Hermiona na Harryho dorážela, dokud konečně nedošli ho hlavní síně. Protože bylo brzy ráno, u stolů sedělo jen pár studentů, kteří si četli nebo ospale mžourali do prázdna.
Harry si i se svou kamarádkou sedl co nejdále od ostatních nebelvírských studentů, protože věděl, že pravdu už nebude moct déle ututlávat. Věděl, že před Hermionou něco udržet v tajnosti je nemožné.
Ani jednoho moc nepřekvapilo, že u stolu zmijozelských seděl jako jediný právě Draco. V sobotu si takhle přivstane jen ten, který má nějaký problém. A to jsou oni oba.
"Tak povídej." Vybídla ho tiše hnědovlasá holka a povzbudivě se usmála.
"Já ti toho nemám tolik co říct." Pokrčil rameny střapatý kluk a uždibl si kousek toastu.
"Já bych řekla, že právě naopak. Měl by sis to s ním vyříkat, v poslední době s tebou vůbec není řeč. A navíc, tohle může trvat bůhví jak dlouho a já s Ronem o tebe máme strach. Takže za ním prostě půjdeš a-…!"
"Hermiono! Nekřič tolik! Pokud sis toho nevšimla, nikdo tady není a proto se to tady tak rozléhá!" sykl na ni Harry podrážděně a otočil se, aby vražedným pohledem odradil čumily.
"Fajn. A kdyže to máš v plánu vyřídit?" zeptala se opět cukrátkovým hlasem Hermiona a ukousla si z krekru.
"Netuším."
"A víš co? Měl bys hned. V týdnu nebudeš mít čas. Budeme se muset učit na závěrečné zkoušky, budete mít skoro každý týden menší zápasy, nebo co je to vlastně zač ve Famfrpálu a prostě… na to nenajdeš čas. A teď je sobota. Zítra neděle, to už čas mít nebudeš, protože hrajete ten pitomý zápas. Takže, Harry," založila si ruce na prsou, "Dnes večer od tebe chci slyšet tuto větu: Už jsem si to vyříkal a všechno je v pohodě. Rozuměl? Hodný kluk." Zaculila se na svého kamaráda Hermiona, chňapla po jablku a odtančila zpátky do společenské místnosti.
Harry počkal, dokud se nezačne místnost pomalu zaplňovat studenty a jako ostříž se díval na Draca, který se nenápadně vypařil ze síně. Potter ho následoval.
Jenže sledování netrvalo dlouho a Malfoy se hned za rohem otočil a na Harryho vyštěkl:
"Co chceš?!"
"Já… jsem chtěl… vědět…"
"Jo, jasně, chceš si to vyříkat." Ušklíbl se Draco a znuděně se opřel o zeď. Harry okamžitě zrudl, pak stiskl pěsti a procedil přes zaťaté zuby:
"Cizí hovory se neposlouchají, to tě doma neučili, Malfoyi?"
"Já nic neposlouchal, ale slyšel, blbče. Řvali jste přes celý hrad." Odsekl mu světlovlasý mladík, otočil se a než se hnědovlasý kluk stačil rozkoukat, jeho rival byl pryč.
S nehezkou náladou se vrátil do společenské místnosti, kde se na něj Hermiona vrhla jako hladový pes na maso.
"Tak co?!" vydechla napjatě a oči jí jenom zářily.
"Ne. Snažil jsem se mu něco říct, ale jak vidím, sarkasmu se ještě nezbavil. Teprve pak se s ním možná budu bavit." Trucoval jako malý kluk a uraženě sebou plácl do křesla.
"Ty mu to řekneš, Harry." Pokárala ho naoko hnědovláska a zasmála se, když z ložnice vyšel rozespalý Ron, napůl oblečený do hnědého svetru s velkou nášivkou zlatého písmena "R".
"Co tak řvete po ránu?" postěžoval si, když se Harry podíval udiveně na hodinky. Bylo teprve 8 hodin, a on už byl oblečený na trénink famfrpálu a na výběr hráčů. Plácl se do čela. Zapomněl, že vstával v pět.
"Mazej na snídani a za deset minut tě čekám na hřišti, nebo hrát nebudeš." Odsekl mu na předchozí otázku Harry a vztekle vyšel ze společenské místnosti. Zrzek se rozpačitě ošíval.
"Co se vám zas stalo?"
Hermiona pouze pokrčila rameny a andělsky se usmála.

