"Jsem tady!"
"Už to říkáš potřetí, Rone. Všiml jsem si, stačí? Můžeme začít?"
"Jasně."
Zrzek se vyhoupl na koště a vyletěl před branku na druhém konci famfrpálového hřiště. Harry zaujal místo nejvýše ze všech nebelvírských hráčů, uprostřed hřiště, zatímco Ginny vyhodila do vzduchu Camrál. Zlatonka si už poletovala kolem hřiště.
Brýlatý chlapec sledoval Ronovy nervózní pohledy a sekavé pohyby.
"Rone, jestli takhle budeš pokračovat, zítra ten zápas nevyhrajeme!"
Zrzavý mladík se zarazil. Odkdy je Harry takhle bolestivě upřímný? Jindy by si jeho kamarád jen povzdechl a mávl nad tím rukou, ale teď se chová úplně jako… Malfoy?
Po tréninku se všichni hráči sešli v šatně. Každého z nich Harry okomentoval, někdy chválil, jindy kritizoval. Pak, když už zbyl v šatně jen on a jeho nejbližší kamarád, posadil se na lavici a oddechl si.
"Dnešek je na dvě věci." Postěžoval si.
"Ještě jsi mi neodpověděl na otázku z rána. Co se stalo? Hermiona mi nic nechtěla říct."
"To nejspíše znamená, že to nemusíš vědět." Odsekl nevrle Harry a užuž chtěl odejít, když ho Ron popadl za rameno a silou ho tak donutil si zase sednout na dřevěnou a rozvrzanou lavici.
"Je jedno, co nemusím vědět. Já to chci vědět."
"Není to důležité." Ohradil se rozcuchaný kluk, ale vstát se mu opět nepodařilo.
"Je to něco s Malfoyem? Proč se v poslední době chová takhle divně? A proč se chováš divně ty? Hermiona ti pořád cosi šeptá a pitomě se usmívá! Tohle přece není normální! Proč přede mnou máte tajnosti? Jsme snad přátelé!"
"Tak jo, tak jo! Hlavně se uklidni, prosím tě." Mírnil ho.
"Ano, je to kvůli Malfoyovi. Víš, jak jsem minulý rok dostal jeho rodiče do Azkabanu?"
"Hm?"
"No, tak od té chvíle se… změnil. Není už tak arogantní. A co je nejhorší… je mi to líto."
"Cože? Tobě je to líto? Malfoy je-…"
"Já vím, co je zač! Vím, co jsou zač jeho rodiče, a vím, co jsou zač všichni okolo něj! Ale prostě… mi to přijde strašně nesprávné… nevím, proč."
"Možná, že ti to připomnělo tvé pocity, když jsi zjistil pravdu… o svých rodičích…" Ron náhle ztišil hlas a nahodil soucitný pohled.
"Možná." Přitakal s povzdechem Harry a znovu se zvedl k odchodu, tentokrát mu v tom jeho kamarád nebránil.
"Hermiona po mně chce, abych si to s ním vyříkal. Jenže on o to očividně nemá zájem. Je těžké se s ním bavit, když z něho vypadává akorát sarkasmus! A navíc ani nemám mu co říct. Mám tam snad napochodovat a říct: 'Ahoj, Malfoyi, hele, promiň, že jsem tvé rodiče odsoudil k smrti v nejobávanějším vězení ze všech, fakt moc promiň!' Tohle by asi vážně nešlo, nemyslíš?"
"Hm. Máš pravdu. Spíše bychom si to měli vyříkat s Hermionou, ať už tě do toho nenutí."
"Jo, to bude nejlepší."
***
"Draco, budeš zítra hrát Famfrpál?" zeptala se Pansy starostlivě.
"Hm…" Mohl bych přijít na jiné myšlenky. "Nejspíše ano."
"A řekneš mi už, co se ti stalo?"
"Neměla bys být zvědavá. Mohlo by se ti něco stát." Věděl, že tímto dívku odradí navždycky. Nepotřeboval žádné zvědy. Podíval se na své levé předloktí a otřásl se. Nemůže zapomenout na slova Pána Zla:
"Teď jsi navždy v mé moci…"


Úžasný! Píšeš fakt skvěle!