Síť vzpomínek
"Mamí!" Malá holčička s nafialovělými vlásky se rozběhla za mladou ženou, která se otráveně otočila za původcem pisklavého hlásku.
"Co zas je?" vyštěkla popuzeně.
"Já-…" začala mnohem tišeji a její věta utichala čím dál víc.
"No?"
"Já…- už jsem to zapomněla." Vymluvila se dívenka se slzami na krajíčku a odběhla honem zase pryč.
"Co zas je?" vyštěkla popuzeně.
"Já-…" začala mnohem tišeji a její věta utichala čím dál víc.
"No?"
"Já…- už jsem to zapomněla." Vymluvila se dívenka se slzami na krajíčku a odběhla honem zase pryč.
***
Akai posmutněla. Hidan si toho nemohl nevšimnout, proto se k ní otočil.
"Hele, na tohle fakt nemám nervy. Řek' jsem něco? Ať už to bylo cokoli, omlouvám se. Nestojím o to, aby mě tvůj miláček zmrzačil."
"Co? Kdo? Kdo tě zmrzačil?" začala se zděšeně ohlížet. Bělovlasý se plácl rukou do čela a otázku zopakoval.
"Ale ne. Nic - nic se neděje, nic jsi neudělal a za nic se neomlouvej." Vykoktala.
"Čím blíž jsme té vesnici, tím víc jsi divnější. Máme jít přece jenom na menší misi, kde máme zjistit-…"
"Já si ty informace přečetla osmkrát, znám to i pozpátku." Odsekla Akai, "A vím i všechno ostatní. Navíc se vůbec nic neděje. To už nemůžu ani nad něčím přemýšlet?" ohradila se dotčeně a Hidan proto zmlkl.
***
Sasori se zprudka zastavil.
"Hele, zdá se mi to, nebo jsi mě před chvílí praštil?"
"Éhr… asi vám to slunce leze na mozek. Nic takového bych nikdy neudělal…" začal se blonďák ošívat a nevinně se díval do země.
"Aha," procedil tiše červenovlasý Shinobi, a hned nato dal Deidarovi ránu do břicha, až se blonďák zlomil v pase. "Mimochodem, chytráku, prší. Ty nějaký slunce vidíš?" uchechtl se Sasori a pokračoval v chůzi.
***
"Hm."
"Tak co na to říkáš?"
"Hm."
"Nagato, vnímáš?"
"Hm."
Padl lehký pohlavek a zmatený pohled dal Konan přesvědčení, že její týmový partner se konečně probudil ze snění a věnuje jí alespoň poloviční pozornost.
"Hele, máme toho dost, takže přestaň zírat do prázdna a spolupracuj, jasné?"
"Hm."
"Nagato!"
"Jasně, jasně."
"Fajn. Vidíš tu mapu? Tak tahle nám poslouží, abychom se dostali nezpozorovaní do hlavní kanceláře Hokageho."
"Na to by byl nejspíše lepší Zetsu."
"Tak hloupá nejsem, napadlo mě to okamžitě, co jsi mi o té akci řekl. Ale Zetsu má teď mnohem důležitější věci na práci než Tsuchikage a její informace. Ta ženská nám dost zkomplikovala život a jako by to nestačilo, všechny členy ohrozila. Nechala vyšetřit jejich rodiny, aby se k nim dostala. Copak si na to nepamatuješ, Nagato? Byl jsi tam tak dlouho…"
***
"Tak mluv! Jsi člen Akatsuki?!"
Muž na zemi měl svázané ruce a okovy ho držely v napůl vzpřímené poloze. Měl potrhané oblečení a jeho tělo hyzdily krvácející šrámy.
"Tohle je omyl," řekl slabým hlasem, "museli jste se splést. Já s Akatsuki nemám nic společného!" Další rána, výkřik a dopadající kapky krve na zem.
"Jo? Ale nepovídej." Zachechtala se žena zlomyslně a kývla hlavou, a tak dala najevo mohutnému muži stojícímu u zrzavého ninji, aby pokračoval.
Ozvaly se další výkřiky plné bolesti, pod mužem se začala louže krve rychle zvětšovat.
Pak se ozvala hromová rána a dovnitř vtrhli dva muži. Bělovlasý mladík přišel klidným krokem k bezvládnému tělu nositele Rinneganu a jediným švihem svou tří-hrotou kosou zneškodnil okovy. Pak zrzka podepřel, zatímco maskovaný ninja držel pod krkem svýma silnýma rukama na černých vláknech Tsuchikage a jejího podřízeného.
"Hidane, máš ho?"
"Jasně."
"Fajn, mizíme." S těmito slovy Kakuzu odhodil bezvládná lidská těla do stěny a Peina podepřel z druhé strany.
***
"Nagato," řekla Konan jemně, "já… já ti to nechtěla připomínat." Položila mu ruku na rameno, a on automaticky ucukl.
"Ne, to je v pohodě." Zavrtěl hlavou a vzal do třesoucích se rukou plánek hlavní budovy, ve které byla i kancelář Tsuchikage.

