close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Mistr a žák, 9. kapitola

31. prosince 2010 v 18:26 | Mrs.Rinnegan

Zmatek tam, prázdno tady

Vrátil se do sídla, byl už z tréninku unavený. Rozhlédl se kolem, spatřil pochechtávajícího se Deidaru, který se poškleboval Sasorimu kvůli rozbité loutce, Kisameho povídajícího si s Itachim,… záviděl jim. Vycházeli spolu jako přátelé, a jemu to připadalo tak hrozně daleké a neznámé, jako snad ještě nikdy. Byl vděčný, že si ho nikdo nevšímal, teď chtěl být sám.



Odešel do tmavé místnosti, ve které přebýval. Nebylo vidět ani na krok,
Hidan se opřel o studenou zeď a svezl se po ní na zem. Opřel si hlavu o lokty a zavřel oči. Bál se Jashinova hněvu. Co se stane, až jeho Bůh přijde na jeho pochybnosti vůči právě této víře? Víře, kterou měl zafixovanou v životě už odmala? Víře, která z něj udělala vraždící monstrum?

Zabije mě… v myšlenkách mu probíhaly věty, které by v životě nikdy použít nemusel. Smrt… to pro něj bylo dodnes neznámé. Věděl ale, že se proviňuje už jen tím chtíčem mít nějaké přátele, možná by si i zkusil žít jako normální… zločinec. Nechtěl už být výjimečný, vadilo mu, že si ho nikdo nevážil. Měl po starostech, že ho někdo zabije… ale za jakou cenu?

Jako dítě o vzbouření ani neuvažoval. Jashin ho v tu dobu kontroloval 24 hodin denně, takže slyšel každé jeho myšlenky. Jakákoli myšlenka byla určena pro Jashinismus a pokus o útěk, projela malým chlapcem nesnesitelná a ostrá bolest. Takhle to šlo několik let, než si Hidan uvědomil, že si to nesmí dovolit ani, když na něj nebude jeho Bůh dávat pozor. Jashin vycítí nepřítele.

Jako by už dost nestačilo, že zabil Chirika, Jashinova oblíbence, teď najednou začíná přemýšlet o tom se na své náboženství prostě vykašlat.

Věděl, že pokud přestane, ostatní členové s ním budou navazovat kontakty, protože ho už nebudou považovat za zombie, ale za člověka, ninju… jednoho z nich. Chtěl by najít opravdového přítele, který by měl povoleno poznat jeho pravé já. Každý si myslel, že Hidana už zná, jenže viděli právě tu stránku osobnosti, kterou byl Hidan nucen ukazovat až v Akatsuki.

Jako dítě byl velmi milý, slušný a chtěl se vzdělávat. Nikdy by ho ani nenapadlo ubližovat lidem. Rád si četl, učil se, do své malé nevinné ručky v životě nevzal zbraň, dokud Arimichi neusoudil, že už je čas mu ukázat, kdo bude. Dítě se bránilo, ale marně. Nemohlo nic dělat, když se stalo terčem Boha zla. Hidana si vybral samotný Jashin, a jemu bylo vnucováno, aby si toho vážil.

A on se dokonce snažil, vážit si toho, jenže marně. Kdykoli vzal do ruky knížku, dostal pohlavek. Učili ho zacházet se shurikeny, a když rostl, postupně dostával větší a nebezpečnější zbraně. Když dostal tří hrotou rudou kosu, nechtělo se mu ji dát vůbec do rukou, protože věděl, že jakmile s ní někoho zabije, svůj osud tím zpečetí.

Jenže ani tomuhle se nevyhnul. Jeho první oběť přišla poměrně brzy. A jaké bylo jeho zklamání a překvapení, když zjistil, jak je to jednoduché. Tolik toužil se Arimichimu i Chirikovi trochu zavděčit, ale tušil, že to udělá jedině tak, že bude vraždit. Tak vraždil. A vraždil a vraždil. Měl na svědomí tolik lidských životů…

Po nocích nespal. Slyšel výkřiky jeho obětí, všechnu tu krev, kterou musel před obřadem zkusit, cítil celý den na jazyku. V jeho snech se objevovaly prázdné a zhaslé oči jeho protivníků, zakrvácená zem, úsměv Arimichiho a starostlivý výraz Chirika.

Ten se ho alespoň někdy snažil zastat. Skoro nikdy neuspěl, Chiriku měl ze svého bratra respekt.

Později Hidan vídával dole ve vesnici děti, které si bezstarostně hrávaly s kamarády, ale když se k nim jen na kousek přiblížil, všechny se rozutekly domů ze strachu o svůj život. Uslyšel útržky vět "To je ten z toho chrámu, co vraždí…" a to mu stačilo. Vrátil se do chrámu, odkud už nevycházel. Lidé ve vesnici ho považovali za mrtvého.

Nikomu nechyběl. Matka ho před samotný chrám dokonce donesla, nechala ho napospas Bohovi zla a smrti. Copak to je nějaká matka? Je to nenávistná zrůda. Však co je to za člověka, který porodí nebohého tvorečka a nechá ho daleko od jejich domova? Alespoň, kdyby svého činu litovala, ale to ona ne.

Když ji malý chlapec hledal, narazil na bělovlasou mladou ženu, která chovala v náručí hnědovlasého chlapečka a Hidanovi věnovala pouze zamračený pohled.
Nemusel se tehdy na nic ptát, věděl, že doma není vítaný. Vlastně ani sám nevěděl, proč se o tom neznámém místu vyjadřoval jako o domově. Nikdy v tom domě nebyl a nikdy ani nebude. Otec ho zkoušel dostat k nim do rodiny, přemluvit svoji tvrdohlavou manželku, jenže ta mu pokaždé řekla:

"Je to zrůda, cítila jsem, jak se mi ulevilo, když jsem věděla, že je pryč, že ho nemám v náručí. A navíc můžeš být rád, že jsem ho rovnou nezabila!"
A pak bylo ticho. Otec se musel spokojit s jediným synem, kterého mu manželka zanechala.

Když ale chodil na procházky, vidíval malého kluka schovaného za stromy, jak ho pozoruje. V očích ho štípaly slzy, kdykoli uviděl svého malého syna, jak sám bloudí po lese. Když ho uviděl zblízka, poznal i přes dlouhé tričko, jak je Hidan vychrtlý. Ten se na něj usmíval, jako by se nikdy nic nestalo. Ale právě ten úsměv jeho otec vnímal jako největší bolest.

Viděl, jak je jeho syn silný, jak odolává tvrdému výcviku v chrámu Ohně a jak se přes to stále snaží přejít s úsměvem. I přes všechnu tu bolest chlapec cítil radost, že svého tátu vidí. Věděl, že jakmile dojde jeho otec ke svému domu, musí se vrátit opět do pokoje, ve kterém byla pouze tvrdá postel a v koutu místnosti židle. Pokoj ani neměl žádná okna, jen jedny dřevěné a široké dveře, které při každém otevření hlučně a strašidelně zaskřípaly.

Hidan si prohmatával krk, na kterém ještě před chvílí visel ten přívěšek, který většinu zavinil.

Zahodil ho v trávě a potlačoval nutkání se opět rozběhnout na louku.

Pořád seděl na zemi, třásl se. Jeho pokoj mu připomínal ten, který měl jako malý. Žádné okno, jen postel a dveře. Nevadilo mu to moc, byl za to trochu i vděčný. Měl takový zmatek v hlavě, že musel mít prázdno alespoň kolem sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama