close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Dva bratři a kmotr, 37. kapitola

14. března 2011 v 15:35 | Mrs.Rinnegan

Ten blbec má snad mozek!

"Takže váš postoj chápu správně, kdy tvrdím, že hodláte cestovat do Listové vesnice?"
"Ano. A jak jsem řekla, Gaaro, nikdo mi v tom nezabrání."
"Měla byste po těch všech letech, co se známe, vědět, že vás jít nenechám. Je to příliš nebezpečné. Akatsuki jsou teď doslova na každém kroku a Sasori nebude mít slitování s vaší vraždou, to je vám ale určitě také jasné."
"Vím, že on je schopný mě zabít…" Chiyo znatelně posmutněla.
"Pak nechápu, co tady řešíme."
"Gaaro… ty jsi poznal lásku teprve nedávno. Nevíš, jaké to je, strachovat se o někoho už od narození." Chiyo trefila do černého. Po očku se podívala na fotku Sasoriho. Poté ji vzala do rukou a využila mlčení Kazekageho.
"Tohle," ukázala na fotografii, "je jediné, co mi po něm zůstalo." Gaara se otočil k odchodu.
"S tím, že ještě pořádně neznám lásku, máte sice pravdu… ale to nic nemění na mém rozhodnutí." S těmito slovy odešel. Stařena věděla, že zasáhla Gaaru do citlivého místa. Ale její pokus o cestu do Konohy jí chce zhatit a ona nemá na výběr.



***

Otevřel oči a zhluboka se nadechl. Překvapilo ho, že to jde už téměř jednoduše. Jediným rychlým přelétnutím pohledu zkoušel zjistit, kde je. Stěny kolem něj byly bílé, působily depresivně, jako by předvídaly smrt. Cítil, že má zlomené žebro, něco mu bránilo v plynulém nadechnutí. Někdo zprudka otevřel dveře a okamžitě k němu zamířil.
"Vida…" Mia se usmála, "Tady se nám někdo probudil z polomrtvých." Sasori nechápal, o čem to ta žena mluví.
"C… cože?" překvapil ho jeho samotný nakřáplý a nezdravý hlas.
"Horečka ustoupila definitivně, zlomeniny by se měly v pořádku hojit… Nemluv a dýchej opatrně nebo tě ta zlomená kost propíchne skrz. Věř mi, nic příjemného na tom není."
Tak mlčel a dýchal jen do půl plic. Položil hlavu zpátky na postel a snažil se si vzpomenout, co se stalo, že se objevil tady.
Vtom se ozvala obrovská rána a několik kousků omítky spadlo na zem. Červenovlasý shinobi sebou cukl, div, že z postele nespadl. Mia zaklela a rozběhla se k pokoji, ve kterém přebýval její syn.

"Co zase děláš?!" vyštěkla, ale překvapilo ji, že nikde nebylo ani stopy po nějakém výbuchu. Deidara seděl na zemi u zdi a tvářil se ještě vyjeveněji než ona sama.
"Do háje." Řekla jen a pár metrů od ní opět vybouchla bomba. "Takhle ovládat bomby umí jen jeden člověk. A ten tady sedí a nehne ani prstem. Co se to sakra děje?!"

"Ha! Kdo to je?!"
"Mlč, Deidaro." Menší postava se z ničeho nic objevila uprostřed místnosti.
"Jak… jak…" zakoktal se blonďák, když spatřil oranžovou masku v oblaku bílého dýmu.
"Nikdy bych se nesnížil k záchraně takového pitomce, jako jsi ty, ale k útoku na Konohu potřebuju všechny členy. A bohužel mezi ně patříš. Kde je Sasori?" Madara se ohlédl. "A proč vás ta ženská unesla? A jak je, do hajzlu, možné, že jste se neubránili ani jeden?! Jste neschopní budižkničemové, co neporazí pár ninjů na nižší, mnohem nižší úrovni!"
Deidara nadávky ignoroval. Věděl, že si je zaslouží.

"Neměli bychom dělat v této vesnici rozruch, takže přemýšlím, jak se odtud dostat potichu. A jak vzít i mistra Sasoriho. Pokud nás někdo z vesnice zmerčí, okamžitě to ohlásí Konoze a ti budou vědět, kde jsme. A pokud vím, tohle byste si zrovna nepřál." Madara opět zaklel.
"Co navrhuješ?" zeptal se, světe div se, poníženě.
"Proměníte se ve mně. Tím pádem budete mít i zásoby mého jílu. Dostanete se odtud ven, což já nedokážu, a zaútočíte. Divil bych se, kdyby nebyli bombami překvapení. Tady s nimi umím jen já."
"Hm…" Nemohl lhát sám sobě. Prostě mu přišlo trapné, ptát se na nějakou strategii takového hlupáka, jako je Deidara. Mírně potřásl hlavou, aby se zbavil pocitu méněcennosti a poníženosti, pak přikývl a se slovy: "Henge no Jutsu." se proměnil.
"Víte, jak se s tím zachází, že ano?" Blonďák si neodpustil otázku.
"Nejednou jsem tě pozoroval Sharinganem, drahý Deidaro. Budu to ovládat ještě lépe než ty." Pod maskou se ušklíbl. Nemohl si pomoct. Hned nato zmizel.

"Máte v Akatsuki někoho, kdo umí ovládat boj z dálky? S bombami? Vyklop to! Hned!"
"Snad by ses nebála, maminko?" ušklíbl se zlomyslně blonďák na otázku své matky. Mia zavrčela.
"Co to má znamenat?!" oči se jí zúžily do malých štěrbinek, jak byla rozzuřená. "Možná se odtud dostaneš, hochu, ale ten kluk tady zůstane." Sykla nenávistně a v Deidarovi hrklo. Doufal, že se Šéfovi podaří celou tuhle "hru" dotáhnout do konce.
Ozval se další výbuch a strop nad Deidarou i Sasorim se otřásal. Červenovlasý ninja neváhal, okamžitě mu došlo, co se děje. S tichým zasténáním vstal z postele a znovu se podíval na strop. Praskliny se nebezpečně rychle zvětšovaly.

"Vím, kde máš slabinu, Mio. Znám tě lépe, než myslíš." Zamumlal si pro sebe polohlasně Madara tónem, který nevěstil nic dobrého. Seskočil z jílového ptáka, který se mu jako zázrakem povedl hned napoprvé a zaútočil.

"Deidara?!" vyhrkla Mia, když byla člověkem s naprostou podobou jejího syna sražena k zemi.
Ležela bezvládně na zemi, zatímco jí Madara tiskl ke krku kunai. Těšil se, až přimáčkne víc a z ženy se proudem povalí krev. Blonďák to vše sledoval zmatený. Viděl ten záblesk v Madarových očích, i když své oči znal naprosto dobře. Věděl, že takhle se nikdy netvářil.
Žena onen záblesk také poznala.
"Madaro..." zachrčela a v očích se jí objevily slzy.

Díval se nyní sám na sebe, jak hladově zírá na tekoucí krev. Mia se rozkašlala a to bylo na Deidaru moc.
"Dost! Nesmíte ji zab-…" Pozdě. Černovlasá žena naposledy vydechla a její oči pohasly.
"Proč! Proč jste ji zabil? Mohl jste ji jenom…" Deidara nenacházel slov. Tak dlouho chtěl, aby jeho matka doopravdy zemřela, a teď, když před ním ležela mrtvá, nemohl na svou nenávist vůči ní ani pomyslet.
"A jak jste věděl, co máte udělat, aby si vás nevšimla?!"
Na žádnou z Deidarových otázek Madara neodpověděl. Byli kolem dokola zasypáni hromadami kamenů.
"Deidaro, vypadni odtud a počkej přesně 8 kilometrů severovýchodně od této vesnice. Přijdu tam za deset minut. Snaž se, aby tě nikdo neviděl, protože nemám v úmyslu se ještě proměnit. A pohni sebou, už sem jdou." Řekl rychle, klidně, přesto autoritativně.
Rozkazu pravého Vůdce nemohl nikdo odporovat.

Blonďák se vzdálil přesně, jak mu Šéf nařídil. Pokyny se držel do nejmenšího detailu a nyní čekal 8 kilometrů za vesnicí.

Madara se ušklíbl. Nehodlal nechat nikoho naživu, kdyby došlo na boj.
Došel klidně až k místnosti, ve které byl zasypaný Sasori. Neobtěžoval se s otevíráním dveří, které byly asi jediné naprosto nepoškozené. Rozrazil je jednou rukou a rozhlédl se.
"Dost schovávaček, loutkáři. Jde se do Konohy." Červenovlasý ninja poznal ten hlas. Věděl, komu patří, proto se snažil co nejrychleji vyhrabat zpod hromady kamenů a cihel. Na nic se neptal a poslušně k Vůdci přišel.
"Jdeme." Kývl Madara v těle Deidary hlavou a oba se rozběhli pryč.

Na místě, kde stál Deidara se objevil Madara i s loutkářem. Ten sotva popadal dech, jak se snažil potlačit bolest zlomeného žebra. Doslova cítil, jak ho kost propichuje. Blonďák se radostně usmál, když viděl, že je vzhůru, a že už zdaleka není tak bledý, jako když ho viděl naposledy. Protože byl přítomen i Vůdce, odpustil si obejmutí. Přesto mu partnerovo chování nepřipadalo podezřelé. Doufal, že už je ze svého zranění venku.

"Pitomci." Ulevil si Madara podrážděně, když si vzpomněl, proč vlastně tohle všechno dělal. "Dva ninjové třídy S a dostane vás jedna ženská se svými kumpány! To bych ještě chápal, ale že se vám nepovedlo uniknout-…" dále se neobtěžoval s mluvením, přeměnil se zpátky v ninju s oranžovou maskou.
"Hidan a Kakuzu jsou na místě. Snažte se je laskavě co nejdříve dohnat. Jděte na sever necelých 20 kilometrů, poté budete na místě, kde vás pravděpodobně dostali ti idioti z Kamenné vesnice a budete pokračovat původní cestou. Deidaro, dohlédni na toho maroda a jestli se vám zase něco stane, přijdu znovu a těm, kteří vás dostanou tentokrát, s radostí pomůžu vás zabít co nejbolestivějším způsobem." Nato Madara zmizel.
"Kdyby byla soutěž o nejstručnějšího člověka, zaručeně by vyhrál." Zabrblal blonďák. Pak si ale vzpomněl na svou mrtvou matku, Madarův záblesk v očích a slovo 'člověk' z věty vypustil. Místo toho tam dosadil slovo 'zrůda'.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama