close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Jen o kousek zpět, 14. kapitola

30. prosince 2011 v 19:02 | Mrs.Rinnegan
"Zřejmě jsem se tedy mýlil. Neznám tě. Ale to se změní." Jindy by si to Taro nepřiznal, ale slov otce se lekl.
"Co… co by se mělo měnit? Nikdo mi to... vlastně… udělal jsem to jen pro testování schránky a udělám to znovu!"
Padl menší pohlavek, v sadistické rodině by mohl být považován za výchovný. Mikoto nehodlala zůstat pozadu a přispěla s fyzickým řešením. Jediný Daichi byl zakřiknutý. V očích cítil už dlouho neznámý pocit… jako by snad měl brečet.

"Je to pravda?" vydechl po dlouhé chvíli, čímž přerušil trapné ticho. Taro se neměl k tomu se mu podívat do očí. "Teď už to nemůžeš zamluvit, takže šetři mozek a nenamáhej se s vymýšlením chabých výmluv a lží." Dodal Daichi chladně. Taro se k němu konečně otočil.
"Ano."



***

"Tak pojď, jdeš strašně pomalu!"
"Nepamatuju si, kdy naposledy jsem při této cestě šlápl na zem, jenom mě taháš!"
"Nestěžuj si nebo si tě hodím na záda!"
"Tak tě kopnu do hlavy!"
"To nedává smysl!"
"Ty nedáváš smysl!" Malý Itachi byl nemilosrdně vláčen po prašné cestě. Narutovi hořely tváře, jak byl rozčilený. Konečně mohl přijít na pravdu, mohl odhalit tajemství klanu Uchiha, mohl odhalit tajemství Sasukeho, Itachiho. Všechno může být jinak. Jen kdyby se ten kluk tak nebránil…
"Tak už přestaň, jsme tady!" zařval rozlíceně a Itachiho ruku pustil tak náhle, že se mladý Uchiha neudržel a opět se koupal v prachu. Blonďák se uchechtl. Kdy jindy se mu poštěstí vidět Itachiho na zemi v prachu, rudnoucího, poníženého?

Ze dveří vyběhl Daichi a jakmile spatřil Naruta, zařval jako střelený jelen.
"Vypadni!" zasyčel o něco tišeji, když si uvědomil výšku svého hlasu. Blonďák ale nehodlal ustoupit. Popostrčil dopředu malého chlapce, ten na Daichiho hodil povýšený pohled.
"Chci to vysvětlit, Sasuke!"
"Co chceš vysvětlit? A kdo jsi?" z druhých dveří se vynořil malý Sasuke, s hlavou nakloněnou.
"Od tebe ne, prcku! Od tebe!" a ukázal na Daichiho.
"Ale to je Daichi!" mínil malý Sasuke.
"Já jsem Daichi!" přisvědčil velký Sasuke.
"Ty jsi Daichi?" zavrtěl hlavou. "Jak můžeš být Daichi, Sasuke?" Naruto byl mimo a netajil se s tím.
"Ty ses pomát'!" Sasuke vyšel na verandu a pomalu se blížil. Nejspíše si domyslel, že jeho starší bráška je v zajetí blonďatého psychopata, a vydal se mu na pomoc.

"Tak Sas… Daichi! Vysvětli mi, co tohle znamená!"
"To bych taky rád věděl!" ozvalo se jim za zády. Všichni čtyři se popuzeně ohlédli a jen dva starší sebou málem sekli.

"Modli se, ať se mi to jenom zdá nebo tě zabiju!" Blonďák měl nervy v kýblu.
"Ty - mě - a zabít?" Muž se rozesmál tak upřímně, až to všemi otřáslo.
"Kdo jsi?" Sasuke naklonil hlavu na druhou stranu.
"Nemáš být mrtvej?" Itachi se neosvědčil jako citlivka.
"Co tady dop*dele děláš?" Naruto se netajil odporem.
"No to se mi snad zdá." Daichi si protřel oči.

Muž měl v pravé ruce natažené podél těla oranžovou spirálovitou masku, jeho slušivě tvrdé rysy, tmavé oči a střapaté černé vlasy vůbec nenasvědčovaly tomu, že by onen člověk mohl být zlý. Ovšem až na jeden detail - Sharingan jeho zevnějšku dodal notnou dávku respektu, ale jak všechny překvapilo, Itachi si jenom zívl se slovy: "Další takovej."

Ze dveří však vyšel další člen klanu Uchiha, pobledlý a nezdravý, s dlouhými vlasy a hlubokýma černýma očima, plnýma smutku, beznaděje a zoufalství. Vypadal tak slabě, až to nově příchozího na malou chvíli vyvedlo z míry.
"Itachi? Tak ty jsi tady. Akatsuki po tobě pátrají už skoro měsíc."
"Co?" ozval se malý chlapec stejného jména.
"Už měsíc jsem nejedl rámen!" zaskučel Naruto, všemi zapomenutý.
"S kým to tady mluvíte?" Mikoto se snažila dostat se do centra dění, tahajíc za sebou manžela. Zůstala stát s pusou otevřenou.
"Velice mě těší, že vás poznávám. V minulosti jsem tu čest neměl, byl jsem pod oranžovou maskou a dělal ze sebe debila, zatímco za mě dalších několik vrahů chytalo ocasaté démony." Představil se laskavě Madara a natáhl k Mikoto ruku. Fugaku se před svou ženu ochranitelsky postavil.

Daichi zareagoval, postavil se před svého otce, zatímco Taro se ode dveří přiřítil, aby se postavil před Daichiho. Všichni tři teď stáli v obranných pozicích.
Vlastně by to mohlo být komické, kdyby jen šel někdo kolem.
Sasuke, který už se dozvěděl celou pravdu, nezahálel. Když viděl řadu Uchihů navzájem se chránících, přidal se a přiskočil před Tara, zatímco Itachiho napadlo totéž a hrdě se postavil před Sasukeho, načež se plácl do čela, protože mu teprve došlo, že kdyby Madara opravdu chtěl zaútočit, chránil on, jedenáctiletý kluk svého otce a matku.
"Docela by mě zajímalo, co má tahle řada znamenat. Čekáte na autogram?" utahoval si z nich Madara. Mikoto, která stála na konci řady, z ní vyšla, z očí jí sršely blesky.
"Co tady děláš, Madaro? Víš, že v této vesnici tě nikdo nechce vidět!" hlas měla hlubší a drsnější.

***

"Co má tohle znamenat? On… on prostě zmizel…" Konan se snažila zaostřit, byla ještě zaslepená náhlým výbuchem, který následoval po objevení se černé díry. A po náhlém zmizení Tobiho.
"Ale on… nechtěl zmizet. Sám se divil, co to je. Nemohlo to být jeho dílo."
"Uprostřed takovéhle debaty se neodchází. Když se domlouváme na chycení devítiocasého, jen jeho by mohlo napadnout si jen tak zmizet!" Konan odmítla Peinovo ospravedlnění, místo toho si trucovitě založila ruce na prsou.
"V poslední době se tady děje něco zvláštního. Nejprve zmizel Itachi, teď i Madara. Skvělé. To se někdo rozhodl dorazit poslední zbytky Uchihů?" rozčílil se zrzek, načež se nedůvěřivě podíval na místo, kde právě zmizel právoplatný vůdce Akatsuki.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama