close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Dva bratři a kmotr, 16. kapitola

18. ledna 2011 v 20:00 | Mrs.Rinnegan

Tohle jsem nechtěl...

Juugo okamžitě poslechl a vzal Itachiho, připraven zmizet. Karin ale zahálela, nechtěla tady Sasukeho nechat samotného…

"Sakra, vypadni, Karin, já mu pomůžu!" křikl na ni rozčileně Suigetsu, který právě odletěl vzduchem několik metrů od ní a pobral s sebou dva stromy, než se zastavil. Nagato si nemohl pomoct, ale po očku dohlížel na bratra, měl o něj strach. Sasuke je silný, od doby, co se rozhodl pro pomstu, na sobě opravdu zapracoval.



Naruto vyvolal stínové klony a na jeho pravé ruce se náhle objevil Rasengan a on zamířil na svého přítele. Objevil se oslepující záblesk, a ani jeden z bojujících na dlouhou chvíli neviděl nic jiného než bílo. Potom se ozval nečekaný výkřik a všichni se otočili tím směrem. Nagato ve výkřiku poznal svého bratra a nečekal ani minutu, sotva viděl alespoň před sebe, rozběhl se za ním.

Když blonďáka našel, prudce se zastavil a hleděl na dva lidi před sebou. Naruto klečel u nehybného těla a brečel. Mezi vzlyky a nádechy šly slyšet krátké úseky vět:
"Promiň, prosím tě, promiň mi to… tohle jsem nechtěl…" V náruči držel svého nejlepšího přítele Sasukeho a jeho slzy dopadaly černovlasému klukovi na tvář. Jeho oči byly hluboké, černé, ale teď… i prázdné.

Sasori se probudil a okamžitě se chtěl postavit, ale sotva udělal prudký pohyb ruky, ucítil, že ho něco táhne zpátky. Podíval se na ruce a na zápěstích uviděl provazy. Ani nepřemýšlel, hned mu bylo jasné, že ho někdo unesl. Nemusel provazy zkoumat, moc dobře ale věděl, kdo je nejčastěji používá. Rozhlédl se po místnosti a na druhé straně uviděl nehybné tělo.

Kakuzu se nečekaně zarazil a Deidara měl co dělat, aby do něj nevrazil. "Tady mi něco nesedí." Vysvětlí svoji nečekanou zastávku maskovaný ninja a přemýšlí, potom mu všechno dojde.
"Ten, co byl místo Sasoriho… byl z Listové, ne? Na čelence měl znak Konohy… a místo Hidana byl člověk ze zvučné…"
"Takže je Sasori v Konoze?"
"To nevím. Možná…"
"Co, možná? Tak pro koho jdeme a kam jdeme, sakra?"
"Určitě vím, že Hidan je ve Zvučné. Ale Sasori… ten…"
"…je v Listové."
"Ne. Chtěli nás zmást. Ten z Listové mohl být špeh u Orochimara."
"Jo, mohl, ale nevíš to určitě."
"Nic z toho, co říkám, nevím určitě."
"Tak nezbývá než doufat."

"Hej?" červenovlasý ninja tiše promluvil na osobu několik metrů od něj a ta se pohnula. Loutkář měl šanci poznat, kdo to je, když uslyšel staré známé:
"Ku*va fix, do hajzlu, kterej kretén-…"
"Hidane?!?" vyjekne překvapeně Sasori a nevěří svým očím.
"Co zas!"
"Co tady děláš?"
"Na totéž bych se mohl ptát tebe, doktore."
"Já to nevím."
"A jak to mám potom vědět já? To ty jsi tady ten chytrej. Já jsem blbec, tak po mně nechtěj nic, na co bych potřeboval přemýšlet."
"O čem to mluvíš?"
"Byl jsem v bezvědomí, nejspíše mě něčím přetáhli přes hlavu. Neočekávej ode mě něco rozumnýho. Cítím se, jako kdybych měl kocovinu. A tu já nenávidím. Sakra!"

Loutkář zmateně zakroutil hlavou a čekal, kdo přijde. Po dvou hodinách mlčení dveře zavrzaly a dovnitř vstoupil mladík s brýlemi a šedými vlasy. Samolibě se usmíval a očima přejel přes Hidana, který se znuděně opíral o zeď a zastavil se u Sasoriho, který se snažil rozpoznat mladíkovu tvář. "Kabuto?" zeptal se nejistě a mladý muž sebou malinko trhnul.
"Jak to, že mě znáš?"
"Neznám."
"Znáš mé jméno."
Loutkářovi se nechtělo prozradit, že je to právě Kabuto, kdo je jeho špehem u Orochimara. Zvláště, když o tom sám mladík ani nevěděl a byl pod vlivem Sasoriho jutsu.

Tsunade přecházela po své kanceláři nervózně sem a tam, přitom si prohlížela lékařské zprávy o zrzkově nemoci. Na stole měla položenou láhev od saké, poloprázdnou a pod jejíma očima se rýsovaly dva temné kruhy. Byla unavená, měla zarudlé oči od pláče a její ruce se nekontrolovatelně třásly. Deprese? Ne. Strach.

Do dveří vstoupil Jiraiya a strnul. Nečekal dlouho a přiblížil se opatrně k páté hokage s otázkou:
"Co se ti stalo?" podíval se na ni, potom na láhev, potom na papíry v její ruce a všechno pochopil.
"Pořád není lék?"
"N… n… ne…." Vykoktala blonďatá žena na odpověď a najednou, jako na povel roztrhla papíry na dvě půlky a vztekle je hodila na zem.
"Ta… banda idiotů mi nechce ani pomoct! Já to nezvládnu, Jiraiyo! Chci mu pomoct, ale nevím jak! On… on zemře…" vzlykala a svého přítele objala.

Chtěla nějakou podporu, když byla v tomhle stavu.
"Je toho na tebe v poslední době moc, Tsunade, měla by sis-…"
"Ne, já si neodpočinu, dokud nevyrobím ten lék! Ztratila jsem ho jednou a už to nechci opakovat! Já nechci, aby… skončil jako jeho matka. Naruto mi to nikdy neodpustí… bude to, jako bych Nagata zabila já a ne nemoc. Nedokázala jsem pomoct jeho matce, tak chci pomoct alespoň jemu, propána, je ještě mladý, nemůže zemřít!" vyštěkla na něj a propukla v pláč. Jiraiya neměl jinou možnost, než Tsunade uklidit alespoň natolik, aby na pár hodin usnula. Potom by jí mohlo být lépe.

"Musíš se vyspat. S čistou hlavou to zvládneme, navíc, sama to říkáš svým pacientům: Ráno je moudřejší večera."
"M… možná máš pravdu, ale-…"
"Žádné ale. Běž. Zasloužíš si odpočinek. Zítra to vyřešíme, společně." Ačkoli to pátou hokage uklidnilo, Jiraiya věděl, že lže, ale takhle by se přece zhroutila...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama