Zaburácel hrom.
"Doufám, že se to počasí do rána zmírní." Konstatovala Hermiona, držíc hrnek plný horkého čaje, zatímco seděla schoulená v křesle ve společenské místnosti. Harry seděl v křesle proti ní, na kolenou měl opřenou učebnici a kus pergamenu, na který spěšně čmáral popisky a nákresy.
"Máš to špatně. Tahle čára tady nemá co dělat." Opravovala ho hnědovláska a Ron, sedící na zemi před ní, si povzdechl.
"Harry," začal, "jestli zítra ten zápas pokazím, nebudeš se na mě zlobit moc, že ne?" Pohlédl na něj s opravdovými obavami. Potter potřásl hlavou.
"Samozřejmě, že budu, Rone." Zamumlal.
"Dobře. Teď mám mnohem větší motivaci to nepodělat."
***
Všude kolem byla zima. Tak to u Zmijozelských bývá, samé studené stěny, studené barvy, až nepřirozené ticho… pravý opak Nebelvíru.
Draco seděl v tureckém sedu na tvrdém křesle a psal úhledným písmem úkol do Obrany proti černé magii. Ani jednou nezvedl pohled, nechtěl zavadit o nikoho, kdo s ním byl v místnosti. Cítil na sobě palčivý pohled Pansy Parkinsonové a jen nerad by jí pohlédl do očí.
Opět zaburácel hrom. Pansy počkala, až všichni odejdou a k světlovlasému mladíkovi si přisedla. Ten na to nijak nereagoval, jen dále psal. Dívka se nadechla, aby něco řekla, ale Draco se nečekaně vyhoupl z křesla a odešel do pokoje určeného pro chlapce. Holka si povzdechla. Zřejmě se bude muset vzdát veškeré naděje na to, že si jí někdy pořádně všimne ten, který si nevědomky získal její srdce…
***
"Rone!" Harry se svým kamarádem zatřásl. "Měl by ses už zřejmě vzbudit…" povzdechl si.
"Zápas!" vyjekl místo popřání dobrého rána zrzek a vyskočil z postele. Následně na to se mu podlomily nohy.
"Co když to pokazím?"vyjekl a zbledl.
"Moc to prožíváš, Rone. Buď v klidu a pojď na snídani nebo na nás nic nezbude."
"Snídaně? Nemůžu na jídlo ani myslet!"
"Tak v tom případě jsi na tom dost zle." Ušklíbl se sarkasticky brýlatý kluk, přehodil si koště přes rameno a zavřel za sebou dveře. Sešel ze schodů do společenské místnosti.
"Dobré ráno!" zívla Hermiona na pozdrav.
"Jak dlouho už jsi tady? Je neděle, Hermiono," odpověděl jí, "měla by sis někdy přispat."
"Kdyby to šlo, spala bych až do odpoledne." Vyplázla na něj jazyk, aniž by mu odpověděla na předešlou otázku. "Jak je na tom Ron? Drží se?"
"On? Ne. Jdu na snídani. Jdeš se mnou?"
"No jasně! Možná potkáme-…"
"Herm," Harry se na ni varovně podíval, "prosím, aspoň v neděli se o tom nezmiňuj. Po prázdninách strávených u Dursleyových si snad zasloužím pořádný zápas bez tvých námitek, ne?"
***
Pomalu stoupal po schodech. Spoléhal na zákon schválnosti, který ho neúnavně pronásledoval, proto čekal, až přejdou všichni Nebelvírští. Teprve pak nepozorovaně proklouzl do jídelny, kde si sedl a aniž by se podíval na něco, co by mu přišlo vhod jako snídaně, zadíval se do zdi. Přes rameno se podíval na stůl Nebelvírských. Bylo tam veselo. Všichni plácali Harryho a Rona po zádech, když jim přáli hodně štěstí v zápase. To u Zmijozelského stolu vládl absolutní klid a ticho. Nikdo se ani neusmál, všichni se tvářili přísně a důležitě.
Draco potřásl hlavou, aby se zbavil svých myšlenek, do ruky vzal jablko a rychle se z jídelny vytratil.
***
"Tak jo! Jdeme na to!" Ron už se podeváté rozdýchával. Celý se třásl, když vcházel na hřiště. Nad ním se pomalu začali všichni scházet, a tribuny se plnily světelnou rychlostí.
"Kapitáni do středu!" zavelela učitelka, Draco a Harry přiletěli blíže k ní.
"Takže. Pravidla znáte, víte co dělat a co ne. Žádné fauly. Hodně štěstí." Řekla stručně a vyhodila do vzduchu Camrál. Posléze vypustila i Zlatonku.
Harry se okamžitě vrhl za ní. Draco nebyl pozadu a následoval ho.
Zápas trval už dvě hodiny, hráči byli téměř vysílení. Ginny však přetékala elánem a peskovala svého staršího bratra, jak jen mohla.
Harry začínal ztrácet nervy, nemohl Zlatonku ani zahlédnout, a natož ji chytit. Opět zaburácel hrom a nebe pročísl blesk. Mraky se spojily v jeden a spustil se prudký liják.
Následující blesk ozářil Zlatonku a Draco neváhal, okamžitě se k ní rozletěl. Harry se díval směrem, kterým letí jeho protivník a rozletěl se jím také.
Vrazili do sebe. Světlovlasý mladík se taktak udržel na koštěti a nebezpečně se zakymácel. Harry nebral na nikoho ohledy, natáhl ruku po Zlatonce, když…


krasny blog =)