close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Dva bratři a kmotr, 32. kapitola

24. ledna 2011 v 17:36 | Mrs.Rinnegan

Rudnu, rudneš, rudneme

Takeda položil blonďatého ninju na postel v jiné místnosti úkrytu a Mia si k němu sedla. Zkoušela vyzkoumat, jestli ještě není přiotrávený, a když se probudil, sdělila mu nehezkou novinu:
"Tvůj partner je na tom dost bídně. Navíc mám pocit, že jakmile jsem s ním praštila do zdi, byla to poslední kapka, kterou už nedokázal ustát. Jeden náraz by ho takhle nesložil. Navíc má hluboké řezné rány na zápěstích a to nepočítám všechny ostatní pohmožděniny. Je zázrak, že ještě dýchá, protože ať už to byl kdokoli, kdo ho dostal, byl to někdo, kdo znal jeho slabiny, určitě."
"A… a bude… bude žít?"


"Já nevím."
"Vždyť jsi lékařka! Proč ho nezkusíš vyléčit?"
"Tohle ale nejsou obyčejná zranění, jeho chakra je narušená. Nebyl náhodou delší dobu ve vězení, které vysávalo chakru i sílu?" tipla si Mia a naklonila hlavu na stranu.
"Ano." Hlesl Deidara a nadzvedl se na loktech.
"Navíc musel ztratit hodně krve, což mě dost udivilo. Nemá žádnou ránu, která by krvácela teď nebo i předtím."
"To snad jde…?"
"A jestli má vnitřní krvácení, rovnou se s ním rozluč, protože to nemusí přežít. Jestli byste pokračovali dál a on měl jakékoli zranění, zemřel by."
"Ale to on je doktor! My jiného lékaře v organizaci nemáme!"
"Tak to je smůla," zalitovala ho upřímně, "jeho by byla fakt škoda. Vypadá jako anděl." Žena se rozesmála, když viděla naštvaný výraz svého syna a po chvilce mlčení odešla.

***

"Gaaro."
"Co se děje, babičko Chiyo?"
"Dostala jsem zprávu z Konohy. Akatsuki jsou nejspíše už u jejich vesnice."
"A vy tam snad chcete jít?" Kazekage se upřímně zhrozil.
"Gaaro, mezi nimi je můj vnuk."
"Váš vnuk je v Akatsuki, já vím, ale měla byste se vzdát naděje, že ho dokážete přivést zpátky. On se nevrátí. Udělá cokoli, jen aby vám zabránil. Očividně mu tady něco chybělo."
"To já můžu za to, že utekl z vesnice, protože zjistil, že jsem mu už od pěti let lhala o smrti jeho rodičů! Jsem za něj zodpovědná, protože ještě před odchodem svého syna a jeho ženy jsem jim slíbila, že nenechám, aby mu někdo ublížil. Že když bude třeba, budu ho chránit svým vlastním životem! A já slib splním, protože-…"
"Já věřím, že ho milujete, ale je to zločinec, co zavraždil stovky, možná tisíce lidí! A tuším, že to na vašem vztahu k němu nic nezmění, ale měla… měla byste přece jenom popřemýšlet nad tím, že to budete muset být právě vy, kdo ho zabi-... zastaví."
"Já ho nehodlám zabít."
"Já nemluvil o zabíjení," snažil se z toho Gaara vycouvnout, "já mluvil o zastavení."
"Sám víš, že jinak, než ho zabít, se zastavit nedá."
"Ano, to asi… vím."
"Vida!"
Chiyo za sebou práskla dveřmi. Hodlala jít do Konohy sama. A dokázala by zabít každého, kdo by se jí zkusil postavit do cesty.

***

"Itachi," hlesl Kisame a klekl si k němu na zem. "Karin, co… co se mu stalo?" zeptal se, i když odpověď věděl, jen potřeboval slyšet nějaký hlas. Ticho předurčuje smrt, a na to on nechtěl ani pomyslet.
"Dones mi nějaké obvazy. Hodně obvazů."
"J… jasně!" Karin vyskočila na nohy, celá šťastná, že jí někdo říká, co má dělat.
Po pár vteřinách se ke Kisamemu vrátila s náručí obvazů. Ten je vzal a položil na zem vedle sebe.
Zhodnotil krvácení a rány Itachimu několikrát převázal, rychle, ale zato maximálně opatrně. Karin vše pozorovala zpovzdálí, bála se, že by ještě něco zkazila. Už teď se bála Sasukeho, co jí udělá, jakmile zjistí, co se jeho bratrovi stalo.

***

"Pak myslím, že se neobejdeme bez boje."
"Už to tak vypadá, Uchiho."
"Výborně. Bude to jenom mezi námi."
"To bude nejlepší. Ti dva za tebou by mohli být rozumnější, než ty, proto by se nám mohli potom hodit."
"Vážně předpokládáš, že mě porazíš, šmejde?" procedil skrz zuby Sasuke a nakrčil se jako kočka, připraven kdykoli zaútočit.
"Ohó, tohle vypadá vážně." Zachechtal se zlomyslně zahalený vůdce ninjů a přichystal si katanu k boji. Oba dva se současně rozběhli proti sobě a brzy bylo slyšet jen třískání ostří katan o sebe.

***

Ozvalo se hlasité prásknutí a Hidan sebou polekaně trhl.
"Kde jsou ostatní?" zeptal se Madara a naklonil hlavu na stranu a se svou oranžovou masku vypadal skoro komicky.
Bělovlasý pokrčil rameny a znuděně zívl, aby dal najevo, jak moc ho to nebaví. Kakuzu odpověděl za něj:
"Nevíme. Po tom, co jsme zachránili ty dva ze Zvučné, kus jsme šli společně a pak jsme se rozdělili. Sasori a Deidara šli společně cestou kolem Písečné, Kisame šel sám, protože se chtěl zastavit u Itachiho, aby zjistil, jestli je v pořádku, o Sasukem a Juugou nic nevím a o Karin se Suigetsem taky ne. Jenže jak je znám, nejspíše se rozdělili podle svého a na rozkazy kašlou. Itachi by měl být ve starém sídle, ale… no… dál nic nevím. Jen, že Zetsu se teď snaží spojit se s týmem Sasukeho. A…" maskovaný zahlédl varovný výraz Hidana, který mu dával najevo, že o blbých pocitech, že se něco stalo, by se mělo mlčet a zasekl se uprostřed věty.
"A…?" snažil se nahodit řeč opět vůdce Akatsuki a čekal.
"A nic." Mávl rukou bezstarostně Kakuzu a podíval se jinam.

***

"Dokonale jsi mě zmátl. Gratuluji." Založila si ruce na hrudi Tsunade a uraženě si přehodila nohu přes nohu. Ke zmatené konverzaci se připojil i Jiraiya a na Nagata přituple zíral, jak se snažil pochopit vše, co zrzek řekl.
Ten pokrčil rameny a podíval se z okna, ze kterého měl dokonalý výhled na bránu Konohy a snažil se Rinneganem objevit jakýkoli pohyb, co tam nepatří. V poslední době házel vražedné pohledy i na šumící lístek ve větvích, ale byl neklidný i při úplném tichu. Po nocích sedával na bráně do vesnice a zíral do tmy. Po několika dnech to na něm šlo vidět a blonďatá hokage ho za nedostatek spánku seřvala jako malého kluka.
Naruto už přestával být takový optimista, když se odhadnutý termín útoku blížil. Už se s několika členy setkal tváří v tvář doopravdy, a jako by toho bylo málo, ještě se mu o tom zdálo.
Sakura se stala pronásledovanou Ino, Hinatou a TenTen, které ji nutily s Nagatem promluvit. Hlasitě protestovala a zrudla, kdykoli ho uviděla.

Každé ráno Hinata chodívala kolem Narutova bytu do květinářství za Ino si popovídat. Zrzek byl zrovna u svého bratra v bytě a díval se z okna na procházející dívku. Pak se podíval na zasněného blonďáka a vše mu rázem došlo. Popadl bráchu a vystrčil ho z okna tak, aby dopadl zrovna před Hinatu, která zrudla až po kořínky vlasů.
"Do… do… dobré ráno, Na… Naruto-kun." Šeptla tiše a užuž vypadala na omdlení. Nagato ty dva rudnoucí zamilované pozoroval a dusil se smíchem.
Někdy to vypadalo na klidné dny plné smíchu a radosti, ale místy šlo poznat, že ne vždy je klid upřímný.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama