za vhodné.
Jashin ale tvrdohlavě odmítal, v jeho krutých očích byla Tsuki malá a nerozumná holčička, co by si zasloužila pár výchovných pohlavků. Nebyl daleko od pravdy, někdy musela sama Nikki přiznat. Ale aby jí říkal, co má a nemá ona dělat, to už kapku přestřelil.
Pořádně si dupla.
"Nejsi jediný, kdo se umí pořádně nasrat!" zasyčela tak jeduplným hlasem, až by byl samotný Shinigami i ustoupil o krok zpět. Jeho hrdost mu však nedovolila ukázat sebemenší známku znepokojení. Jen si odfrkl.
"Čekám na omluvu od mé milované dcery. Pak ji vezmu zpět do tohoto světa."
"Ty ubožáku," Povzdechla si Nikki zničeně, "ty jsi schopný… ty jsi schopný zabít svou jedinou dceru jen pro jednu zasranou omluvu…" bylo jí skoro do pláče. Její neteř byla mezi vrahy, smrtelná a určitě v nebezpečí. Ona v křišťálových koulích své sestry neviděla nic, stejně jako všichni ostatní. Nemohla nic dělat.
Přesně v tomhle ohledu byla Tsuki stejná jako její matka, Nyoko. Měla pro ty zoufalce tam dole slabost. A stejně jako její matku ji to mohlo stát život.

