Tak tohle je na mě moc.
"Ty… váháš?" Naruto se neubránil ironii v hlase. "Váháš nad něčím, kvůli čemu jsi opustil vesnici?! Co?!" Zrudl vzteky a tentokrát to byl on, kdo držel svého přítele za límec. Uchiha ani nemrkl.
"Dej ze mě ty pracky pryč!" sykl nenávistně a Narutovy ruce ze sebe strhl.
"Odpověz mi." Pokračoval blonďák klidnějším hlasem.
"Donuť mě, ty ubožáku." Sasuke se arogantně uchechtl.
"Dej ze mě ty pracky pryč!" sykl nenávistně a Narutovy ruce ze sebe strhl.
"Odpověz mi." Pokračoval blonďák klidnějším hlasem.
"Donuť mě, ty ubožáku." Sasuke se arogantně uchechtl.
***
Itachi běžel plnou rychlostí domů. Rozrazil dveře od hlavního domu Uchihů a utekl k sobě do pokoje. Tam se bezmocně ohlížel, než mu padl pohled na postel. Schoval se pod ni a mlčel. Bál se. Nechtěl si to přiznat nahlas, jako by se strachoval, že tím jen dodá větší pravdivost svým myšlenkám.
Proč mě chce… Sasuke zabít? Vím, že je možná trochu slabší, než jsem býval v jeho věku já, ale aby mě kvůli tomu chtěl… můj bráška…? Bylo toho na něj moc. Dozvěděl se najednou až moc věcí než kolik byl schopen unést. Vůbec ho nezajímalo, jak je možné, že se u nich doma objevil z ničeho nic jeho mladší bratr, ale o deset let starší… zajímalo ho něco úplně jiného. A on si usmyslil, že se to dozví.
***
"Klidně tě donutím! Teď a tady!"
"Tak dělej, ty-…" nestihl doříct nehezké oslovení, když ho Naruto hrubě přirazil ke zdi.
"Můžeme jít do Údolí Konce a všechno to skončit!" Blonďák zrudl vztekem, zatímco Daichi si nechával chladný výraz.
"Teď mám něco důležitějšího na práci. Zabiju Itachiho… a pak i tebe." S těmito slovy se otočil k odchodu.
"A co bude se mnou?" Došla Narutovi vážnost jeho situace. "Nemám kde spát, v mém bytě bydlí jakási ženská!" stěžoval si skoro plačky. Uchiha se otočil s arogantním úšklebkem.
"Očekáváš snad ode mě něco?" zeptal se výsměšně.
"Ne…" vzdychl poraženě blonďák.
***
"Itachi?" malý Sasuke vběhl do domu i s malým Narutem v patách. "Jsi tady?"
Oslovený kluk vylezl ze svého úkrytu.
"Jo…" odpověděl tiše.
"Co tady děláš? Proč jsi na mě nepočkal?" znělo to téměř ublíženě. Itachi k němu přišel a objal ho.
"Promiň." Šeptl se slzami v očích. Nemohl uvěřit, že tenhle malý kluk ho bude chtít jednou zabít.
***
"Itachi? Sakra, kam se poděl?" Žralok se zmateně ohlížel. Vstal a potřásl hlavou, aby se zbavil mžitek před očima. Přepadl je snad někdo? Ale to by se Itachi přece ubránil! Ještě nikdy se nestalo, aby Uchihu někdo porazil… a výjimkou nemůže být ani tato situace.Rozhodl se o tom informovat ostatní z organizace.
***
Vešel do ohraničené části Konohy patřící Uchihům. Žasl. Malé děti si na něj ukazovaly a ptaly se, co tady neUchiha dělá.
"Shisui…" vydechl Itachi a znovu se mu zatočila hlava. Co se to tady děje? Někdo nás přepadl a já jsem v bezvědomí nebo mrtvý…?
Zastavil se před svým bývalým domovem. Vtom ho minuli dva lidé, muž a žena. Znovu se zapotácel. Před dvěma a půl roky je viděl umírat… Zabil je! Tak jak…
"Potřebujete zde něco, mladíku?" zeptal se Itachiho přísně vyhlížející muž s černými vlasy.
"Vy… já…" zakoktal. Tohle na něj bylo najednou moc. Znovu se mu zatočila hlava a on se skácel k zemi.

