Ptáčci zpívali, sluníčko svítilo a bylo nádherné ráno…
Domem Uchihů se ozýval smích dvou dětí. Rodiče byli v tuto chvíli mimo vesnici na poradě, zatímco Daichi dostal za úkol uhlídat další dva Uchihy a jednoho Uzumakiho. A kde je malý blonďáček, tam je zaručeně pěkně živo. Daichi chtěl nepřítomnosti rodičů využít, ale jaksi mu chyběl klid.
"Naruto!" křikl Daichi unaveně, byl už opravdu vyčerpaný z honění se za malým Narutem, táhnouc za sebou chudáka ještě unavenějšího Sasukeho. Itachi stál v koutě, důstojnost z něj jen sálala a Daichimu bylo jasné, že každým pokusem hyperaktivní dítě uklidnit se před svým malým velkým bráchou jen více ponižuje. A on chce přece opak!
"Co kdyby ses přestal jen dívat a radši mi pomohl?" zaskučel Daichi beznadějně a ztěžka dosedl na židli. Itachi se jen zlomyslně pousmál, v očích mu zajiskřilo.
Tiše a elegantně přešel k Daichimu a hlasem, který Daichi moc dobře znal, šeptl: "Vím, že nejsi ten, za koho se vydáváš…"
"Cože?" vyhrkl zděšeně vysoký kluk s černými rozcuchanými vlasy a zděšeně se ohlédl, doufajíc, že ho nikdo neslyšel. Nemusel si lámat hlavu. Naruto Sasukeho plně zaměstnával.
"Chtěl bych jít do města." Řekl sladkým hlasem Itachi a usmál se, jako by to vše vysvětlovalo, "Každý den chodím do cukrárny, víš?" poslední slovo naschvál zdůraznil a to Daichiho ještě více vyvedlo z míry. Podíval se na jeho štíhlou postavu a nechápal, jak to jeho bratr celé ty roky dělal. Sladkostí mohl sníst, kolik chtěl a nikdy mu nebylo špatně… zatímco on se od všech dobrot držel dál.
Co se to se mnou děje? Když jsem byl v blízkosti Naruta a ostatních z Konohy, byli oni ti, co panikaří a ječí. Ale když jsem vedle Itachiho, hysterka jsem tady já! Do háje!
"Fajn. Hej, vy dvě malý zrůdy! Jdeme do města!" křikl Daichi s úlevou v hlase, že může oba řádící kluky pustit na hřiště, zatímco on si může někam v klidu sednout.
Popadl Sasukeho za rameno a Naruta za cíp trička. Oba vyhodil z domu a zasunul za sebou dveře. Zhluboka se nadechl a vyšel prozkoumávat terén. Blonďáček nemilosrdně popadl Sasukeho za ruku a hnal se i s ním v patách směrem na hřiště.
***
Naruto se motal ulicemi a za rohem narazil už do třetího člověka. Počítal je od rána. Byl tak dezorientovaný a zmatený, že nedokázal zaregistrovat nic včas.
"Zatraceně, dávej pozor, ty hovado! Nevidíš na cestu, kreténe?" utrhl se na něj neznámý a vztekle se zvedal ze země.
"Promiň, Sasuke." Odvětil zmateně Naruto a užuž se chtěl vydat dále, když se zastavil a podíval se klukovi do očí.
"Sa-Sasuke?"
"A sakra."
***
"Héj! Sasuke! Spad' jsi dolů?!" zařval Suigetsu z útesu a dal si pořádně záležet, aby to bylo co nejhlasitěji. Karin se nedala přemluvit a doslova chudáka napůl žraločího ninju vykopla z jeskyně, aby se po něm šel ještě jednou podívat. Jeho chakru necítila a to ji znervózňovalo.
***
"Itachi?"
"Hm?"
"Začíná to s tebou být vážný. Sedneš, takhle zůstaneš do večera a konec dne. To tě dostane brzy do hrobu. Už tři dny jsi nejedl, všiml sis toho?"
Uchiha se chvíli soustředil na svůj bolavý žaludek, který se dožadoval něčeho k snědku. Mávl nad tím rukou a otráveně protočil panenky.
"Přišel jsi kvůli něčemu konkrétnímu?"
"Jo. Máme misi."
"Jakou?"
"Máme jít zase do Konohy," povzdechnul si teatrálně Kisame a plácl sebou na zem vedle Itachiho. "Ale hele, teď vážně: Jsi v pohodě? Začínám mít strach o tvý zdraví. Hej, jestli se tady složíš-…"
"Fajn, jdu se najíst!" odsekl vztekle Uchiha a pokusil se vstát.
"Jako bych to neříkal. Teď už nemáš sílu ani někam dojít." Uchechtl se žralok a Itachi si povzdechl se slovy: "Máš mě na svědomí, Kisame. Až chcípnu, můj duch tě bude pronásledovat a strašit. A víš co? Až nebudeš moct vstát-…" začal vyhrožovat, proto ho jedním prudkým pohybem vytáhl na nohy a znovu se rozesmál.
"Kdy můžeme vyrazit?"
"Za… za chvilku."
"Ok, takže v pátek?"
"Je pondělí, Kisame."
"Já vím!" znovu se naplno rozchechtal žralok, až se za břicho popadal.
***
"To nemůžeš být ty." Zavrtěl hlavou Naruto a otřásl se. Daichi už se chtěl vypařit, když ho Naruto prudce popadl za zápěstí a ocelovým stiskem ho zadržel v útěku.
"Ty nikam nepůjdeš… Sasuke." Zavrčel.
"Tohle musí být nějaký omyl, pane. Jmenuji se Fugaku Uchiha a jsem," zesílil hlas a sebevědomě se narovnal, "velitel místní policejní jednotky. Pokud máte nějaký problém, pojďte se mnou na stanici. Nebo chcete boj hned tady a teď?"
"Víš… nikdy jsi nebyl moc dobrý herec, Sasuke…"
"Drž hubu!" sykl zuřivě a zatlačil blonďáka do tmavé uličky, kde ho přirazil ke zdi.
"Hele, už jednou jsi mi život podělal. Co kdybys mlčel?"

