Kapitola sepsaná mnou - Mrs.Rinnegan. :)
Osud
"To je… to nemůže být možné…"
"Vy…" sykl Naruto a jakmile se z předešlého šoku vzpamatoval, oči se mu zúžily do malých štěrbinek.
"Překvapený? Po tom, co ses za námi hnal?" zeptal se mladík v černém plášti a téměř arogantně se ušklíbl.
"Jdete si pro démona, co?" Blonďák se vyzývavě usmál a užuž skládal pečetě pro klony. Druhý muž v plášti se zazubil, šťastný, že ho čeká pořádný souboj. Jeho parťák ho ale zchladil:
"Klid, Kisame. Nepřišli jsme přece bojovat." Žralok potlačil zasténání a znuděně se opřel o strom. Itachi se k Narutovi přiblížil, ten se, chtě nechtě, začal bát.
"Co… co po mně chceš?"
"Uzumaki Naruto…" řekl tiše Itachi, ignorujíc Narutovu otázku. "Ty chceš mého malého bratříčka přivést zpět, že ano?" To blonďákovi opět vrátilo jeho povahu a zaťal bojovně pěsti.
"Jo! Máš s tím problém? Nezabráníš mi v tom!"
"Já ne… ale on ano."
"Nic o něm nevíš! Jak se vůbec můžeš ukazovat na veřejnosti, po všem, co jsi udělal?! Jsem pro Sasukeho lepší bratr než ty!" Tohle bolelo… Pomyslel si Uchiha zkroušeně. Přesto si zachoval chladnou tvář. Koutky úst se mu povytáhly nahoru pobavením a to byla pro Naruta poslední kapka.
"Ty hajzle!" vřískl rozjíveně a natáhl se k ráně. Nositel Sharinganu ale nevypadal, že by chtěl uhnout.
Naruto se objevil v temnotě. Bylo ticho až na vzdálené krákorání havranů. Po chvilce se na blonďáka vrhli černí ptáci s ostrými zobáky a Naruto vyjekl. Ze zobáku jednoho z havranů se ozval hluboký, přesto uklidňující hlas:
"Jak jsem řekl: Nepřišli jsme s tebou bojovat. Chci si promluvit."
***
Sasuke měl smíšené pocity, a ačkoli se bránil, černé svědomí ho zahnalo do kouta.
Útok na Konohu. Pozítří. S Orochimarem. S jedním z nejsilnějších ninjů na světě. Tohle Konoha neustojí. A pokud nepřežiju… Itachi zůstane naživu. A to já nechci!
Praštil pěstí do zdi. Upadlo pár kousků omítky. Měl vztek a potřeboval si ho na někom vybít.
"Musím najít Itachiho. Zabiju ho a pak půjdu do Konohy…"
"Dost svého bratříčka podceňuješ, milý Sasuke."
"Víš, k čemu slouží dveře, Orochimaru?!" utrhl se na právě příchozího mladý Uchiha a hrozivě se zamračil.
"Aby se jimi procházelo." Ušklíbl se hadí ninja. Sasuke nad tím mávl rukou. "A když už jsi u svých vražedných plánů… víš, kde může Itachi být?" Orochimaru se opět olízl. To v Sasukem probudilo zvědavost.
"Proč se na něj pořád tolik ptáš?"
"To je detail… k dokončení mého plánu. A do toho ti nic nemusí být, Sasuke - kun."
"Taky, že není."
"Jsi si nějak moc jistý svou výhrou, nemyslíš?"
"Ano. Zesílil jsem."
"Nikdy jsi svého bratra neviděl v plné síle, viď?"
"Důvod této otázky…?"
"Na otázku se neodpovídá otázkou, Sasuke - kun." Pokáral mladíka Orochimaru naoko pohoršeně a otočil se k odchodu.
***
Zadýchaný blonďák se ztěžka postavil. Podíval se, jestli není zraněný. Ani škrábnutí. Genjutsu…
"Co teda… o čem chceš mluvit?" zeptal se podezřívavě.
"O tobě." A Sasukem… dodal černovlasý mladík v duchu. Když Naruto nic nenamítal, Itachi pokračoval:
"Jsi silný a v tom případě jsi i vhodný kandidát na zastavení Uchihy Madary. Jenže i když máš sílu Kyuubiho, proti někomu jako je on ti tohle nestačí ani v nejmenším. Proto jsem za tebou přišel.
Slyšel jsi už někdy příběh o založení Listové vesnice?"
"Samozřejmě, že ano!" odpověděl blonďák téměř uraženě.
"Pak jistě víš, co se stalo s Madarou Uchihou a jeho - tehdy silnějším - protivníkem, že ano?"
"No… Madara byl poražen prvním Hokagem. Ten pak zemřel…?"
"Ano. Zemřel na následky zranění boje s jedním členem Akatsuki. Přesto, tohle není tak důležité. Jde o to, co se po boji stalo s Madarou.
Hashirama měl převahu a stačila jediná rána, aby skončil život nepřítele vesnice. Jenže… nebylo to tak jednoduché. Ležel před ním jeho nejlepší přítel, umírající a trpící. Víš určitě moc dobře, jak se cítil. Nedokázal ho dorazit. Proto jen odešel zpět do vesnice, doufajíc, že se o Madaru postará všechno zranění a on na ně dříve či později zemře.
Je dáno osudem, že se historie ráda opakuje. A dokonce i tato se opakovat bude. Staneš se Hokagem - o tom nepochybuji - a jednoho dne se Sasuke rozhodne zničit něco, co odmala chránil. Zaútočí na Konohu. Porazíš ho, ale nedorazíš. Protože je mezi vámi silné přátelské pouto, které se Sasuke snaží zničit stejně jako tehdy Madara. Snad si domyslíš, jak to bude pokračovat.
Vrátíš se do vesnice a Sasuke jako zázrakem přežije. Pak se stane nejobávanějším a nejsilnějším ninjou ze všech, vytvoří organizaci zabijáků, jeden z nich tě, protože zestárneš, zabije. Jenže Sasuke stárnout nebude… stejně jako Madara."
"Dost! Tohle… nevíš, co říkáš! Sasukeho neznáš jako já! A… sakra - jak víš, že se snaží naše pouto přetrhnout?"
"Jde poznat, že jsi ještě dítě… je to očividné, Naruto. Jen slepý hlupák by tohle nepoznal."
"Mám toho dost! Co po mně chceš?!"
"Nic zvláštního. Tohle," - podíval se na svou ruku, "…použiješ až v boji proti mému bratrovi. Dříve se nic nestane, takže se ani nesnaž. Jsem si vědom, že tohle… bys jako normální člověk nemusel přežít. Ale liška zemřít nemůže. A tím pádem ani ty." Itachimu se červeně rozsvítila pravá ruka. Pomalu se přibližoval k blonďákovi, tomu se div nepodlomila kolena. Když se ho Itachi rukou dotkl, okamžitě zkolaboval.
"Vy…" sykl Naruto a jakmile se z předešlého šoku vzpamatoval, oči se mu zúžily do malých štěrbinek.
"Překvapený? Po tom, co ses za námi hnal?" zeptal se mladík v černém plášti a téměř arogantně se ušklíbl.
"Jdete si pro démona, co?" Blonďák se vyzývavě usmál a užuž skládal pečetě pro klony. Druhý muž v plášti se zazubil, šťastný, že ho čeká pořádný souboj. Jeho parťák ho ale zchladil:
"Klid, Kisame. Nepřišli jsme přece bojovat." Žralok potlačil zasténání a znuděně se opřel o strom. Itachi se k Narutovi přiblížil, ten se, chtě nechtě, začal bát.
"Co… co po mně chceš?"
"Uzumaki Naruto…" řekl tiše Itachi, ignorujíc Narutovu otázku. "Ty chceš mého malého bratříčka přivést zpět, že ano?" To blonďákovi opět vrátilo jeho povahu a zaťal bojovně pěsti.
"Jo! Máš s tím problém? Nezabráníš mi v tom!"
"Já ne… ale on ano."
"Nic o něm nevíš! Jak se vůbec můžeš ukazovat na veřejnosti, po všem, co jsi udělal?! Jsem pro Sasukeho lepší bratr než ty!" Tohle bolelo… Pomyslel si Uchiha zkroušeně. Přesto si zachoval chladnou tvář. Koutky úst se mu povytáhly nahoru pobavením a to byla pro Naruta poslední kapka.
"Ty hajzle!" vřískl rozjíveně a natáhl se k ráně. Nositel Sharinganu ale nevypadal, že by chtěl uhnout.
Naruto se objevil v temnotě. Bylo ticho až na vzdálené krákorání havranů. Po chvilce se na blonďáka vrhli černí ptáci s ostrými zobáky a Naruto vyjekl. Ze zobáku jednoho z havranů se ozval hluboký, přesto uklidňující hlas:
"Jak jsem řekl: Nepřišli jsme s tebou bojovat. Chci si promluvit."
***
Sasuke měl smíšené pocity, a ačkoli se bránil, černé svědomí ho zahnalo do kouta.
Útok na Konohu. Pozítří. S Orochimarem. S jedním z nejsilnějších ninjů na světě. Tohle Konoha neustojí. A pokud nepřežiju… Itachi zůstane naživu. A to já nechci!
Praštil pěstí do zdi. Upadlo pár kousků omítky. Měl vztek a potřeboval si ho na někom vybít.
"Musím najít Itachiho. Zabiju ho a pak půjdu do Konohy…"
"Dost svého bratříčka podceňuješ, milý Sasuke."
"Víš, k čemu slouží dveře, Orochimaru?!" utrhl se na právě příchozího mladý Uchiha a hrozivě se zamračil.
"Aby se jimi procházelo." Ušklíbl se hadí ninja. Sasuke nad tím mávl rukou. "A když už jsi u svých vražedných plánů… víš, kde může Itachi být?" Orochimaru se opět olízl. To v Sasukem probudilo zvědavost.
"Proč se na něj pořád tolik ptáš?"
"To je detail… k dokončení mého plánu. A do toho ti nic nemusí být, Sasuke - kun."
"Taky, že není."
"Jsi si nějak moc jistý svou výhrou, nemyslíš?"
"Ano. Zesílil jsem."
"Nikdy jsi svého bratra neviděl v plné síle, viď?"
"Důvod této otázky…?"
"Na otázku se neodpovídá otázkou, Sasuke - kun." Pokáral mladíka Orochimaru naoko pohoršeně a otočil se k odchodu.
***
Zadýchaný blonďák se ztěžka postavil. Podíval se, jestli není zraněný. Ani škrábnutí. Genjutsu…
"Co teda… o čem chceš mluvit?" zeptal se podezřívavě.
"O tobě." A Sasukem… dodal černovlasý mladík v duchu. Když Naruto nic nenamítal, Itachi pokračoval:
"Jsi silný a v tom případě jsi i vhodný kandidát na zastavení Uchihy Madary. Jenže i když máš sílu Kyuubiho, proti někomu jako je on ti tohle nestačí ani v nejmenším. Proto jsem za tebou přišel.
Slyšel jsi už někdy příběh o založení Listové vesnice?"
"Samozřejmě, že ano!" odpověděl blonďák téměř uraženě.
"Pak jistě víš, co se stalo s Madarou Uchihou a jeho - tehdy silnějším - protivníkem, že ano?"
"No… Madara byl poražen prvním Hokagem. Ten pak zemřel…?"
"Ano. Zemřel na následky zranění boje s jedním členem Akatsuki. Přesto, tohle není tak důležité. Jde o to, co se po boji stalo s Madarou.
Hashirama měl převahu a stačila jediná rána, aby skončil život nepřítele vesnice. Jenže… nebylo to tak jednoduché. Ležel před ním jeho nejlepší přítel, umírající a trpící. Víš určitě moc dobře, jak se cítil. Nedokázal ho dorazit. Proto jen odešel zpět do vesnice, doufajíc, že se o Madaru postará všechno zranění a on na ně dříve či později zemře.
Je dáno osudem, že se historie ráda opakuje. A dokonce i tato se opakovat bude. Staneš se Hokagem - o tom nepochybuji - a jednoho dne se Sasuke rozhodne zničit něco, co odmala chránil. Zaútočí na Konohu. Porazíš ho, ale nedorazíš. Protože je mezi vámi silné přátelské pouto, které se Sasuke snaží zničit stejně jako tehdy Madara. Snad si domyslíš, jak to bude pokračovat.
Vrátíš se do vesnice a Sasuke jako zázrakem přežije. Pak se stane nejobávanějším a nejsilnějším ninjou ze všech, vytvoří organizaci zabijáků, jeden z nich tě, protože zestárneš, zabije. Jenže Sasuke stárnout nebude… stejně jako Madara."
"Dost! Tohle… nevíš, co říkáš! Sasukeho neznáš jako já! A… sakra - jak víš, že se snaží naše pouto přetrhnout?"
"Jde poznat, že jsi ještě dítě… je to očividné, Naruto. Jen slepý hlupák by tohle nepoznal."
"Mám toho dost! Co po mně chceš?!"
"Nic zvláštního. Tohle," - podíval se na svou ruku, "…použiješ až v boji proti mému bratrovi. Dříve se nic nestane, takže se ani nesnaž. Jsem si vědom, že tohle… bys jako normální člověk nemusel přežít. Ale liška zemřít nemůže. A tím pádem ani ty." Itachimu se červeně rozsvítila pravá ruka. Pomalu se přibližoval k blonďákovi, tomu se div nepodlomila kolena. Když se ho Itachi rukou dotkl, okamžitě zkolaboval.

