Vypni mozek, tady ti je k ničemu
Zvedl se a pokoušel se znovu zaútočit. Deidara přemýšlel, má mu pomoct, nebo by to jenom zhoršil?
Černovlasá žena se hrozivě rozchechtala a chystala se k další ráně.
"Dost!" zaječel blonďák, když poznal její úmysly.
"Dostal jsi rozum, štěně?"
Černovlasá žena se hrozivě rozchechtala a chystala se k další ráně.
"Dost!" zaječel blonďák, když poznal její úmysly.
"Dostal jsi rozum, štěně?"
"Jdeme… do Konohy." Zašeptal, jako by se zase rozmýšlel, jestli má pokračovat.
"Deidaro, opovaž se jí to říct! Je to tajná mise!" sotva Sasori svou výhružku dokončil, Mia ho netrpělivě odkopla do zdi a on se bezvládně sesunul na zem. Pak se k němu rozešla, chytla ho pod krkem a přiložila mu k obličeji kunai. Sladce se na něj usmála a pak se otočila na blonďáka.
"A co tam?" vyštěkla a čekala.
"Máme… zajmout jinchuuriki devíti-…"
"Jo ták… to je zajímavé. Teď mi řekni tu poslední odpověď. Kdo - to - je?"
"Partner v Akatsuki, Akasuna no Sasori, jenom mu říkám mistře, abych ho naštval! Pusť ho, prosím tě!" vydechl Deidara najednou a vrhl na svou matku poražený pohled.
"To od tebe bylo hezké… ale myslím, že jste až moc zajímaví na to, abychom vás mohli pustit."
"Sakra, cože?"
"Tak jednoduché to není, synáčku," pustila Sasoriho a ten znovu bezvládně dopadl na zem, "My vás potřebujeme pro to samé. Jste z Akatsuki a to je samo o sobě dost velké plus. A taky, pokud se nemýlím, jsi od svého útěku zesílil a nám se hodí bojovník na boj z dálky."
"A když-…"
"Odmítneš? Pak se můžeš rozloučit s jeho i svým životem, dítě."
"Ty-…"
"Pšššt… přece bys nepoužil křivého slova na svou maminku?"
***
"Karin," zašeptal poraženě vyčerpaný ninja a neparně zvedl hlavu.
"Ano…?"
"Pusť mě odtud, prosím…"
Červenovlasou dívku překvapil jeho nevinný a zranitelný tón, myslela si proto, že Itachi už pokus o to, být silný, vzdal. Jeho hlas byl slabý a unavený a ona musela potlačovat slzy z jeho zoufalství a beznaděje.
Pamatovala však na první a nejdůraznější radu Sasukeho den před jeho odchodem.
"Pamatuj, že se nad ním nesmíš slitovat. Ať už se pokusí o cokoliv, ať se bude dít cokoliv, nepouštěj ho. Umí hrát na city, a on ví, že u tebe je to jednoduché. Prostě… ho tam nech. Závisí na tobě všechno, Karin."
A ona slibovala, že bude opatrná, že nic nenechá náhodě, bude tvrdá a nelítostná. Jenže… to nebylo tak jednoduché… přemáhala se, aby neodemkla dveře, aby do nich nevešla…
Jeho dech na chvíli utichl.
Karin sebou trhla a už se chtěla vrhnout ke dveřím, když se povědomé a pro ni tolik uklidňující dýchání znovu ozvalo.
Dýchal však přerývaně a chrčivě, nenáviděl tmu. V ní mu všechno připadalo tak beznadějné a utichající…
Nebál se, byl zoufalý, cítil svoji slabost.
Ale byl také rozzuřený a zklamaný z bratrova chování. On se ho přece snažil jenom chránit, ale Sasuke si jen tak utekl do Konohy, aby ji zničil, a jeho nechal v tmavé místnosti.
Stal se z něj natolik nemilosrdný a nelítostný vrah, aby dokázal zničit svou rodnou vesnici? Místo našich vzpomínek? Domov, přátele a známé? Co když to opravdu dokáže? Je silný, ale moc jsem toho o něm za těch několik let, co jsem ho neviděl, nezjistil. Mohl pochytit Orochimarovo chování… to ne…
Co když se… změnil?
Znovu se ponořil do zoufalství, neměl sílu ani vstát a pokusit se znovu dostat z místnosti.
Stejně… zkusit by to měl…
Vstal a zapotácel se, vykašlal krev, před očima se mu zatmělo a on věděl, že tohle je nejspíše jeho konec.
***
"Nemůžu si dopřávat nějaké vtípky." Tsunade zvážněla a znovu začala pochodovat po kanceláři. Kakashi ji pozoroval, sbírajíc se poníženě ze země.
"Pořád hledáš ten lék?"
"Hm."
"Měla by ses připravit na to, co budeš dělat, když už bude na lék pozdě." Zašeptal tichounce, aby ji nerozzuřil. Ona vztekle potřásla hlavou.
"Ne! Pořád je šance!" hlas se jí zlomil a ona se opřela o zeď.
"Ale v poslední době je v pohodě, vypadá to. Možná to na nějakou chvíli přešlo."
"Ne. Ono to udeří v té nejpitomější chvíli, kdy bude Nagato sám, na odlehlém místě a najdou ho až za několik dní. Nebýt tehdy Shikamara a Nejiho, nejspíše by tam byl zemřel… protože tehdy byl sám a daleko. Naruto ho chce mít pořád na očích, ale Nagato je strašně tvrdohlavý. Prostě mi pořád namlouvá, že je naprosto v pořádku a cítí se… skvěle. Jako by on jediný nevěděl, že já… já vidím ty jeho záblesky v očích, kdy pocítí nějakou nečekanou bolest. Nikdy to neřekne, nedá najevo, ani nevykřikne. On netuší, že já v něm čtu jako v knížce. A jakmile ho dneska uvidím, pořádně ho protlouknu, aby se, pitomeček, konečně vzpamatoval."
Kakashi na ni udiveně zíral.
"To je… dobrý nápad." Řekl jen.
"Naříkání nemá smysl. Musím s nimi bojovat." Namlouval sám sobě zrzek a soustředil se, aby svým lžím lépe uvěřil.
Z přemítání ho vyrušil blonďák.
"Hele… právě jsem byl na louce, a tam probíhala taková bitka."
"A?" Nagato zpozorněl. Miloval tyhle rvačky mezi kamarády…
Narutovi se zablýsklo v očích.
"A bylo to super. Všichni proti všem. TenTen nám to málem pořádně nandala. Hinata se všemu jen hihňala, Sakura se nás snažila několika mega ranami odlepit od sebe, po chvíli to ale vzdala. Neji to pokládal za dětskou hru, dokud ho Lee neposlal do stromu. Pak mu dal taky nakládačku, heh.
Shikamaru uhýbal před Choujim a Kiba se v tom zmatku perfektně vyžíval. Shino stál opodál a zřejmě váhal, jestli se má připojit, byl z toho celej nesvůj, chudák. A já… já jsem byl obětí TenTen, samozřejmě. A musím se přiznat," začervenal se, " že mě roznesla na kopytech."
"Zřejmě jste si to užívali…"
"To jo! Co's dělal ty?"
"Seděl jsem na zemi a potloukal se v sentimentálnosti."
"Vzpomínky?"
"Jo…" povzdechnul si. "To je nanic, připadá mi to nesprávné, útočit na ně, když mi nahrazovali… kdysi… rodinu. Byl jsem jejich vůdce, udělal jsem z nich silné ninji. Dovedl jsem některé jejich schopnosti téměř k dokonalosti, a teď…" mávnul rukou neurčitě do vzduchu, když se mu nepatrně zlomil hlas.
"Chápu." Blonďák posmutněl, zcela rozuměl bratrovým pocitům. "Myslíš, že na nás bude útočit s Akatsuki i Sasuke?"změnil rychle téma.
"Možná… možná ano, když k nim patří. A je silný. Sakra…" zavřel oči, aby se znovu ponořil do soustředění.
"Měl bys sem tam vypnout mozek, hele. Připoj se taky k nějaké bitce a uvidíš, že ti bude líp." Zasmál se Naruto a zrzek mu úsměv váhavě oplatil. Doufal, že to brácha myslel jen ze srandy.


Hodně dobré