A zas držím hubu...
Brr…. Je mi pořádně mizerně, když tu Sasori není. Nebýt Konan, tak bych byla úplně sama. Díky bohu za takovou kamarádku. My o vlku…
Konan vstoupila opatrně do místnosti, jako by se bála, že se jí Akai zhroutí před očima a vrhne se jí s pláčem kolem krku.
"Takže?"
"Jsem v p-p-pohodě." Zakoktala se fialovovláska a okamžitě se plácla do čela.
"Aha. No jo, v pohodě. Jo… chce s tebou mluvit vůdce."
"Důvod?"
"Neznámý."
Konan vstoupila opatrně do místnosti, jako by se bála, že se jí Akai zhroutí před očima a vrhne se jí s pláčem kolem krku.
"Takže?"
"Jsem v p-p-pohodě." Zakoktala se fialovovláska a okamžitě se plácla do čela.
"Aha. No jo, v pohodě. Jo… chce s tebou mluvit vůdce."
"Důvod?"
"Neznámý."
Akai naoko bezstarostně odtančila do chodby, ale pak se zastavila a převládla melancholie.
P… proboha, co chce? Udělala jsem něco? Já-já…
Asi se tady složím.
Vešla do tmavé kanceláře, skrčila se a bojácně postupovala vpřed. Vůdce stál u zdi, naprosto v klidu a ve tváři si udržoval pečlivě připravený znuděný výraz.
Hele… minule na něj platilo, když jsem se chovala jako Lin, hehe. Co takhle to zkusit znovu…?
Najednou jako by ji sebevědomí nakoplo, ona se narovnala a hrdě postupovala vpřed. Když se před Peinem zastavila, přehodila váhu z nohy na nohu, ruku si dala v bok a potřásla vlasy.
"Copak?" vypravila ze sebe přehnaně sladce a vůdce sebou trhl. Jeho výraz se ve vteřině změnil k nepoznání. Nedokázal si to s ní vyříkat. Nedokázal říct ani slovo. Sakra. Musím to něčím zamaskovat… pomyslel si zděšeně a improvizoval.
"Ehm…," podíval se do země a Akai převládala smích, "Říkala jsi něco o tom, že bys chtěla na misi, že?" tentokrát se podíval na strop a podal jí bez dalších instrukcí papíry s informacemi.
Dívka opět vytančila z kanceláře a přede dveřmi vítězoslavně vypískla.
Jo, jo, jo, jo! Mám to! Už vím, jak se Itachimu a vůdci ubránit. Stačí se chovat jako Lin, haha… to je paráda. Culila se na každou oprýskanou zeď v sídle a poskakovala vpřed jako malá holka. Uprostřed pohybu se ale zasekla. Co… co když se Sasori vrátí dříve než já? Zešílí, jestli zjistí, že jsem na misi. Ať už je jakákoli. Podívala jsem se na papír, stálo tam, že mám jít do Deštné pro informace. Já toho Peina jednoho krásného dne zaškrtím…
***
"Mistře, nemůžete jí všechno říct!"
"Však nic neví." Ohradil se červenovlasý shinobi a uhnul pohledem jinam.
"Ale mohla, kdybych nešel zrovna kolem, nejspíše by se dozvěděla, že jdeme do Deštné a ne do Travnaté."
"Ale Akai není hloupá, určitě jí něco nesedí."
"Ále, mistře. Ona vám věří." Mávl rukou blonďatý ninja a dále se věnoval vytváření malých jílových zvířátek.
"A proto mě tak štve, že jí musím lhát, pak už u ní nebudu mít důvěru, pokud na to přijde."
"Nepřijde." Zamumlal Deidara jako ve snech a teprve po pohlavku se probudil.
"Posloucháš mě vůbec?"
"Ehr… jasně."
"Idiote."
***
"Poslala tě Somaru, že jo?"
"Ale né…," snažil se své špatné herectví zamaskovat Taichi, "Kdo je Somaru?"
"Tvoje sestra, zlato."
"Áha, no jasně, ale né, ona mi nic neříkala."
Somaru, schovaná za stěnou vedle okna, se plácla do čela a ptala se boha, proč zrovna její bratr má pokročilé stádium demence.
Vlítla do dveří, aby situaci jakkoli zachránila.
"Já… já… já chci, aby šla nějaká jednotka hledat Akai. Prosím!" dopadla na kolena a její bráška vycítil příležitost a začal opět fňukat.
***
"Co!? On ti dal misi?" Hidan kulil oči a zezelenal závistí. "Já tady nechci zůstat, Akai, vezmi mě s sebou! Budu hodnej!" Bělovlasý dopadl na kolena a začal naoko natahovat.
"No… já nevím, jestli by vůdce něco takového-…"
"Fajn, teď jdu vyřídit jeho."
"Eh… ale-…" Akai se vzdala naděje, že by mohla mít trochu klidu, ale neměla to srdce tady nechat Hidana mezi ostatními. Kisame si založil ruce.
"Tse. A teď, abych je tady snášel já." Stěžoval si žralok a Akai se nervózně usmála, zatímco doufala, že to Kisame nemyslel vážně.
"Jó! Jo a jo a jo!" bělovlasý poskakoval jako malé dítě, křenil se radostně na všechny strany a se zlomyslným úsměvem ostatním oznamoval, že jde na misi.
"Ha há!"
"Budeš se chovat slušně!" usadila ho rychle Akai, zděšena jeho nadšením.
"Jasně. Slušnost je moje druhý jméno."
Itachi stál tiše v rohu a sem tam se po očku podíval na strop, jako by čekal, že se každou chvilku zřítí. Otráveně se na všechny díval kromě holky na dalším konci pokoje, která po něm sebevědomě pokukovala. Zlomyslně se usmála, když Uchiha rychle uhnul pohledem.
Vydali se na cestu druhý den brzy ráno. Hidan byl kupodivu vzhůru ještě dvě hodiny před odchodem a Akai vzbudil nešetrným způsobem, když do ní strčil s takovou vervou, že se brzy začala seznamovat s podlahou. S otráveným prskáním ho vyhodila z pokoje a šla si lehnout.
Když ji vzbudil znovu, byl tentokrát čas přesně na vstávání.
Byli jen kousek od sídla, když změnili směr.
"Co… uf… co je? Ztratil ses?"
"Ne. Jen maskuju stopy."
"S… stopy? Maskovat?"
"Kdy ti konečně dojde, že my nejsme jen tak ledajaká organizace, ale že nás chtějí zabít všichni, kdo jen trochu ví, kdo jsme?"
"Ach jo. Když vy jste takový přerostlý děti, že by se to těžko poznalo."
Vzdychla Akai a trochu smutně se na Hidana podívala.
"Co je?" ohradil se udiveně, když ho delší chvíli pozorovala.
"Pamatuješ si na svou první misi?"
"Éh… ani ne. Nebo možná jo, ale nevím, jestli to byla ta první."
"Heh… a bál ses?"
"Uhm… já nejsem Konan. Já se nebojím, a i kdyby, tak ti to neřeknu." Zaculil se na ni roztomile a vyskočil na strom.
"Akai?" zpozorněl a zorničky se mu rozšířily. "Pojď sem." Syknul na ni a dívka ho poslechla. Vyskočila za ním, malinko se zapotácela, a když konečně našla rovnováhu, spatřila totéž, co její dočasný partner.
"He? Kdo to-…"
"Mlč. Fakt bych se rád vyhnul boji."
"Ty? Odkdy?"
"Od doby, co si mě odchytnul náš přátelský loutkář a div, že mě neroztrhl jak hada, když jsem si z něj ještě dělal srandu, že na tebe při boji dám pozor."
"Aha… a to si jako-…"
"Jo. Odchytnul si takhle každého, kromě Konan a vůdce. U Itachiho to byla sranda."
"Jsou pod námi!" začínala panikařit Akai a znovu malinko zavrávorala.
"Opovaž se nás prozradit. Prostě se… jenom… nehýbej." Poslední slova už dívka neslyšela, zanikla v šustění stromů a ona se modlila, aby se dva cestovatelé nepodívali nahoru. Měla na sobě černý plášť s červenými mráčky a věděla, že jen ten plášť jí dává značnou nevýhodu.

