Zkrat
"Hej… tohle není fér otázka."
"Odpověz mi, Naruto."
"Já-já nevím!"
"To je mi jasné. Já taky spoustu věcí nevím. Ale co budeš dělat, až zaútočí? Pokrčíš rameny a necháš se zabít svým nejlepším přítelem…?"
"Ne!" blonďák zaťal vztekle pěsti a zaskřípal zuby.
"Tak co?"
"Ty to nechápeš! Nevíš, co mezi námi je!"
"Odpověz mi, Naruto."
"Já-já nevím!"
"To je mi jasné. Já taky spoustu věcí nevím. Ale co budeš dělat, až zaútočí? Pokrčíš rameny a necháš se zabít svým nejlepším přítelem…?"
"Ne!" blonďák zaťal vztekle pěsti a zaskřípal zuby.
"Tak co?"
"Ty to nechápeš! Nevíš, co mezi námi je!"
Zrzek potřásl hlavou a zavřel oči.
"Vím to lépe, než myslíš." Řekl ponuře. "Sasukeho bratr je zase můj nejlepší přítel a jak vidíš, ti dva jsou oba v Akatsuki. Prožívám totéž co ty, Naruto. Akorát jsem se rozhodl také utéct. Stejně jako Itachi." Blonďák zaraženě zmlkl. Na tohle zapomněl.
"Naše rodina je prokletá." Zavzlykal blonďák a zhroutil se na podlahu. "Zřejmě je nám souzeno zůstat bez přátel."
"Spíše je nám souzeno naučit se bojovat o ty nejlepší přátele. Náš život je jiný. Ale to snášeli všichni z naší rodiny, od našich předků přes otce až po tebe. A ještě to budou snášet potomci našeho klanu. A jejich potomci. Někdo je zkrátka určený pro jiné věci než obyčejný život a starosti. Smíříš se s tím?"
"Já-… jasně. Ale… nemám ve zvyku fňukat nad svým životem, ale když nás pozoruju, dochází mi, že kdybych v sobě neměl lišku, mohl bych být šťastný. A kdyby táta nebyl hokage, neměl by takové povinnosti. A kdyby máma nebyla předchozí Jinchuuriki, nemusela by mít takové bolesti. A kdybys ty neměl Rinnegan, byl bys zdravý. Chápeš to? Vše, co máme, nám ubližuje."
"Nikdo nemůže mít vše…"
"To je hloupé. My-my… my nemáme nic, co by-…"
"Ale ano, máme. Máme sebe."
***
Sasuke vztekle zavrčel. Byl už unavený z neustálého boje. Jen jednou povolil svaly a vůdce zamaskovaných ninjů mu katanu vyrazil z ruky a tu svou přiložil Uchihovi ke krku. Ten ztuhl v očekávání, co se bude dít dál.
"To už je podruhé, co bys byl mrtvý, Uchiho." Podle hlasu šlo poznat, že se vůdce usmál. "Teď buď tak hodný a řekni mi, kde je Itachi."
"Vážně myslíš, že ti to řeknu?"
"A co tak najednou, že ho chráníš?"
Sasuke sebou škubl. Ten chlap ví víc, než by měl neznámý člověk vědět.
"Kdo jsi?"
"To není důležité. Řekněme, nebudeme si přece nic namlouvat, že jsem nepřítel."
"To mi bylo jasné už od začátku."
***
"Takže? Stačilo ti to, aby ses přesvědčil?" štěkla Mia nevrle na svého syna, který se bez výrazu díval na svého partnera.
"Takhle je už od začátku, co-…" hlas ho zradil. Měl strach. Vůbec netušil, co by mohlo být dál.
"Ano. Fakt nevím, co má tohle znamenat. Ale je na tom určitě lépe. Už nemá horečku a dýchá o moc klidněji. Pokud budeme mít štěstí, probudí se. Brzy. Snad. Teď odtud vypadni."
Blonďák poslechl, neměl už sílu ani náladu dělat jakékoli nepříjemnosti. Byl si jistý, že by ho jeho matka dokázala zabít. Zabila svou dceru, jeho milovanou sestru. Proč by nezabila i jeho?
Vešel zpátky do tmavé místnosti a automaticky si sedl ke zdi na druhém konci.
Byl na dně. Kdyby byl Sasori vzhůru, bylo by možné, že už jsou dávno pryč.
Jasně. To on je tady přece ten chytrej. Ale proč bych nemohl zkusit něco já? Je snad jasné, že Sasori nám v tuhle chvíli nepomůže. Tak je to na mně.
Podle se usmál.
***
"Co… no sakra, co to mělo jako být?" vyjekla zděšeně Karin a vyskočila na nohy v obranném postoji. Kisame také vstal, ztratil poslední zbytky nervů a kopl pořádně do kamenné stěny. Ta se mírně otřásla.
"To snad není pravda!" zahřměl a vztekle zaťal pěsti. Pak popadl Samehadu a rozběhl se k východu sídla.
"Po-počkej! Kam jdeš?"
"Kam asi? Venku se zřejmě něco děje!"
"Ale co Itachi?"
"Snad ještě něco zvládneš, ženská hysterická."
Vyběhl z napůl rozpadlého vchodu a zastavil se přímo přede všemi na očích. Zmateně pozoroval rozčileného mladšího Uchihu, který se křečovitě držel tak, aby ho vůdce katanou neřízl do krku, sledoval Suigetseho, jak letí vzduchem, odkopnutý jedním nezahalených ninjů a teprve až po očividném důkazu si uvědomil, co se asi tak může dít.
Suigetsu vrazil plnou rychlostí do skály a kus se opět odlomil. Ozval se výkřik Karin.
Jestli tohle přežiju, tak tu holku zabiju. Kisame zvedl oči v sloup a jako by nechápal, proč se celé dění před jeskyní zastavilo, rozběhl se přímo do davu přihlížejících ninjů a s šíleným úsměvem se rozmáchl.
Vše jako by v tu ránu ožilo. Vůdce ukázal rukou do díry v sídle, a tak dal dalším třem ninjům povel, aby se vydali na průzkum.
Juugo ale nebyl pozadu a všechny tři odrazil zpátky.
To už se ale vzpamatoval i Suigetsu a popadl meč, aby mohl jít na pomoc Kisamemu, který vypadal, že se náramně baví.
"Já vážně nechápu, jak jste tyhle padavky nemohli porazit!" křikl se smíchem. Sasuke využil nepozornosti zamaskovaného vůdce a vysmekl se mu. Popadl nejbližší zbraň ležící na zemi a postavil se přímo před vchod do sídla Akatsuki. Bojovně se narovnal.
"Myslíš, že se přes tebe nedostanu?" prskl vztekle ninja a vložil Chidori do meče. To Sasukeho vyvedlo z míry a schytal ránu. Vůdce mu probodl ruku skrz naskrz a Sasuke měl co dělat, aby neomdlel bolestí. Natáhl se po ninjovi a strhl mu kápi z obličeje. Poslední, co uviděl, byla velice povědomá tvář.
"Vida, vida." Zašeptal o něco jemněji muž a mladšího Uchihu udeřil do hlavy, aby upadl do bezvědomí.
"Sasuke!" vyjekl Suigetsu, ale protože nedával pozor, znovu odletěl do skály a tentokrát se zbortila celá.
Karin zaječela a strhla Itachiho z dosahu padajících kamenů.
Juugo se rozběhl k Suigetsemu, který se potácel, když se snažil vstát.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a pomohl mu na nohy. Žraločí ninja se pousmál a vydechl: "Hloupá otázka." Pak bezvládně spadl na zem, rovnou vedle Karin a Itachiho.
Muž si znovu nasadil kápi a poklekl k bezvládnému tělu Itachiho. Zlomyslně se usmál.

