Génius na dně
"A když už jsme u pitomých otázek: Dokázal bys ty zabít Itachiho?" Naruto uhodil hřebík na hlavičku.
Nagato ztuhl a podíval se na strop. Blonďák vítězoslavně zařval.
"Ha! A mám tě!"
Nagato ztuhl a podíval se na strop. Blonďák vítězoslavně zařval.
"Ha! A mám tě!"
***
"Tsunade… ANBU velitel-…"
"Já vím. Má podezření, že někdo z Akatsuki už je tady. Ale co když je to jen návnada, jak ANBU vylákat z vesnice?"
"A co když není?"
"No právě!" Tsunade praštila hlavou o svůj kancelářský stůl.
***
"Vida. Uchiha a takhle na dně. To jsi neskončil nejlépe, ty… génie." Rozesmál se zahalený vůdce ninjů a zcela ignoroval Kisameho a Juugu, kteří na sebe kývli.
"To jsi moc nedomyslel." Ozval se žralok s nádechem ironie v hlase, "vážně myslíš, že ti dovolíme-…" zmlkl. Tohle bylo moc podezřelé.
"No jo… ještě vy dva," plácl se rukou do čela muž v kápi a i přesto, že měl tvář schovanou za masku, podle hlasu šlo poznat, že se usmál.
"Vy pro mě nepředstavujete žádnou přítěž, hoši," uchechtl se.
Žraločí ninja zaťal pěsti a zuřivě zavrčel. Juugo přivřel oči v očekávání, co se bude dít dál.
Další zahalená osoba, zvaná Hori napodobila úsměv svého velitele.
"Máme je zabít?"
"Hmm… ne. Takové zajímavé dvojice by byla škoda. Stačí je zdržet." Vůdce se zvedl k odchodu, přitom kývnul na nejsilnějšího ninju a ukázal na Itachiho. Ten se v klidu rozešel k zraněnému Uchihovi, s drzým úšklebkem prošel mezi Kisamem a Juugem. Tohle bylo na žraloka moc. Zavrčel zuřivěji.
"Pokud je mi známo," začal opět mluvit vůdce, "Itachi neměl přátele. Tak nevyváděj, pokud je ti tvůj život drahý." Skupina dalších ninjů Kisameho a Juuga obklíčila.
***
Ztěžka otevřel oči a nadzvednul se na loktech. Něčí ruce ho ale hrubě zatlačily zpátky. Itachi se poddal a znovu zavřel oči.
Muž stojící nad ním si sundal masku.
"No, příteli můj… pokud tohle rozdejcháš, sním svoji čelenku." Rozesmál se. Měl tmavé černé oči, hluboké jako dvě studny. Na Itachiho se malinko zlomyslně pousmál.
"Teď mám šanci ti to vrátit i s úroky, …bratříčku…"
***
"Moje hlava…" zasténal mladší Uchiha a rukou si třel bolavé místo. "Co se stalo?" sotva dořekl svou otázku, okamžitě vyskočil na nohy a rozhlédl se. Spatřil Suigetseho, Kisameho i Juugu, ležící u polorozpadlé skály.
Vrhl se k Suigetsemu a jediným proplesknutím ho probudil. Kisame měl otevřené oči, přesto ležel bezvládně a ani se nehnul. Pohled upíral do dálky a Sasuke usoudil, že se utápí v pocitu viny. Bylo mu to všechno jedno. Jediným pohledem přeletěl neobvyklou scénu:
Karin, ležící pod kusem obrovského kamene, Juugo, pomalu neprobouzející, který se ji snažil zpod kamene dostat… ovšem toho člověka, kterého hledal, nenašel. Ztěžka dopadl na kolena a shrbil se tak, aby si mohl hlavu opřít o zem. Bylo to na něj moc. Zrychleně dýchal, pak, když ucítil slzy, poraženě zařval.
Nedokázal to. Nedokázal ho uchránit. Zase.
***
"To je taková nuda!" postěžoval si bělovlasý ninja. "Kde se ti pitomci courají?!" Madara začal přecházet sem a tam. Pak se zasekl v půlce pohybu a zvedl hlavu.
"Mia." Řekl jen a hned nato se vypařil. Nesmrtelná dvojka to přešla mlčením.
"Neměli bychom se vydat za nimi? Jen tak… abychom…"
"Raději ne. Madara by si to nemusel vyložit správně."
"Pořád lepší, aby si to vyložil špatně, než abychom proti Konoze bojovali jenom tři."
"To je fakt. I tak to není dobrej nápad. Budem muset počkat."

