close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Dva bratři a kmotr, 21. kapitola

21. ledna 2011 v 12:07 | Mrs.Rinnegan

Nestěžuj to...

"Jestli nás chytí, je s námi Amen." Konstatoval Deidara zahořkle a začínal naoko natahovat. Kakuzu statečně vydržel pomocí zázračné věty: Ne, nezabiju ho. Ne…

"Asi to bude trochu bolet… ale ty už jsi zvyklý, ne?"
"Co to pořád meleš?" Kabuto se na tuto zbytečnou otázku pouze pousmál a sídlem se pak ozval přidušený výkřik, když Hidan pocítil nečekaný nával bolesti.



Sasori sebou škubnul. Měl pocit, jako by slyšel výkřik. Podle toho, co Orochimaru zamýšlí, se mu to nejspíše nezdálo. Hidan je na tom zle.
A bude hůř…

"Hej, Kakuzu, fakt bych nemohl jít ven? Čím dál jdeme, tím je to horší!"
"To potom znamená, že už jsme opravdu blízko."
"Až nás chytí, neočekávej, že budu ještě bojovat."

Ozvala se spousta dalších výkřiků smíšené s nadávkami, když všechno ustalo. Červenovlasý nezahálel a okamžitě se přestal znovu dobývat z provazů.
Do tmavé místnosti znovu vešel Kabuto se škodolibým výrazem a hodil do rohu "vězení" nesmrtelného ninju. Pak k němu došel a znovu mu na zápěstí uvázal chakrové provazy.
Jen co se dveře opět zavřely a ztichnul zvuk zamykajícího se zámku, loutkář se pustil do operace jménem Svoboda. Po chvilce mlčení se začínal pomalu divit, proč takový užvaněný člověk, jako je Hidan, pořád nic neříká.
"Hidane?"
Nic. Znovu ho oslovil, ale žádná reakce se u jmenovaného neprojevovala. Sasori pokus o konverzaci vzdal, a když se konečně po úmorné snaze dostal z provazů, vítězoslavně vyjekl. Pak se, zesláblý z nedostatku pohybu a chakry odkulhal k jeho vězněnému kolegovi.

Když mu rozvazoval provaz, dotkl se jeho ruky a vytřeštil oči. Celé zápěstí odřené až na kost, ruce zalité krví a když Sasori zpozoroval zbytek těla, zavřel oči, i když byla tma.
Poté, co ho rozvázal, vydal se ke dveřím, a když vyzkoušel, jak jsou pevné, potřásl hlavou a stoupl si tak, aby ho nikdo, kdo vejde do dveří, nemohl vidět.

Po dvou hodinách vešel do dveří znovu Kabuto, a než si stačil uvědomit, že někdo chybí, upadl v bolestech do bezvědomí. Sasori vyšel na chodbu, zkontroloval, jestli tam nikdo není a hned nato se vrátil pro Hidana.
Jakmile ho vynesl před dveře, někdo do něj vrazil a všichni se svalili na zem. Sasori neváhal, vyskočil znovu na nohy a vrazil nešťastníkovi pár facek. Teprve po páté ráně mu došlo, koho vlastně mlátí.
"Deidaro?!"
"Mistře?!"
Oba dva na sebe zírali, jako by se viděli poprvé, po chvilce vyšel na světlo i Kakuzu, celou scénu zběžně přelétl pohledem, pak se zastavil u Hidana, a aniž by na něco čekal, vzal svého partnera a odcházel pryč. Culící se Deidara i s nadmíru vyvedeným Sasorim jej následovali.

Když byli nezpozorovaní venku z Orochimarova sídla, Kakuzu přidal do kroku a než vyšli i ze samotné vesnice, nezpomalil.
Až pár kilometrů za Zvučnou se zastavili.
"Co se mu stalo?"zeptal se bez obalu maskovaný ninja a položil Hidana na zem. Pak se otočil k Sasorimu a Deidarovi a zopakoval otázku, tentokrát o něco srozumitelněji. Na slova kladl zvláštní důraz, jako by mluvil s někým hluchým, nebo alespoň pitomým.
Loutkář se probudil z transu a zakroutil hlavou.
"Nevím… Orochimaru chtěl zjistit, kolik toho vydrží. Chtěl ho zkusit nějakým způsobem zabít."
"Hm… idiot. Kde jste byli celou tu dobu?"
"V jakési tmavé místnosti, drželi nás tam pomocí chakrových provazů."
"To vše vysvětluje… a jak jste se odtamtud dostali?"
Na tuhle otázku Sasori odpověděl tak, že mu ukázal zápěstí, na kterém byla vidět zřetelná čára oddělující končetinu.
"Aha… měl jsi výhodu, co?"

"Cítím, že už jsou blízko."
"Nezačínej s tím zase, prosím…"
"A nikdo se na to ani nesnaží přichystat…"
"Nagato!"
"Co zas?"

"Jiraiyo… je to opravdu zlé… už to budou dva měsíce, co tady Nagato je." Oslovený Sannin pochopil obavy své kamarádky, ale neodpověděl, jen dále zíral z okna na Konohu. Potom ale usoudil, že bude lepší něco říct, než aby nechal Tsunade, aby se v tom topila sama.
"A máš alespoň něco, co by mu mohlo pomoct? Jen na chvilku?"
"Nemám… já-…" Páté hokage se znovu zlomil hlas a když svěsila hlavu, blonďaté vlasy jí zakryly tvář a společně s ní i slzy.

Zrzek nečekaně zasténal a zavřel oči. Pro Naruta to byl varovný signál.
"Jsi v pořádku?" zeptal se, ale odpověď věděl už dopředu, a přesně, jak předpokládal, Nagato i odpověděl:
"Ano, jsem."
"Lháři." Odsekl mu mladší bratr a odvrátil se.
"Já nelžu…"
"Tohle je už druhá lež… asi skončíš v pekle. Poslyš… měli bychom jít za Tsunade, jsi bílý jak ta stěna naproti."

Cestou do kanceláře hokage znovu nadhodil zrzek téma.
"Hele… proč na mě ta tvoje… ehm… "kamarádka" pořád tak zírá?" Naruto se neubránil smíchu.
"Někdy mi připomínáš Saie… to ti pořád nedošlo?"
"A co jako?"
"A jak na tebe zírá, hm?" odpověděl mu otázkou a přitom se samolibě uculoval. Nagato nevypadal, že by rozuměl, proto blonďák protočil oči v sloup a mávl nad tím rukou.

"Musím mu to říct, ať je připravený… panebože…"
"Někdo klepal."
"Eh…. No jo, dále…" zívla pouze Tsunade a opřela si hlavu o hromadu papírů na svém stole.

Když oba vešli, pátá hokage sebou trhla při pomyšlení, že by to měla oznámit před Narutem. Už teď jí probíhala hlavou myšlenka, kde vystupoval vzteklý Naruto a zlomený stůl v půli.
Jiraiya ale věděl, že se Tsunade snaží vycouvat, což neměl v úmyslu připustit, proto improvizoval.
"To je dobře, že jste vy dva tady! Tsunade vám chtěla něco říct!" vyjekl přehnaně rychle a své kamarádce se do očí nepodíval.

Jedna z legendárních sanninů stihla proklít svého takzvaného přítele a teprve potom, když na něj znechuceně vyprskla "Ty zrádce!", promluvila:
"Naruto, můžeš odejít?" Blonďák nemusel být génius na to, aby pochopil, o co jde.
"Ne! Zůstanu tady."
"Jiraiyo, vykopni ho odtud!" Oslovený při snaze si to u páté hokage vyžehlit, poslechl a společně s Narutem odešel.

Zrzek, ačkoli věděl dopředu, co se dozví, zůstal v klidu.
"Nagato, doufám, že víš, že… jsem se snažila… opravdu." Snažila se mluvit klidně, ale hlas ji opět zradil. "Ale nešlo to! Nemohla jsem nic najít, jsem neschopná a vím, že jsem ti to slíbila, ale-…"
"Tsunade…"
"…?"
"Vím, že ses snažila, ale víš… chtěl bych, abys to neříkala Narutovi, prosím."
"Proč nechceš, aby to věděl?"
"Snažil by se mi pomoct a nakonec by udělal nějakou hloupost. Znáš ho."
"To ano… ale to mu nemůžeš udělat… víš, jak by byl nešťastný?"
"Prostě mu to neříkej… prosím." Když se mu Tsunade podívala do očí, neudržela se znovu pláči. "Nechci, aby sis kvůli mně dělala takové starosti, natož aby ještě Naruto. Jsi k sobě příliš přísná… tak už se přestaň trestat za to, co bych si měl vyřešit sám." Řekl zrzek a odešel. U dveří se ještě zastavil, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak vyšel z pokoje, aniž by se otočil.

Blonďatá žena opět zavzlykala a utřela si oči cípem pláště, který držela v roztřesené ruce.

Naruto svého bratra dohnal hned za první odbočkou doprava a rychlostí blesku ho popadl za rameno, div, že se oba neskáceli na zem.
"Uch… tohle už mi prosím tě nedělej."
"Promiň. Co ti říkala?" vybafl na něj bez nadechnutí a dál mu drtil svým pevným stiskem rameno. Uvědomil si to, až když zrzek bolestně syknul. Povolil stisk a svou otázku zopakoval.
"Nic… nic zvláštního."
Při pohledu do očí svému bratrovi Nagatovi došlo, že se z toho jen tak nevykroutí.
"Vážně? A co takhle mi to říct do očí?!"
"Naruto, pusť mě, já musím jít-…"
"Z toho se nevymluvíš! Podívej se mi do očí a řekni to! Tak dělej!" Blonďák opět zapomněl na svou vlastní sílu a znovu svému staršímu bratrovi drtil kosti.
"Prosím… nestěžuj to." Zašeptal poraženě Nagato odvrátil pohled jinam. "Prostě… mě nech jít." Odsekl o něco tvrději a Narutovu ruku ze sebe hrubě strhnul. Pak se otočil a rychlým krokem zmizel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama