close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Dva bratři a kmotr, 22. kapitola

21. ledna 2011 v 12:11 | Mrs.Rinnegan

Rinnegan musí pryč!

Naruto propaloval pohledem místo, kde jeho bratr právě zmizel. Zatnul pěsti, až se ozvalo zřetelné prasknutí kostí. Do očí se mu draly hořké slzy plné strachu a smutku.

Zrzek se po chvilce rozběhl na místo, kam chodíval v dětství nejčastěji, k památníku zesnulých v boji. Tam okamžik nehybně stál a potom vzteky kopnul do stromu, který byl nejblíže. Vrazil do něj pěstí, až se ozvalo křupnutí dřeva.
Nagato uznal, že to nemá cenu a proto se beznadějně opřel o ten samý strom a svezl se po zádech až na zem. Zavřel oči a snažil se tak zabránit slzám. Marně, po pár vteřinách se jim vzdal a nechal emoce vyplavit na povrch.



Tsunade byla opřená o opěradlo křesla a zkoumala Nagatovu krev. Silou vůle se snažila dostat si do hlavy potřebné a zatím neexistující informace o nemoci. Krve se sice bála, ale strach ji přešel, jakmile se podívala na kalendář.

S příchodem večera a s odchodem slunce se ulice začaly rychle vyprazdňovat a lidé se rozešli do svých domovů s výjimkou dvou sourozenců. Naruto se procházel ztichlou vesnicí, zanedlouho se i on vydal do svého bytu.
Nagato uznal, že je pravá chvíle na návrat, proto vstal, ale když už sešel dolů do vesnice, ucítil najednou v ústech chuť krve. Zarazil se v půlce pohybu, jeho srdce bilo jako zběsilé, ucítil palčivou a ostrou bolest v hrudi, hlava mu začínala třeštit a vše kolem něj se rozmazávalo. Pokusil se zachytit stěny vedle něj, ale neodhadl vzdálenost a rukou máchl do prázdna. Nebezpečně se zapotácel a hned nato spadl na zem, kde zůstal nehybně ležet. Rána na břiše se mu otevřela a krev teď prosakovala bílou košilí.
Bude trvat celou noc, než ho někdo najde…

Když začínali ptáci zpívat, ve stejnou dobu lidem zvonil budík a oni se vydávali do práce, někteří na akademii, jiní zase připravení na obyčejný den plný líného povalování.
Neji a Shikamaru, oba dva jako pravá ranní ptáčata se už včera domluvili na procházku ztichlou vesnicí. Když procházeli ulicí, která vedla přímo na kopec k památníku zesnulých v boji, uviděli v dálce postavu ležící na zemi. Neji zaostřil pohled, ale nevypadal, že by ho to nějak vyvedlo z rovnováhy.

Zato Shikamarovi došlo, o koho se jedná, jakmile uviděl bílou a oranžovou barvu. Stejně, jako poznal Naruta podle žluté a černé, s Nagatem si spojil bílou a oranžovou. Okamžitě přidal do kroku, a jakmile si byl jistý, že se nemýlí, rozběhl se.
Zkontroloval celou situaci jen letmým pohledem, stačil mu pohled na krev a hned začal jednat. Společně s Nejim ho podepřeli a vydali se k nemocnici.

Měli štěstí, že jakmile došli, šla jim naproti napůl spící unavená Tsunade a těch třech si všimla teprve až na ni Shikamaru zakřičel. Stačil jí jen jediný pohled, podlomila se jí kolena a v myšlenkách znovu viděla kalendář.
"Určitě vydrží dva měsíce. Pokud nenajdeme lék do té doby… Nagato nejspíše zemře."
"Dva měsíce…" zopakovala přituple, zatímco se jí rozzářily ruce a ona začala s léčením. Nechala přivolat Jiraiyu, kterému okamžitě dala za úkol svěřit se s nepříjemnou situací Narutovi.

Ozvalo se jemné klepání na dveře, ale blonďáka to nijak nerozhodilo, byl zvyklý na předčasné buzení. Otevřel dveře, a když spatřil starostlivý výraz svého kmotra, ucítil nepatrnou paniku, ale dále se choval chladně.
"Naruto… mezi vámi se něco stalo?"
"Hm… jo, tak nějak."
"A víš, kde je Nagato teď?"
"Ne a ani to vědět nechci. Nebavím se s ním!"
Jiraiya si pouze povzdechnul a vytáhl blonďáka ze dveří s přísnou tváří.
"Pojď se mnou, prosím…" Když šli mlčky ulicí, Narutovi hlavou vrtala otázka:
"Poustevníku… proč jdeme směrem k nemocni-…" zasekl se mu hlas a vše mu došlo. Nečekal na odpověď a rozběhl se k obrovské budově.

Doslova vyrazil dveře, a když se mu naskytl nečekaný pohled na tolik krve, podlomily se mu nohy a on se musel opřít o bílou stěnu, aby nabral dech. Po chvilce ho doběhl i Jiraiya.
"Ráno ho přinesl Neji se Shikamarem. Našli ho asi v pět hodin, takže musel krvácet celou noc."
"Babčo Tsunade… vy mi to dáváte za vinu?" Oslovená pouze něco nesrozumitelného odsekla, ani se na Naruta nepodívala.
"Kdybys-…" začala najednou, ale blonďák ji znovu předstihl.
"Nejspíše za to opravdu můžu já. Neměl jsem ho nechávat samotného… ale my jsme se pohádali… on odešel a já…" opět ho zradil hlas a on svěsil hlavu. Znovu se podíval na otevřené zranění na břiše svého bratra i na jeho obličej, který byl bledý a nevýrazný.

"Proč přede mnou všechno tajíte?! Kdyby se tak včera díky vám nestalo, babčo, nikdy bychom se nepohádali a já bych u něj zrovna byl. Dostal bych ho sem včas a vy byste-…"
"Tak dost!" zahřměl neočekávaně Jiraiya a nadechl se, aby mohl pokračovat: "Nemůžeš za to ani ty, Naruto, ani Tsunade. Dokonce nikdo jiný než právě ta nemoc. Přestaň obviňovat někoho, kdo se dva měsíce snažil najít lék, někoho, kdo kvůli tomu vůbec nespal a nejedl a někoho, kdo si o Nagata dělal starosti šestnáct let!" dostal ze sebe jeden z legendárních sanninů a blonďák zmlkl. Nemohl říct nic na svou obranu.

Měl vlastně pravdu. Vůbec nevěděl, co se v hokage děje, neviděl jí do hlavy, aby uznal, že tentokrát přestřelil. Byl si tím jistý teprve, až v jejích hnědých očích spatřil slzy.
"Omlouvám se," hlesl tiše a zavřel oči. "Já mám o něj jenom strach… nedávno jsem zjistil, že mám staršího bratra a teď mám zjistit, že o něj zase přijdu? Já už nechci být sám!" vzlykl znovu blonďák a také mu z očí tekly slzy.
Jiraiya chápavě pokýval hlavou: "Věř mi, Naruto, nejsi jediný, kdo o něj nechce přijít. Ale on by nechtěl, aby ses takhle cítil jen kvůli němu. Chce, abys byl silný na to, aby ses mohl ubránit útoku Akatsuki. Má o tebe taky strach. Takže teď běž ven a začni rovnou trénovat. Dostali jsme zprávu, že jsou Akatsuki blízko. Přišli jsme o dost lidí a to je jenom sledujeme, boj ještě ani nezačal."
Ve chvíli, kdy už se Naruto nadechoval, aby odmlouval, zrzek se probudil. Tsunade se překvapeně podívala na své ruce, ale léčila dále. Pak jí vše došlo.
"Nagato, tys to věděl, že jo?!" vyjekla, až sebou oslovený trhnul. "Tys věděl, co může za tu nemoc! Proč jsi mi to neřekl?"
"Chtěl… chtěl jsem to udělat sám. Promiň."
"Ale… tohle přece… Nagato… té nemoci se chci zbavit víc než ty, věř mi." Řekla a posadila se vedle postele. "Nejprve se musíme zbavit Rinneganu, hm?" konstatovala o něco klidněji a usmála se. Zrzek pouze přikývl.

"Zetsu, máš nějaké hlášení?"
"No… černá půlko, řekni mu to!"
"No tak to by nešlo, řekni mu to ty, bílá!"
"Tak podáš to hlášení nebo ne?"
"Jistě… no… Hidan a Sasori záhadně zmizeli a pak se ukázalo, že je dostal Orochimaru. Před chvílí jsem přišel a musím říct, že Kakuzu s Deidarou ty dva našli a pomohli jim."
"A může mise pokračovat nebo jim něco je?"
"Sasori je v pořádku, zato Hidan je v bezvědomí, když se ho Orochimaru pokoušel zabít."
"Stejný idiot jako kdysi. A co dělají teď?"
"Teď mají pauzu kvůli těm dvěma, ale mají v plánu pokračovat do Konohy."
"Výborně. A co Itachi?"
"Ten měl záchvat tvrdohlavosti a neposlechl rozkaz. Do bezvědomí ho dostal Hatake Kakashi, když se utkali v souboji. Naštěstí ale Sasuke počítal, co jeho starší brácha udělá a zachránil ho včas. Kakashiho se jim nepodařilo zabít. Byl tam s nimi i Pein a Jinchuuriki devítiocasého. Jinak jsou všichni ostatní v pořádku. Teda... když jsem je viděl naposledy."
"Hm… takže Pein se rozhodl odporovat, jo? Dobrá, pak si o ztrátu bratra řekl. Běž se znovu podívat na skupinu u Zvučné. Řekni jim, ať se už pohnou, tolik času zase nemáme. A pokud se Hidan neprobudí, bude tvým úkolem ho donést zpět do sídla, zbytečně by překážel. Ale ať se modlí, aby se probudil, nemůžeme si dovolit při tak důležité misi přijít o nesmrtelného člena. Je ti to všechno jasné?"
"Jistě."

"Možná bychom měli jít," konstatoval Sasori klidně, ale hned nato blonďáček za nimi vypískl, když se pod ním zjevil Zetsu.
"Zatraceně, ty debilní kytko, pořiď si mapu!" zařval na něj rozlíceně a hrozil pěstí.
"Cos to říkal?" zeptala se černá půlka zlomyslně a Deidara poraženě zmlkl. "Šéf vám vzkazuje, ať už se vydáte na cestu. Už se probudil?"
"Ještě ne…"
Na místě se objevil Kisame, který se sem přemístil ze sídla. Chvíli Hidana sledoval a slovo "probudit" mu vnuklo nápad.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama