Špatná atmosféra je pro nás mapa
Oba dva sebou prudce trhli a otočili se za křikem. Kolem nich se prohnal postarší obchodník, když honil malého chlapce s párem ukradených jablek v náruči.
Deidara stál na místě jako přimražený, s vytřeštěnýma očima a strmou polohou. Kakuzu si viditelně oddechl a svoji už předem zpevněnou ruku znovu uvolnil.
Vydali se dále vesnicí.
Deidara stál na místě jako přimražený, s vytřeštěnýma očima a strmou polohou. Kakuzu si viditelně oddechl a svoji už předem zpevněnou ruku znovu uvolnil.
Vydali se dále vesnicí.
Naruto přišel druhý den a nemohl se ubránit velkým výčitkám, že na svého bratra křičel. Pokoušel se dostat si do hlavy fakt, že měl důvod křičet, ale marně.
Jakmile si odložil věci u sebe v bytě, vydal se do nemocnice. Od Sakury zjistil, že byl Nagato propuštěn z nemocnice před půl hodinou.
Když se vydal městem, aby ho našel, potkal v Ichiraku Rámen Jiraiyu.
"Nazdar, zvrhlý poustevníku!" pozdravil ho vesele a přisedl si. Neušel mu však starostlivý pohled svého mistra. "Co se děje?" zeptal se ostražitě a čekal napjatě na odpověď. "Jak je na tom? Něco se mu stalo?" Naruto začínal panikařit, Jiraiya zvedl hlavu a vyslovil svůj problém.
"Jsem v půlce knížky a nevím jak dál!" zanaříkal nešťastně a dále se ponořil do hloubi své mysli. Narutovi se očividně ulevilo, znovu polevil v ostražitosti a objednal si misku nudlí. "Mistře, nevíte, kde by mohl být Nagato? Prý byl z nemocnice propuštěn teprve před chvílí a u sebe doma není."
"Tak to bude asi u pomníku zesnulých v boji. Tam chodí nejčastěji."
"Dobře, díky za radu. Zkusím se tam podívat."
"A proč ho vůbec sháníš? Máš výčitky, co?"
"Ehh... tak nějak. Jak to víte?"
"Nagato uznal svoji chybu, když ti to neřekl."
"Vážně?"
"Ano. Ví, že udělal chybu."
"Teď se cítím ještě hůř..."
"Promiň... no nic, musím jít za Kakashim ohledně té knížky."
"Zatím."
Naruto dojedl svoji porci, a když musel deset minut vysvětlovat obchodníkovi nudlí, že si nepřidá, odešel k pomníku zesnulých v boji. Svého bratra tam v očekávání našel. Seděl zády od něj, měl ohnuté nohy tak, aby si o ně mohl opřít hlavu. Blonďák si sedl k němu, zrzek se ani nehnul.
"Poslyš... chtěl jsem se ti omluvit za mé chování včera. Nemyslel jsem to vážně, opravdu. Nevím, co se to se mnou stalo."
"To je v pořádku, vážně... nic se nestalo. Měl jsi pravdu... jen jsem nechtěl přidělávat další zbytečné starosti s mým zraněním, jako by nestačil Kakashi-..."
"Žádné zranění není zbytečné!"
"Dobře... příště se svěřím." Nagato se usmál, ale netečný a nic neříkající výraz mu zůstal.
"Co se ti děje?"
"Ale nic... přemýšlím nad bojem."
"Nedělej si kvůli tomu takové starosti, teď by ses měl spíše starat o sebe, nemyslíš? Proč se zbytečně trestáš, Nagato?"
"Já už jsem v pořádku, je mi dobře... a s tím si starosti dělat musím, protože je možné, že nás dostanou. Všichni z nich jsou neobyčejně silní. Neumíš si je představit všechny dohromady. Co když tě nakonec dostanou? Jsem slabý, nedokážu tě ochránit. Proto nad tím přemýšlím."
"Oni jdou po nás obou."
"To možná ano, ale na co bych jim asi byl, když nemám sílu?"
"Na tohle ti nedokážu odpovědět..."
"Zatraceně, prošli jsme už celou vesnici a pořád nic..." Kakuzu ztrácel trpělivost při hledání Orochimarova doupěte.
"Hodil by se tady Sasori. On ví, kde to sídlo je. Ale je jaksi... nedostupný."
"No tak díky, to jsem fakt nevěděl."
"Ahh.... no ty v**e..."
"Co je?"
"Moje hlava... to je strašný... je tu děsná atmosféra, pojďme jinam, nebo chcípnu!"
"Hm... tak atmosféra, jo? Tak to jsme určitě blízko. Nikam nejdeme, jsme na místě."
"Cože? Já tady nevydržím!"
"Myslím, že jinou možnost nemáš a navíc jsem se tě ani neptal. Jdeme."
"Ach jo..."
"Bože, jsem už tolik unavená..."
"Tsunade - sama, měla byste si odpočinout."
"Ne, Shizune, co tě to napadá? Nesmím polevit. Odpočinu si a on zemře! Nemyslíš, že je to příliš vysoká cena za krátkodobý odpočinek?!"
"Jak myslíte..."
"Hidane?"
"Co zas!?"
"Můžeš se hýbat?"
"Proč?"
"No, dokázal by ses odtud dostat?"
"Jasně, proč ne! Urvu si s radostí ruce, a pokud se tu zázrakem objeví Kakuzu, aby mi je přišil, což zřejmě neudělá ani tak, s radostí tě zaškrtím!"
"Ale no tak, tohle není sranda, musíme odtud pryč."
"Hele... já to zkusím."
"C... cože?"
"Ng... jau! Sakra! To je horší, než kdyby mi usekli hlavu!"
"Proboha, Hidane, neblbni!"
"Musíme pryč, ne? Jáu!"
"Aspoň tolik neřvi..."
"Ha? To se ti to řekne! Kdysi jsi byl ze dřeva, ne? Tak proč už nejsi?"
"Uhm... bojoval jsem se svou babičkou. A ta mě, i přes mé námitky vyléčila. A hned na to zemřela."
"To byla asi padlá na hlavu, páč teď nás to bude stát život. Nebo aspoň tebe. Mě leda nervy."
"Do hajzlu!" rozzuřil se Sasori a nevědomky sebou trhl. A nestačil se divit, když se objevil na zemi.
"He?" otočil se dozadu a spatřil urvaný kus stěny. Rozchechtal se jako blázen.
"Jsme tady, podle toho, jak se tváříš." ušklíbl se Kakuzu a podíval se na svého současného partnera.
"Jo, asi jo, protože umírám."
"Skvěle, jdeme dále."
"Jo tak skvěle? Nezapomínej, že já nejsem Hidan a nevydržím všechno! Já si na sebe musím dávat pozor!"
"Klid... jestli nás uslyší, je to tvůj konec."
"Můj, jak to, že ne náš?"
"Protože tě zabiju ještě dříve, než zabijí oni nás."
"Itachi, slyšíš mě?" Sasuke dohlížel na svého bratra a snažil se s pomocí Karin ošetřit alespoň nejvážnější zranění.
Starší Uchiha se dezorientovaně ohnal po vetřelci a nedokázal s jistotou identifikovat, kdo to na něj mluví. Po chvilce mu rozmazanost z pohledu zmizela a on mohl poznat svého mladšího bratra.
"Co... co se stalo?" zeptal se zmateně a snažil se posadit. Sasuke ho strčil zpátky a soustředěně se zamračil.
"Nezůstal jsi v sídle, jak ti to přikázal Madara a chtěl jsi jít za námi. Jenže my jsem se vrátili jinou cestou, abychom zkontrolovali, jestli splníš to, co jsi řekl, ale nenašli jsme tě.
Když jsme se vydali znovu do Konohy, ucítila Karin tvoji chakru, ale nebyl jsi sám. Bojoval jsi s Kakashim, a když už jsi ho málem dostal, objevil se tam Naruto a Pein." vysvětlil mu s jediným dechem Sasuke situaci a nadechl se, aby pokračoval: "Já jsem bojoval s Narutem a ty s Peinem. Jenže on na tebe byl moc silný a ztratil jsi vědomí. Pak jsme tě dostali sem."
"Aha... a kde jsme?"
"Zpátky v sídle."
"Měl bys jít do Konohy, Madara tě tam bude potřebovat."
"Možná, ale někoho tady nechám."
"Proč?"
"Protože tě znám, Itachi, proto."

