close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Přátelství je složité, 4. kapitola

18. ledna 2011 v 18:20 | Mrs.Rinnegan

Neřekl nic, když z lesa vyšla jeho babička. Neřekl nic, ani když se na něj usmála. A neřekl nic, když zase posmutněla. Pořád si zachovával ten stejný a chladný výraz.



"Tohle se ti moc nepodobá, Sasori." Řekla Chiyo tiše a upřeně se na něj podívala. Červenovlasý shinobi uhnul pohledem. Blonďák vše sledoval, s mírným a zmateným úsměvem.
"Ehh… mistře?"
"Neříkej mi mistře, ty-…"
"Vy tu babču znáte?"
Sasori nevědomky zatnul pěst, zesinal vzteky a odseknul: "Ne." Chiyo se začala pochechtávat.
"Nikdy jsi nebyl příliš dobrý lhář, ale neřekla bych, že se z tebe stane tohle."
"Nápodobně." Procedil s tichým zasyčením jedno slovo, naprosto nabité zradou. Otočil se k odchodu, ale stará žena najednou křikla:
"Myslím, že sám víš, že tě nenechám odejít. Tohle se bez boje neobejde."
"K čemu mi bude vražda báby, která za chvíli stejně zhebne?!" ze Sasoriho tahle věta vyšla nuceně, jako by se ji snažil nějak zamaskovat. Chiyo se znovu pousmála, tentokrát smutněji.
"Mám ji zabít, nebo půjdeme?!" Deidara začínal ztrácet trpělivost.

"Ty nikoho zabíjet nebudeš!" vykřikl popuzeně mladík, který se zrovna prodral houštím na louku. Sasori na něj udiveně zíral. Kluk byl stejně starý jako on, měl červené vlasy a oči stejné barvy. Byl stejný jako loutkář, jen měl mnohem tvrdší rysy a vypadal zlomyslně, neměl milý obličej. Jeho oči se mračily na každého. Také byl o něco větší a mohutnější. Sasori na chvíli ztratil hlas, pak ale malinko potřásl hlavou a zhnuseně si odfrkl:
"Chm… ubohá náhražka." Chiyo věděla, o čem její vnuk mluví, proto posmutněla.
"To víš… byla jsem sama." Řekla překvapivě veselým hlasem na to, jak se tvářila a bezstarostně pokrčila rameny.

Deidara zakoulel očima.
"Máte bratra?" uchechtl se hrozivě.
"Toho člověka neznám." Odsekl znovu otázaný a opět se otočil k odchodu. Věděl, že na něj Chiyo zaútočí, proto si předem nachystal dvě loutky.

Očekávaný útok přišel poměrně brzy, a byl mířený přesně tam, kam Sasori očekával. Rychle a hladce útok odrazil, připravil si loutky a ty okamžitě vyrazily do útoku.
Chiyo i s červenovlasým chlapcem taktak uskočili, kluk se převalil na bok a rozzuřeně na loutkáře zavrčel. Ještě nic neukázal, a už ho protivník ponížil.

Sasori najednou ucítil palčivou bolest těsně vedle srdce, ztěžka dopadl na kolena a loutky spadly i s ním. Jednou rukou se držel za hrudník, druhou se opíral o trávu a snažil se popadnout dech. Před očima viděl bílo a on ucítil, jak ho někdo popadl za ramena a velice pomalu ho zvedl.
"Mistře, já se o ně postarám. Schytal jste to těsně vedle srdce, a jestli budete ještě chvíli pokoušet štěstí, složíte se tady." Deidara mluvil pomalu a tiše, aby se ujistil, že ho Sasori slyší. Sám vytvaroval několik malých jílových zvířátek a po dvou soupeřích ze Suny je prudce hodil.
"Hajzlové zákeřní! Chcípněte!" zaječel rozjíveně a házel dále.

Chiyo a Kaidan, kluk s věrnou podobou Sasoriho, se několikrát pokusili o protiútok, ale blonďák z Akatsuki na ně byl moc rychlý a mrštný, i když pro svou neviditelnost používal mírně jedovatý kouř z výbuchů.
Sasori se snažil rozkoukat, celý boj vnímal zpomaleně a cítil se zmatený, jako ještě nikdy. Vše, co jindy trvalo dvě vteřiny, teď viděl jako patnáct vteřin. Slyšel slabé pískání, hlasy, které ale nepatřily žádnému z celé louky. Slyšel ženský a mužský hlas, v pozadí těchto dvou lidí slyšel také křik a rány.
"My se odtud nedostaneme, že?" zavzlykala žena v jeho podvědomí a muž smutně přitakal.
"Nemusíš se o Sasoriho bát. Babička Chiyo se o něj postará. A my dva… zemřeme za dobrou věc."


"Mistře!" blonďatý ninja se vrhnul ke svému partnerovi, aby ho odstrčil z dosahu na něj mířící zbraně vržené od Kaidana.
Strčil do něj a oba tak uhnuli na poslední chvíli.
"Sakra, opovažte se omdlít, já ty dva asi fakt sám nezvládnu!" Sasorimu se vracel zrak i reakce, vše mu připadalo normální, až na bodavou a ostrou bolest v hrudi. Lapal po dechu, ale byl schopen vstát. Chiyo ucítila nutkání ho přidržet, automaticky se projevily její ochranitelské zvyky. Vykročila k němu, ale Kaidan ji zadržel a zavrčel na ni:
"On vaši pomoc nepotřebuje. Zaslouží si smrt, ne záchranu!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama