Hrdost ubližuje jiným
"Ty si myslíš, že nás dva dostanou, že jo?"
"Jak jsi na to přišel?"
"Poslyš, stačí se na tebe jenom chvilku dívat, jsi jako kniha. Ty si to opravdu myslíš? Nevěříš mi? Nevěříš sobě?"
"Upřímně… máš pravdu. Myslím, že nás dva dostanou. A proto se takhle chovám."
"Sobě věřit nemusíš… ale Nagato… já ti věřím. A přál bych si, aby i ty důvěřoval mně. Už nejsem malé dítě!"
"Já vím, že nejsi…"
"Tak kdy si to konečně uvědomíš?!"
"Hele, já vím, ale-…"
"Tak se zkus konečně chovat důvěrněji! Tady, mezi námi ti nic nehrozí, Nagato! Proč se všem vyhýbáš? Čeho se bojíš?!"
"Já se nevyhýbám, Naruto-…"
"Hele, klidně si nevěř, ale já ten boj vyhraju a nic se ani jednomu z nás nestane, jasné?"
Zrzek mlčel, hlavu měl znovu opřenou.
"Jak jsi na to přišel?"
"Poslyš, stačí se na tebe jenom chvilku dívat, jsi jako kniha. Ty si to opravdu myslíš? Nevěříš mi? Nevěříš sobě?"
"Upřímně… máš pravdu. Myslím, že nás dva dostanou. A proto se takhle chovám."
"Sobě věřit nemusíš… ale Nagato… já ti věřím. A přál bych si, aby i ty důvěřoval mně. Už nejsem malé dítě!"
"Já vím, že nejsi…"
"Tak kdy si to konečně uvědomíš?!"
"Hele, já vím, ale-…"
"Tak se zkus konečně chovat důvěrněji! Tady, mezi námi ti nic nehrozí, Nagato! Proč se všem vyhýbáš? Čeho se bojíš?!"
"Já se nevyhýbám, Naruto-…"
"Hele, klidně si nevěř, ale já ten boj vyhraju a nic se ani jednomu z nás nestane, jasné?"
Zrzek mlčel, hlavu měl znovu opřenou.
"Nagato, proč si nevěříš?"
"Protože nejsem naivní."
"Na to, že jsou ti skoro čtyři roky, mluvíš nějak rozumně. Až moc rozumně. Chováš se jako dospělý…. A to bys v tomhle věku neměl.
"Nikomu to nevadí, třeba Tsunade si se mnou povídá."
"Ano… a proto si nepovídá se mnou." Přitakal se smíchem Jiraiya, když pozoroval svého kmotřence, jak se narovnal a bojovně si dal ruce v bok.
"Víš, Nagato… měl by ses přestat vyhýbat lidem ve vesnici, přestaň se bát společnosti! Nemůžeš být donekonečna samotář, pochop to… bav se s dětmi a ne s dospělými. Alespoň to zkus, prosím."
Malý zrzek nad slovy svého kmotra přemýšlel dlouze a usilovně. Druhý den se šel projít k památníku zesnulých hrdinů v boji. Potkal tam dalšího chlapce, zhruba stejně starého, ale chlapec před ním byl o něco menší, s černými vlasy a stejně tak i očima.
Itachi se otočil na nově příchozího a jeho chladný výraz mu zůstal. Nagato se nenechal zahanbit a ještě tvrději ho sjížděl pohledem. Pak si ale vzpomněl na slova svého učitele a tvrdé rysy tváře mu náhle povolily a on vykouzlil přívětivý úsměv.
Černovlasého chlapce to očividně zaskočilo, dokonce natolik, že mu úsměv nejistě oplatil. Zrzavý kluk k němu přišel a podal mu ruku se slovy:
"Jsem Nagato Namikaze… a jednou budu hokage!" Chlapec ruku přijal a přátelsky ji stiskl i s představením:
"Já jsem Itachi Uchiha. Těší mě."
Naruto zpozoroval lesklé oči svého bratra a začínal trošku panikařit.
"Hele, já jsem nechtěl říct nic-…"
"Ne, ne! To jen… vzpomínky."
"A na co?" Blonďák se na zrzka zvídavě zadíval.
"Na mého prvního přítele. Itachiho Uchihu."
"Sasuke…?"
"Ehh… ty už jsi vzhůru? Měl bys ještě odpočívat, nebo se tady znovu složíš." Itachi se pouze pousmál a přisedl si k mladšímu bratrovi.
"Když jsi bojoval s Narutem… dával sis velký pozor, abys ho nezranil… proč?"
"Ehm… ale ne, jen jsem nevnímal, vždyť jsem to ani nebyl já…"
"Vím, že ne, ale přesto, ovládal jsi toho člověka a ten mohl Naruta zabít, kdykoli chtěl."
"Dobrá, dobrá! Kam tím jako míříš?"
"Jen tak mě zajímá… je to tvůj přítel?"
"Asi ano… vlastně ne, je to můj rival!"
"Byl. Proč si to nepřiznáš?"
"Já… tohle… proč to říkáš?"
"Nejspíše proto, že jsem na tom stejně. A chápu tě." Odpověděl s volným úsměvem starší Uchiha a zavřel na chvíli oči.
"Nevím, jestli to zvládneme… je jich na nás moc, Itachi."
"Neboj, Nagato, budu tě krýt. A zvládneme to. Musíme."
"Máš pravdu…"
"Jdeme?"
"Ano… a… nashle v příštím životě."
Dva kluci se rozběhli proti svým nepřátelům, oba dva bojovali dlouze a neúnavně, avšak stačil jeden špatný pohyb, jedno zaváhání, jeden okamžik, aby se vše změnilo.
Zrovna, když Nagato zabil svého protivníka, Itachiho dostal na zem vůdce všech útočníků. Hrubě chlapce vzal a postavil před sebe, ke krku mu přiložil zakrvácený kunai.
Zrzek se zasekl uprostřed pohybu.
"Ještě jednou se hni a tvůj kamarádíček bude vmžiku po smrti." Řekl zlomyslně velitel nepřátelské jednotky a sebejistě se pousmál nad svým vítězstvím.
Nagato nerozhodně stál, netušil, co má dělat. Vůbec nepochyboval o pravdivosti jeho slov. Ale pak zemře i on… nikdy si neuvědomil, že na tom památníku, ke kterému v Konoze tak rád chodil, bude jednou napsané i jeho jméno.
Stál zcela nehybně, a když už se Itachi nadechoval, aby svého přítele upozornil na dalšího protivníka za jeho zády, do Nagatovy hrudi zabodl zákeřný ninja katanu jen pár milimetrů od srdce.
Zrzek se nad touto vzpomínkou nepatrně otřásl. Naruto svého bratra zvědavě pozoroval. "A co se stalo?" zeptal se, nedočkavý konce Nagatova vyprávění.
"Zachránil nás… čtvrtý hokage."
"Zachránil nás… čtvrtý hokage."
"Táta?!"
"Ano. Tehdy jsem měl opravdu namále… ale Tsunade mi zachránila život. Zanedlouho poté zaútočil Madara na vesnici a zbytek už asi znáš."
"Ano. Tehdy jsem měl opravdu namále… ale Tsunade mi zachránila život. Zanedlouho poté zaútočil Madara na vesnici a zbytek už asi znáš."
"Z tvého pohledu ne."
"Není to nic zajímavého…"
"Když pro tebe Jiraiya - Sensei šel… chtěl jsi ho zabít?"
"Nevím… nechtěl jsem, aby mě dovedl zpátky, protože jsem zklamal. Nemohl jsem se doma ukázat před Tsunade, před tebou… protože jsem se nepomstil, jak jsem ti slíbil před šestnácti lety. Těsně před tím, než jsem utekl, dal jsem ti tento slib."
"A máme šanci ho dodržet oba. Jen musíš věřit, protože víra je silnější než fyzická síla."
"Mluvíš jako kniha. To tě naučil Jiraiya?"
"Ehh… jde to moc poznat?"
"Ale ani ne…"
"Není to nic zajímavého…"
"Když pro tebe Jiraiya - Sensei šel… chtěl jsi ho zabít?"
"Nevím… nechtěl jsem, aby mě dovedl zpátky, protože jsem zklamal. Nemohl jsem se doma ukázat před Tsunade, před tebou… protože jsem se nepomstil, jak jsem ti slíbil před šestnácti lety. Těsně před tím, než jsem utekl, dal jsem ti tento slib."
"A máme šanci ho dodržet oba. Jen musíš věřit, protože víra je silnější než fyzická síla."
"Mluvíš jako kniha. To tě naučil Jiraiya?"
"Ehh… jde to moc poznat?"
"Ale ani ne…"
***
"Tak co? Jde ti to?"
"Celkem ano… jen se dostat z těch provazů a bude to v pohodě. Vlastně jsem se napůl už dostal..."
"Napůl venku je nám na dvě věci. Teď nemáme čas na hlouposti. Mám takové neblahé tušení, že nás tady nečeká nic dobrého."
"Heh… jako by snad někde čekalo…"
"Celkem ano… jen se dostat z těch provazů a bude to v pohodě. Vlastně jsem se napůl už dostal..."
"Napůl venku je nám na dvě věci. Teď nemáme čas na hlouposti. Mám takové neblahé tušení, že nás tady nečeká nic dobrého."
"Heh… jako by snad někde čekalo…"
***
Dveře tmavé a uzamčené místnosti se dvěma ninji z Akatsuki se s vrzáním otevřely a dovnitř vstoupil Kabuto a okamžitě zamířil k Hidanovi, rozvázal mu z obou zápěstí chakrové provazy a hrubě ho zvedl na nohy, potom ho strčil s takovou vervou, že se bělovlasý zastavil až o dveře. Chtěl se bránit, ale po celou dobu, co byl v provazech, mu ubíraly chakru i sílu, nedokázal se skoro ani postavit, natož bojovat.
Sasori se přestal dobývat ze svého sevření a zpozorněl.
"Co s ním chcete dělat?" zeptal se a Kabuto se zle zasmál.
"Myslím… že to brzy uslyšíš." Sasorimu brzy došlo, o co se Orochimaru snaží a začínal trošku panikařit.
Sasori se přestal dobývat ze svého sevření a zpozorněl.
"Co s ním chcete dělat?" zeptal se a Kabuto se zle zasmál.
"Myslím… že to brzy uslyšíš." Sasorimu brzy došlo, o co se Orochimaru snaží a začínal trošku panikařit.
"A na co potřebujete mě?"
"Jak můžeš vědět, že tě "potřebujeme"?
"Měli byste se s Orochimarem naučit mluvit potichu." Odsekl mu drze červenovlasý a Kabuto zrudl vzteky.
V tu chvíli vešel do dveří i sám Orochimaru, očima přelétl přes místnost, když si všimnul Hidana na zemi, jak se snaží posbírat neexistující sílu, zlomyslně se usmál a pohlédl na Kabuta.
"Co ti tady tak trvá?"
"Ehm… omlouvám se, pane, já…"
"Zrovna jsme si povídali o velmi zajímavých a nebezpečných věcech." Vložil se do hovoru loutkář a ušklíbl se. Orochimaru znal všechny typy Sasoriho vyjadřování, proto ihned pochopil.
"A proč myslíš, že by tohle všechno mohlo být nebezpečné, hm?" zeptal se tentokrát jeho a propaloval ho přísným pohledem, nečekal ale na odpověď, přišel k němu blíže a těsně u něj se zasmál se slovy:
"Víš, vždycky jsem si přál tě vidět takhle na dně… v provazech… díky mně… zřejmě jsem nesnil nadarmo. A víš… může to být pro tebe ještě horší." Loutkář odvrátil hlavu, věděl, že má jeho bývalý partner naprostou pravdu. Ten člověk se mu sprostě vysmíval do tváře! Sasori v tu chvíli pocítil nečekaný nával bezmoci a zoufalství, že už se Orochimarovi nedokázal podívat do očí. Ten se znovu vrátil k předchozí otázce a opět se s drzým nádechem zeptal:
"Tak proč to je nebezpečné?"
"Protože se vsadím, že pro nás přijdou."
"A jak si můžeš být tak jistý?"
"A ty?"
Orochimaru se otočil, gestem naznačil Kabutovi, ať popadne Hidana a následuje ho a vyšel ze dveří ven. Mladík uposlechl, hrubě vzal nesmrtelného a následoval svého pána. Nezapomněl ani na zamknutí dveří temné místnosti, kde zůstal červenovlasý ninja sám.
"Teď už nám zbývá je jen najít. Nepozorovaní a tiší… nenápadní…"
"Drž hubu, Deidaro."
"Ale jak to udělat…?"
"Řekl jsem, ať-…"
"Vždyť jo!"
"Hele… myslíš, že už jsou… No, však víš…"
"Mrtví? Ne. Orochimaru si potrpí na pomalou a bolestivou smrt."Deidara překvapeně ztuhl a Kakuzu pochopil, že si právě uvázal na krk hysterku.
"Jestli chcípneš, nemám tě na svědomí a ani tě nebudu zachraňovat. Takže si radši dávej pozor."
"Jak můžeš vědět, že tě "potřebujeme"?
"Měli byste se s Orochimarem naučit mluvit potichu." Odsekl mu drze červenovlasý a Kabuto zrudl vzteky.
V tu chvíli vešel do dveří i sám Orochimaru, očima přelétl přes místnost, když si všimnul Hidana na zemi, jak se snaží posbírat neexistující sílu, zlomyslně se usmál a pohlédl na Kabuta.
"Co ti tady tak trvá?"
"Ehm… omlouvám se, pane, já…"
"Zrovna jsme si povídali o velmi zajímavých a nebezpečných věcech." Vložil se do hovoru loutkář a ušklíbl se. Orochimaru znal všechny typy Sasoriho vyjadřování, proto ihned pochopil.
"A proč myslíš, že by tohle všechno mohlo být nebezpečné, hm?" zeptal se tentokrát jeho a propaloval ho přísným pohledem, nečekal ale na odpověď, přišel k němu blíže a těsně u něj se zasmál se slovy:
"Víš, vždycky jsem si přál tě vidět takhle na dně… v provazech… díky mně… zřejmě jsem nesnil nadarmo. A víš… může to být pro tebe ještě horší." Loutkář odvrátil hlavu, věděl, že má jeho bývalý partner naprostou pravdu. Ten člověk se mu sprostě vysmíval do tváře! Sasori v tu chvíli pocítil nečekaný nával bezmoci a zoufalství, že už se Orochimarovi nedokázal podívat do očí. Ten se znovu vrátil k předchozí otázce a opět se s drzým nádechem zeptal:
"Tak proč to je nebezpečné?"
"Protože se vsadím, že pro nás přijdou."
"A jak si můžeš být tak jistý?"
"A ty?"
Orochimaru se otočil, gestem naznačil Kabutovi, ať popadne Hidana a následuje ho a vyšel ze dveří ven. Mladík uposlechl, hrubě vzal nesmrtelného a následoval svého pána. Nezapomněl ani na zamknutí dveří temné místnosti, kde zůstal červenovlasý ninja sám.
"Teď už nám zbývá je jen najít. Nepozorovaní a tiší… nenápadní…"
"Drž hubu, Deidaro."
"Ale jak to udělat…?"
"Řekl jsem, ať-…"
"Vždyť jo!"
"Hele… myslíš, že už jsou… No, však víš…"
"Mrtví? Ne. Orochimaru si potrpí na pomalou a bolestivou smrt."Deidara překvapeně ztuhl a Kakuzu pochopil, že si právě uvázal na krk hysterku.
"Jestli chcípneš, nemám tě na svědomí a ani tě nebudu zachraňovat. Takže si radši dávej pozor."


jestli ráda kreslíš, tak se určitě podívej ke mě na blog a oplať návštěvu