To chce slepého lékaře...
"Nerozčiluj se, synáčku." Ušklíbla se Mia a dala si ruce v bok.
"Já se nerozčiluju! Prostě ho chci vidět!"
"Věř mi, Dei. Nechceš ho vidět."
S těmito slovy Mia naschvál radostně odtančila na chodbu a blonďáka v místnosti zamkla.
"Já se nerozčiluju! Prostě ho chci vidět!"
"Věř mi, Dei. Nechceš ho vidět."
S těmito slovy Mia naschvál radostně odtančila na chodbu a blonďáka v místnosti zamkla.
***
"Doufám, že si za tím pohledem nemusím představovat, že něco plánujete, babičko Chiyo."
"Co tady děláš?" vyjekla ostrým tónem oslovená stařena a nato se chytla za srdce, když jí došlo, že se v jejím pokoji objevil jako vzduch kazekage, muž, který po ní chce, aby zabila svého vnuka. Gaara rozpačitě přešlápl z nohy na nohu a ušklíbl se.
"Omlouvám se, jestli jsem vás vylekal…" přes tvář se mu mihl podivný stín a on změnil tón, "Vy se snad někam chystáte?"
"N-ne… jen si dělám pořádek ve věcech." Červenovlasý kazekage se opřel o rám dveří a pronikavým pohledem obdaroval fotku stojící na nočním stolku, v jejíž středu byl malý, asi čtyřletý chlapec s roztomilým úsměvem a zářivýma očima.
Poté přesunul pohled na další fotku, kde stál opět Sasori, akorát byl asi o deset let starší, ve tváři měl ležérní úšklebek, ale jeho oči zářily stejně radostně. Chiyo se na Gaaru podívala.
"Můžeš si myslet, co chceš, ale v ničem, co dělám nebo dělat budu, mi nezabráníš!" křikla na něj, z očí jí doslova sršely blesky a Gaara nevědomky ucouvl.
***
"No, od Uchihy jsem čekal opravdu něco jiného. Už víš, proč jsem si vybral tvého bratra místo tebe?" vůdce zahalených ninjů držel ostří katany u krku šokovaného Sasukeho, který ležel na zemi a snažil se popadnout dech. Suigetsu s Juugou stáli na místě jako přimražení, pořád jim vůdcova rychlost připadal neskutečná.
"Teď, pokud mi neřekneš, kde tvůj bráška je, tě zabiju. A můžeš mi věřit, že jsem toho schopný, ať už máš sharingan nebo ne. A tví přátelé taky nevypadají, že by se nějak zvláště hrnuli do boje." Ušklíbl se zlomyslně maskovaný muž a katanu ke krku Sasukeho přimáčkl ještě silněji.
***
"To se mi zdálo. To se mi muselo zdát. Prosím, bože, ať se mi to zdálo." Zrzek zíral z okna na místo, kde ještě před chvíli viděl v záblesku černý plášť s červenými mraky. Za setinu vteřiny ale mizel.
"Určitě už mi to leze na mozek a nic takového tam doopravdy nebylo." Namlouval si Nagato dále, a ani si nevšiml, že v jeho okně dřepí Naruto a civí na něj s otevřenou pusou.
"Co to meleš?" dostal ze sebe konečně a přikrčil se.
"Naruto! Nebuď tak na očích! Vypadni z toho okna!" zaječel Nagato a bráchu strhl z okna na podlahu. Zrzek opatrně vykoukl z okna na místo, kde se mu odehrála ještě před chvíli nehezká představa. Nic neviděl a blonďák na zemi popuzeně prskal na všechny strany.
"Nemohl jsi to říct trošku šetrněji?!"
"Promiň." Hlesl Nagato a složil se na zem vedle něj. Vypadal opravdu bídně, vlasy mu padaly do krví podlitých a mrtvých očí, jeho tváře byly propadlé a nezdravě bledé, byl vychrtlý, bílá košile ho doslova pohltila. Třásly se mu ruce a on se v jednom kuse roztěkaně rozhlížel. Naruto nebyl slepý, změnu na svém bratrovi zpozoroval okamžitě.
"Člověče, víš, co znamená slovo 'postel' a 'jídlo'?"
"Co?" zmateně se na něj podíval a naklonil hlavu na stranu. Blonďák uhnul pohledem, nenáviděl ty mrtvé a pohaslé oči. Netušil, kam se poděla ta známá radostná jiskra v jeho pohledu. Smutně potřásl hlavou.
"Proč to pořád děláš?"
"Co dělám?" Naruto mu zamával před očima a postěžoval si.
"Jsi úplně mimo a vůbec mě nevnímáš! Vzpamatuj se!" blonďák svého bratra pevně popadl za ramena a nešetrně s ním zatřásl.
"Takhle umřeš svojí vinou. Nestačí tě zabít ani ten Rinnegan."
"Nevytahuj to zase." Přes tvář Nagata přeběhl tmavý stín, jeho oči ještě víc potemněly a působily téměř vražedně.
***
"Máš deku?" zeptal se třesoucím se hlasem Kisame a napřáhl ruku k ještě více otřesené Karin.
"J… jo. Počkej, donesu ji." Za chvilku přiběhla zpátky i s dekou, zrovna když žralok dokončoval obvazování krvácejících ran. Itachi sebou cukl a začal se třást. Karin přes něj jemně přehodila deku a položila mu ruku na čelo.
"Má horečku." Řekla hlasem překypujícím beznadějí a plácla sebou na zem vedle Kisameho. "Tohle nezvládneme. Musíme ho vzít do nemocnice nebo k profesionálnímu lékaři, který je slepý a někoho, jako je Itachi Uchiha nepozná, jinak zemře!" Karin uhodila hřebík na hlavičku a Kisamemu došlo, že má pravdu.
***
"Mizíš mi před očima, synáčku. Nechceš něco k jídlu, jen tak čirou náhodou?"
"Jen tak čirou náhodou nechci! Nestarej se o mě a běž za Sasorim."
"Pšššt… klídek, hochu. Ten kluk dýchá o něco klidněji, ale…"
"Chci ho vidět!"
"Tobě to jednou říct nestačilo? Tady máš jídlo, a jestli to tady uvidím, až přijdu, pořádně tě zmydlím!"


Super článek, Díky.