Tohle cítila celou dobu?
Tsunadinu pochodovací službu po kanceláři sem a tam převzal Jiraiya, aniž by si to uvědomoval. Pátá hokage byla v jiném pokoji a spala. Včera, když tvrdila bělovlasému muži, že není unavená, usnula skoro ještě ve dveřích.
Co když nenajdeme ten lék? Nagato zemře… a Naruto…? Je toho moc… musím Tsunade pomoct. Přemýšlel a bezmyšlenkovitě si sednul za stůl hokage. Jedna přihrádka u stolu byla malinko pootevřená, a když Jiraiya usoudil, že ji zavře, neodolal a podíval se do ní. Byla tam hromada papírů a jeden deník s tužkou.
Jiraiya si ho dal před sebe na stůl a otevřel. Hned na první stránce se začetl, a když byl v půlce, jeho úsměv mu zvolna opadával ze rtů. Tsunadin deník… začala ho psát, když utekl Nagato.
Co když nenajdeme ten lék? Nagato zemře… a Naruto…? Je toho moc… musím Tsunade pomoct. Přemýšlel a bezmyšlenkovitě si sednul za stůl hokage. Jedna přihrádka u stolu byla malinko pootevřená, a když Jiraiya usoudil, že ji zavře, neodolal a podíval se do ní. Byla tam hromada papírů a jeden deník s tužkou.
Jiraiya si ho dal před sebe na stůl a otevřel. Hned na první stránce se začetl, a když byl v půlce, jeho úsměv mu zvolna opadával ze rtů. Tsunadin deník… začala ho psát, když utekl Nagato.
1.den
Co mám dělat? Čtvrtý zemřel. Kushina taky. A jejich dítě je tady samo. Tak kde je Nagato, když ho Naruto potřebuje? Děda pro něj nechal poslat, ale on se neukázal. Celou vesnici jsme prohledali. Doufám, že není mrtvý. Je to ještě dítě, nesmí zemřít! Je pod mou ochranou, když Minato umíral, byla jsem u něj. Slíbila jsem mu, že dám na jeho syny pozor a že nikdy nepřipustím, aby se jim něco stalo.
2.den
Mezi mrtvými těly jsme Nagata nenašli. Nevím, jestli mám být ráda, konec konců, je stejně pryč. Bojím se o něj. Takový strach jsem snad ještě nikdy nezažila. Jestli zemře, nikdy si to neodpustím. Jiraiya ho už hledá i mimo vesnici. Marně, nikde nikdo.
3.den
Krev. Všude je krev. Nagato pořád nikde, Naruto pláče, není k utišení. Nemůžu se o něj starat. Zanedlouho budu hokage, nebudu mít čas na novorozené dítě.
…..
Dlouho jsem nepsala. Uběhlo tolik let. Připadám si hrozně, když ještě píšu deník. Jako dítě. Naruto vyrostl, je mu šestnáct. Jsem tak ráda, že je rozumnější. Nagato… je pryč také. Od doby, co jsem sem psala 1.den… jsem ho neviděla. Nejspíše je mrtvý, jinak by se byl vrátil, ne? Každý den od jeho zmizení jsem večer brečela.
…..
Když mi Jiraiya oznámil, že chce najít Peina, málem jsem ho zabila. Takový idiot to přece nemůže být. No, ale podle toho, že skutečně šel, nejspíše je. Je pryč už nějakou dobu a já se o něj bojím. Ale musím věřit, že přežije. Já sázky prohrávám, ne?
…..
Žije! Jiraiya dnes přišel. A když jsem se na něj podívala pořádně, hned jsem poznala, co se stalo. V náruči držel tělo muže. Zrzavého. Tolik podobného… Nagata. Nemohla jsem tomu uvěřit. To uběhlo tolik let? Vypadal tak na dvacet. A ne na šest. 16 let jsem ho neviděla. 16… A teď ho vidím, polomrtvého, a ještě k tomu v Akatsuki plášti. Patří k Akatsuki? Proto se nevrátil? On má tohle všechno na svědomí? A jak to řeknu Narutovi?
…..
Nagato umírá. Je v nemocnici, ale ještě se neprobudil, jsem vyčerpaná, že se ještě divím, jak můžu psát, ale tohle nechci nikdy zapomenout. Jeho dech je hrozně slabý, tep mu mizí a on je bledý jako smrt. Co mu to Jiraiya udělal?
…..
Ne, tak tohle by Jiraiya nikdy nedokázal udělat. V životě by mu takhle neublížil. Zkoumala jsem Nagatovu krev. Přes slzy ani nevidím na to, co píšu. Má tu nemoc. Kushininu. Smrtelnou. On… asi zemře. Na tuhle nemoc neexistuje žádný lék. Jiraiya to ještě neví. Je zničený z toho, v jakém je teď jeho kmotřenec stavu. Umírá mu před očima. Hledal ho 16 let, a když ho najde, je nucen s ním bojovat na život a na smrt. Já jsem ho také hledala. A teď ho vidím… jak trpí. A netrpí jen on.
…..
Naruto už to ví. Bral to … celkem v pohodě, ale pořádně Jiraiyu seřval za to, že mu to tak dlouho tajil. Nagato je na tom o něco lépe. Myslím, že cítí Narutovu přítomnost. On za ním chodí každý den. Mluví na něj. Jsem z toho vždycky naměkko… pořád se snažím, aby se Nagato probral.
…..
Povedlo se to. Probudil se. Byla jsem tak ráda… jediné, co mě málem rozbrečelo, byly jeho oči. Už je neměl tak krásně, sytě a smaragdově zelené. Teď měl Rinnegan a jeho překrásné oči zmizely. Bože, chci je tak moc vidět… alespoň ještě jednou…
…..
Nemůžu najít ten lék! Proč to nejde? A proč mi nikdo nepomůže? Jsem tak zoufalá… a unavená. Bojím se jako ještě nikdy. Nemůže zemřít, nesmí! Nedovolím mu to! Znamenalo by to, že jsem Minatovi při jeho smrti lhala. A já… nelžu. Nikdy.
Jiraiya mlčel a četl si poslední řádky skoro se slzami. Takže tohle Tsunade celou dobu cítila? Ona na Nagata nikdy nezapomněla. Každý večer dávala svým emocím průchod a přede všemi to tajila. Dokonce i před ním.
Naruto brečel a v náruči držel mrtvé tělo svého přítele, Sasukeho Nagato stál bezradně nad ním a bál se promluvit. Potom se ale soustředěně zamračil. "Naruto, podívej se na něj!" vykřikl překvapeně, a když se blonďák podíval, vyrazilo mu to dech. Jeho přítel zmizel, místo něj tam ležel úplně cizí člověk.
"Co to?" vyjekl a rychle vyskočil na nohy. Suigetsu se rozchechtal a taky zmizel.
Tak tam stáli, zmatení a naprosto nevěděli, co se tady právě stalo.
"Sasuke, jestli tam půjdeme, určitě bychom se měli nějak pojistit." Řekl vážně Juugo a usmál se. Sasuke pochopil.
"Máš pravdu. Než jim to dojde, budeme pryč." Přikývl a vyběhl z jeskyně.
Zanedlouho se vrátil s cizím ninjou.
"Co je zač?" zeptal se zmateně Suigetsu a ninju si prohlížel. Sasuke mu nevěnoval pzornost a soustředil se na pečetě. Najednou se muž před nimi začal měnit, a když byl proces ukončen, před Suigetsem stáli dva naprosto nerozlišní šestnáctiletí kluci.
"Aha!" zasmála se příchozí Karin a na Sasukeho spiklenecky mrkla. On jí to oplatil znuděným protočením očí a vydal se z jeskyně pryč i se svými přáteli.
"Asi už vím." Prolomil ticho blonďák a narovnal se. "Já jsem Sasukeho nezabil. Celou dobu jsem bojoval s cizím člověkem pouze s jeho podobou. Stejnou techniku na mě kdysi použil Itachi, když potřeboval i se svým partnerem náskok. Jednoduše… dostali nás." Zrzek mlčel a rukou se snažil zakrývat svá zranění. Věděl, jak by na to reagoval Naruto.
Vydali se na cestu zpět. Blonďák podpíral zraněného Kakashiho a zrzek šel za nimi. Každou chvíli se malinko opřel o strom a nadechl se. Tělem mu pořád pulzovala neskutečná bolest, krvácel a byl vyčerpaný. Do Konohy už to není daleko, musí to vydržet…
Před bránou do Listové stáli dva muži, Izuma a Koketsu. Rozběhli se naproti trojici a pomohli podepřít Kakashiho. Naruto tak měl možnost se otočit dozadu.
"Jsi v pohodě?" zeptal se svého bratra a rozešel se k němu. Nagato jen přikývnul, rukou si znovu přitiskl ránu na břiše a zavřel unaveně oči. Když k němu blonďák přišel, pozorně si ho prohlédl:
"Nagato, co je ti? Hej! Vnímej mě! Slyšíš?" Odtrhl zrzkovu ruku od rány a pohled na zranění mu vyrazilo dech.
"Proč jsi mi to neřekl?" Otázku už Nagato neslyšel, když vyčerpáním spadl na zem a ztratil vědomí.
Naruto se snažil nepanikařit, rychle podepřel svého bratra a šel do města. Cestou potkal Shizune, která se okamžitě rozběhla pro Tsunade a Jiraiyu. Blonďák došel před nemocnici, kde už mu šel naproti Jiraiya, aby mu pomohl. "Co se stalo? Kde jste byli?" ptal se okamžitě Naruta, zatímco mu pomáhal odvést zrzka dovnitř.

