Deidara se s trhnutím probudil, ale okamžitě toho zalitoval a plácl sebou zpátky do trávy. Pak se ale znovu posadil a zmateně se rozhlížel. Na louce panoval až nezvyklý klid, dokonce ani ptáci nezpívali, ani lísteček na stromu se nepohnul. Bylo ticho jako před bouří. Blonďák se i přes zranění vyhoupl na nohy a vyskočil na jílového ptáka, kterého si během pár vteřin vyrobil.
***
Červenovlasý ninja slabounce zasténal, když s ním Kaidan nešetrně pohodil. Chiyo se na něj zamračila. Kaidan měl na všechno odpověď: "No co, málem mi spad'."
Nebe se začalo zatahovat a místy se ozvalo tichounké zahřmění, které předpovídalo déšť.
Za pár vteřin se strhl prudký liják a Chiyo usoudila, že je nebezpečné pokračovat při tak nízké viditelnosti.
"Kousek odtud je chata, která slouží výletníkům. Přečkáme tam tu bouři."
"Nechápu, proč jste mě nenechala zabít toho psychopata s jílem! Co když nás bude sledovat?"
"Nenajde nás. Zamaskovala jsem všechny stopy."
"Právě proto jsem zdůraznil ono slovo: psychopat. Ten je schopný nás najít." Obhájil své rozhořčení kluk a pohodil hlavou, jako by se ho to smrtelně dotklo.
"Jasně, jasně. Jen jsem nechtěla zabít někoho tak mladého. Umíš si představit-…"
"Hlavně mi nezačněte vykládat o nějaké pitomé budoucnosti. Ten pyroman žádnou nemá. Jednoho krásnýho dne se sám odstřelí. Konec."
"Chm… Jsme tady."
"A navíc je blbost tady zůstávat. Když nic nehrozí, měli bychom jít dále."
"Ty Akatsuki dost podceňuješ."
"Heh, no to určitě. Právě jsme porazili dva členy."
"Sasori ale není obyčejný člen! Má schopnosti, které mají tři dobří ninjové. A on je má všechny. Je mistr loutek, lékař a ovládá i obyčejné bojové umění."
Poslední slovo Sasoriho probudilo a tolik se lekl tváře nad sebou, až Kaidanovi vypadl na zem.
"Sakra, on je vzhůru!" začínal vysoký kluk panikařit. Pak se uklidnil a pokrčil rameny se slovy: "Aspoň může jít pěšky." Červenovlasý ninja se trošku zmateně ohlížel, pak se roztřeseně postavil na nohy a ohlédl se. Podíval se na Kaidana a na Chiyo, která se k Sasorimu opatrně a maximálně pomalu přibližovala, jako by se bála, že ho nějak vystraší. On se ani nehnul a dál zmateně zíral, jako by si za boha nemohl na nic vzpomenout.
"Sasori," řekla Chiyo jemně, když se ho mohla dotknout, ale jemu v tu chvíli všechno došlo a přehnaně prudce ucukl. Pak ucouvl pár kroků, a když se proti němu Kaidan rozběhl s úmyslem ho opět dostat do bezvědomí, zdvihl ruce a než kluka stačila Chiyo varovat, do rukou ho bodly zbraně dvou přivolaných loutek. Oba dva zasténali a dopadli na kolena ve stejnou chvíli. Kaidan měl výhodu, měl zraněné pouze ruce, zatímco Sasori musel čelit zlomeninám a vykloubeninám po celém těle.
***
"Do ****! No to se mi snad jenom zdá! Stará bába a drzej spratek nás porazili? Sakra, jestli to někdo slyšel, jsem navěky zostuzen!" Teprve pak mu došlo, že na jílovém ptákovi letí sám a pod ním nikdo nejde.
"Mistře!" zaskučel, "už zase vás dostali! Co to s vámi je?!" Musím ho najít. Musím ho najít. Nemůžou být přece daleko, kouř od výbuchu byl pořád ještě vidět, když jsem se probudil. Proto to musí být otázka minut.
"Kdo byl váš partner přede mnou?"
"Nikdo zajímavý."
"To je jeho jméno?"
"Ne."
"Tak jak se jmenuje…. Jmenoval?"
"Jmenuje se Orochimaru."
"TEN Orochimaru? No sakra-…"
"Znáš ho?"
"No, slyšel jsem o něm. Prý… je silný."
"Ano, to je. Ale taky je to ten největší ubožák a zoufalec, jakého jsem kdy potkal."
Deidara se rozesmál.
"Nač ta silná slova, mistře?"
"Hele, ještě jednou mi řekneš 'mistře' a přísahám bohu, že-…" Blonďák už ho neposlouchal. Určitě něco skrývá nebo mu něco Orochimaru udělal. Pokaždé změní téma. A já to musím vědět.
"Choval se ke mně hrozně. A pořád chová. Nejraději by mě zabil. Tak proč ho chci zachránit? Můžu se na něj vykašlat. Snažil jsem se být na něj milý, abych si hned neudělal nepřátele. A dokonce bych ho po nějaké době považoval za přítele, protože jsem nikdy žádného neměl! Tak proč se nesnaží přívětivost oplácet?!" začal se nečekaně čertit blonďák a vztekle bouchl do zad jílového ptáka.
***
"Víš, vždycky jsem tě chtěl vidět takhle na dně, Sasori. A nikdy bych neřekl, jaký to bude krásný pocit, vidět tě jako poraženého, polomrtvého a svázaného. Vítej mezi těmi druhými."
"Proč? Proč jsi to udělal?"
"Zkrátka mě nebavilo být vždycky ten druhý. Vždycky, i když jsi mladší, jsi byl o tolik lepší a silnější než já. To mi prostě lezlo na nervy."
"Myslel jsem, že jsme přátelé."
"Naivko. Jde vidět, že jsi před nedávnem dospěl," rozchechtal se Orochimaru, "tohle přátelé dělají?" zeptal se a Sasoriho udeřil.
"Víš, právě zvažuju, jestli tě mám zabít. Ale… možná by tě byla škoda. Dokonce bys mi mohl být užitečný."
"Ať chceš cokoli, radši zemřu, než abych ti pomáhal." Zavrčel červenovlasý Shinobi a zavřel oči, očekávajíc další ránu.
Tentokrát jich ale přišlo více. Orochimaru zavolal poskoky.
"Vemte toho ubožáka. Je zbytečné říkat, kam, že ano?" rozesmál se zlomyslně a dva mohutní muži popadli Sasoriho za ramena a táhli ho do mučírny.
"Tak co… už jsi změnil názor?" zeptal se Orochimaru s úšklebkem svého bývalého týmového partnera, který ležel na zemi a nemohl se bolestí hnout ani o centimetr. Každý pohyb ho stál více bolesti, než kolik byl schopen unést. Místo odpovědi zasténal a znovu zavřel oči. Po celém těle měl krvavé šrámy a podlitiny. Několik žeber měl zlomených a vysoký muž s dlouhými vlasy do něj kopl.
"Tak se ozvi, až budeš moct mluvit."


heee
kde jsou další kapitoly? Zachrání ho?

Teda holka ty mě zlobíš, kvůli tobě nebudu moc usnout.