Tam nebo tam?
"Itachi? Přestaň trucovat, slyšíš? Nebuď tak zticha!" nic. "Jsi jak malej." Povzdechla si teatrálně dívka s červenými vlasy a znovu se pohodlně opřela o dveře. Přesto ji neopouštělo černé svědomí. Co když se mu opravdu něco stalo?
***
"Co-…"
"Radši mlč, synáčku." Zakřenila se Mia a otočila se k odchodu.
"Po-počkej! A co on? To ho tady takhle necháš?"
Žena přejela červenovlasého ninju pohledem a znovu se zaculila na Deidaru.
"Jasně že jo. Při troše štěstí se zítra probudí. A při velkém štěstí mu bude fungovat mozek." Blonďák se rozhodl přejít do protiútoku.
"Tak to by byl asi problém, protože on je z celé Akatsuki nejchytřejší."
Přes obličej Miy přeběhlo tucet emocí a zastavila se u údivu.
"Ale." Znovu se na něj podívala. "Jak říkám, pokud je to ninja, probudí se." znovu nahodila bezstarostný a otravný úsměv a odkráčela z místnosti.
Deidara se za ní bezmocně díval. Pak tiše přešel ke svému partnerovi a sledoval známky zranění. Horečka, nic. Neklidnost, nic. Krvácení, mírné.
"Mistře," jemně do něj šťouchl, jako by očekával, že se na něj Sasori vrhne s úmyslem jej zaškrtit. Ubezpečil se, že červenovlasý nemá v nejbližší době v plánu se probudit a ránu mu rychlými a opatrnými pohyby převázal. Pak si sedl naproti a čekal.
Marně se pokoušel dostat do hlavy nějaký plán na útěk. Na tyhle věci se nikdy moc neužil. Na plánování tady byl přece Sasori.
***
"No, netváříš se zrovna nadšeně."
"Hlavně se nediv. Už je tma."
"Očekáváš, že půjdu spát?"
"Ano."
"Fajn, ale ty," Naruto na zrzka výhružně ukázal prstem, "ty nemáš v plánu nikam chodit, že ne?" znělo to tak nebezpečně, až se Nagato skoro přikrčil leknutím. Strnulou masku v tváři ale dokázal udržet a přikývl.
"Nikam nejdu."
Blonďák ho propaloval pohledem ve snaze číst mu myšlenky. Své pokusy ale brzy vzdal a ještě než vyskočil z okna, napjatá atmosféra se uvolnila.
"Hele, kdyby se po mně ptala TenTen, tak ten kopanec schytala od Nejiho, jo?" zakřenil se ještě Naruto a pak z okna vyskočil hned na vedlejší střechu.
***
"Tady přestává legrace! Řekni něco!" Karin se nedokázala ubránit panice a rozrazila dveře od místnosti, ve které byl vězněn starší z bratrů Uchihů. Očima přelétla místnost a vrhla se k nehybnému tělu na konci místnosti. Nejprve se trochu ostýchala, pak se ho zlehka dotkla a zatřásla s ním. Znovu ji přemohla hysterie a ona s ním zatřásla prudčeji.
"Ne!" zaječela se slzami v očích. Rukou ho chtěla podepřít a zvednout, sotva se ale její ruka dotkla jeho hrudníku, ucukla sebou a na ruku se podívala. Byla celá od lepkavé rudé tekutiny. Znovu zaječela. Připadalo jí to jako sen. V jednu chvíli mluvil, a v druhé… se stalo tohle.
Zavrtěla hlavou a odhodlaně Itachiho podepřela. Byla překvapená tím, že se pod jeho váhou ani nezapotácela.
Když se k němu sehnula, do nosu ji udeřil silný pach krve. Ucukla, ale věděla, že jestli se takhle bude chovat ještě chvíli, Itachi zemře.
***
Sasuke se zprudka zastavil. Suigetsu nestihl zabrzdit a napálil plnou rychlostí do Juuga. Ten se nehnul ani o krok, starostlivým pohledem sledoval mladšího Uchihu.
"Stalo se něco?" promluvil konečně a Sasuke sebou trhl, jako by mezitím zapomněl, že není sám. Zvedl hlavu s vyděšeným výrazem a najednou se mu jindy klidný obličej stáhl bolestí.
"Stalo se ti něco? Jsi v pořádku?"dál se netrpělivě vyptával.
"Já jo." Šeptl poraženě Sasuke a pěstí vrazil do stromu.
"To je jako naschvál,"zaječel vztekle, "když už jsme kousek od Konohy, musí se mu něco stát. Když jsem u něj byl, vše bylo v pořádku."
"Itachi je v pořádku."
"Jo? Neříkej. Vážně si myslíš, že to poznáš lépe, jak já?"
"Dobře, dobře. Tak řekni, kam jdeme. Za ním, nebo do Konohy?"
Suigetsu trefil do černého.
"Když se tam vrátíme, akorát dáme Konoze čas se vzpamatovat z minulých otřesů Akatsuki a my ji nikdy nezničíme. Pokud bude Itachi v pořádku, všechno bude zbytečné a my abychom se znovu vydali na cestu. Jenže jak odejdeme, stane se to znovu. A tak to bude pokračovat donekonečna. To mě vážně moc nebere." Odfrkl si napůl žraločí ninja, a aniž by věděl, že má pravdu, opřel se znuděně o kmen stromu.
"Když se nevrátíme, může být pak pozdě." Zašeptal Sasuke a doufal, že mu to někdo vymluví.
"Anebo taky ne. Toť taky možnost."
"Karin to zvládne."byl přesvědčen Juugo a už se pomalu rozcházel směrem do Konohy. Vesnice skrytá v Listí byla velice blízko.
Když se vesnici pomstím, Itachi mě bude nenávidět. Ale když ji nezničím, budu se nenávidět sám. Konoha si zaslouží splynout se zemí za to, co našemu klanu udělala. Jenže Itachi by vesnici neublížil ani za nic. Ani za tohle všechno. Co mám dělat? Co když je na tom opravdu zle? Karin možná umí základy léčby, ale on nepotřebuje základy! Jemu pomůže jen zázrak, tohle není škrábnutí… Uchiha se otočil a aniž by se ohlédl, vyrazil plnou rychlostí zpátky.

