close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Přátelství je složité, 5.kapitola

18. ledna 2011 v 18:21 | Mrs.Rinnegan

"Kaidane, laskavě se uklidni, tohle už od tebe nikdy nechci slyšet!" Chiyo kluka pokárala jako malé dítě a nesouhlasně se zamračila.

Loutky se vyřítily vpřed a zasáhly Kaidana do rukou, vše bylo tak rychlé, že to nikdo nepostřehl. Sasori dalších šest loutek ovládal stejně rychle jako předešlé. Kaidan se znechuceně zvedl a vztekle prskal. Proti Sasorimu se rozběhl s překvapivou rychlostí a než stačil udeřit, loutkář se ladně otočil tak, aby ho loutky odhodily z dosahu.
Znovu udeřil, tentokrát ho loutka zranila mečem, ale protože se kluk vzpamatoval, zasáhla mu pouze ruku.


Sasori, i když cítil ostrou a pálivou bolest v hrudi a zadýchával se rychleji než obvykle, přesto bojoval stejně jako nezraněný, snažil se zamaskovat jakoukoli známku bolesti útokem a všechny útoky mu vycházely tak, jak měly.

Kaidan ztrácel nervy, zuřivě po Sasorim hodil další kunaie a ten je hladce odrazil kromě jednoho. Jeden z nich měl kolem sebe omotané chakrové vlákno a to nedokázala loutka odrazit a Sasoriho tak trefila do ramene. Kaidan se rozesmál a stiskl pěst.
Loutkářovi se zatemnělo před očima, když mu praskly kosti v rameni. Šokovaně se na svého protivníka podíval a pochopil.
Když se ho dotkne jeho chakra, on ji může používat i tak a teď se jí nemá šanci zbavit.
Sasoriho zasáhl další kunai, tentokrát do druhého ramene a Kaidan opět stiskl pěst. Ozvalo se hlasité prasknutí kostí a výkřik, pak Deidarovo hlasité: "Katsu!" a vše zmizelo v oblaku kouře.

"Mistře," řekl tiše, "vnímáte?" Blonďák se Sasorim jemně zatřásl, stačil mu jediný pohled a bylo mu jasné, že s ním musí zacházet nanejvýš opatrně. Červenovlasý ninja měl bledý a ztrhaný obličej, v němž se napůl zračil šok, strach a bolest a napůl také odhodlanost zvítězit.

Chiyo zpanikařila.
"Proboha," zakňučela žalostně, "Kaidane, nepřeháněj tolik! Potřebujeme ho jen zneškodnit, ne zabít!"
"Chm," odfrkl si kluk, "je samo o sobě dost dobrý, že se mi to konečně povedlo. Mé techniky už se nezbaví. Teď s ním můžu dělat, co chci a on se neubrání," hrozivě se zachechtal a nato zpozorněl, "kouř ustupuje. Můžeme pokračovat. Zneškodníte toho druhého, babičko Chiyo?" zeptal se cukrátkovým hlasem, ale zlomyslnost mu z hlasu přímo čišela.

"Ne, to je dobrý. Já-já to zvládnu."
"No, nevím, jak teď chcete ovládat loutky, mistře, páč jak vidím, obě ruce máte dost… polámaný."
"Zvládnu to bez nich." Odsekl nevraživě loutkář a bolestně syknul, když se snažil zvednout ruce a ovládat tak dvě spadlé loutky uprostřed loutky.
"Jo, to teda vidím. Zkuste alespoň uhýbat dalším útokům."
"Deidaro," hlesl, "já už se z jeho techniky nedostanu. Pokud mě sám nepustí, bude mě moct mrzačit, jak chce. Nejhorší je, že tu chakru může ovládat na dálku. Žádné vlákno, které by se dalo přerušit, není. Takhle se můžu rozloučit se všemi kostmi v těle."
"Ale, přišel jsi na to nejdříve ze všech, se kterými jsem kdy bojoval. Působivé přemýšlení." Uchechtl se naoko uznale Kaidan a namířil několik zbraní. Deidara zaútočil, ale byl odražen Chiyo, která se ho snažila zaměstnat natolik, aby nebyl schopen svého partnera bránit.

Pak se ozvala spousta prasknutí, když Sasoriho zasáhly všechny zbraně do hrudi, nohy i pravé ruky a na něj byl takový příval bolesti moc, aby ji mohl snášet. Asi setinu sekundy poté všichni uslyšeli žalostný výkřik a dopad na zem.

Pak vše pohltila tma a červenovlasý loutkář vnímal jen temnotu, která ho obestírala kolem dokola. Zbytečně se snažil zabránit svému vědomí, aby zkolabovalo, ale celé jeho tělo protestovalo, každičký nerv v těle mu namlouval, ať už se vzdá. A jemu nezbývalo nic jiného než poslechnout.

I přes nevědomí cítil všechnu bolest, horkou krev, která mu pomalu tekla po spánku až na tvář, dokázal vnímat, jak pramínek krve chladne a najednou byla zima a on se třásl. Ležel na studené trávě a jemu došlo, že neleží na ničem jiném než právě své krvi, která vychladla.

Uslyšel ještě výbuch, pak hlas Deidary, který se ho snažil marně přivést k vědomí a pak ucítil ruce, které ho popotáhly kousek dále, takže už neležel ve studené louži krve, ale na suché trávě. I přes to se pod loutkářem vytvářela další louže rudé tekutiny a neúnavně z jeho těla vytékala neskutečnou rychlostí.

Pak už slyšel jen matně bolestný výkřik, vítězoslavný smích a starostlivý hlas, který se rychle přibližoval právě k jeho tělu. Chtěl vstát a bojovat, jenže nedokázal pohnout jediným svalem v těle a usoudil, že všechny nervy i síly mu daly výpověď.
Chvíli bylo ticho, pak se blížil dusavý zvuk, jak někdo ztěžka běžel po trávě.
"Je po něm?" uslyšel uchechtnutí Kaidana a dokázal si živě představit, jak se na něj Chiyo mračí. Pak si kluk otráveně povzdychl a vzal Sasoriho neopatrně do náruče. Nedělal si starosti s jeho bolestí a vyšel směrem k lesu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama