Rychlost? Co to je?
"Cože? On není ninja?"
"Musíš hlasitěji, Kisame, v Konoze tě ještě neslyšeli."
"Promiň, že se ptám, ale co tady potom děláš? A jak to, že to neví ani vůdce?"
"To není důležité, tak uděláš to, nebo ne?"
"To je vtip? Samozřejmě, že udělám, tohle si přece nemůžu nechat ujít!"
"Musíš hlasitěji, Kisame, v Konoze tě ještě neslyšeli."
"Promiň, že se ptám, ale co tady potom děláš? A jak to, že to neví ani vůdce?"
"To není důležité, tak uděláš to, nebo ne?"
"To je vtip? Samozřejmě, že udělám, tohle si přece nemůžu nechat ujít!"
Kisame vyhledal svého partnera, zrovna když Itachi trénoval.
"Ehm, Itachi?" zeptal se opatrně a Uchiha přestal.
"Co je…" zeptal se malinko otráveně, ale Kisame šel okamžitě k věci.
"Víš, máme takovou prosbu."
"Máme?"
"Hidan, Kakuzu a já."
"No, a jakou?" Uchiha začal něco tušit a užuž hledal únikovou cestu.
"Víš, Hidan … není ninja."
O dvě hodiny později:
"A jak jste na to jako přišli?"
"No… je to trochu složité, pomůžeš nám?"
"Pořád provokuje?"
"No… už ani ne."
"Jestli začne, skončím s tím."
"Bez problému," mávnul rukou žralok, i když věděl, že maximálně lže. Šel do sídla a vyhledal Kakuzeho a Hidana. Oba dva ztichli.
"Jo, pomůže." Vydechnul žralok a s úsměvem pozoroval jejich výrazy. Potom se otočil k bělovlasému, který se okamžitě zeptal:
"A v čem je háček?"
"V tobě."
"He?"
"Tvé chování: Provokace, zdlouhavý boj,…"
"Dobrá, to stačí… slibuju, že se ani nepokusím Uchihu provokovat." Kisameho to vyvedlo z míry, ale když prozkoumal vážný výraz v Hidanově tváři, uznal, že to myslí vážně.
Druhý den šlo na louku více ninjů. Itachi šel v čele skupiny, Hidan šel až vzadu a cosi mumlal o tom, že ještě spal, Kisame se usmíval jako sluníčko, jak byl natěšený, co se zase stane a Kakuzu musel jít na misi, ale před vůdcem utajil, že jde sám. Hidan se pořád nervózně ohlížel.
Když došli doprostřed louky, Itachi se otočil a sledoval bělovlasého Jashinistu.
"Co je?" zeptal se vykolejeně Hidan a pokrčil rameny.
"Jak to, že máš oheň?"
"Tak to fakt nevím."
"Dobrá, začneme. Pokud máš oheň, měl bys být dostatečně silný, abys zvládnul hned některé z mých schopností."
"Hups…" Hidan se snažil zamaskovat, že z toho, co se bude dít s živlem, kterého se bojí, se mu ani trochu nezamlouvá.
"Nejprve Katon: Endan, tedy ohnivá bomba. Není to tak velké jako obvyklá ohnivá bomba, tohle je spíše lehčí."
"Jo, pro tebe."
"Mlč a dávej pozor, ty pečetě nejsou zrovna nejjednodušší." Setřel ho chladně Uchiha a začal skládat pečetě.
"Počkej, to jsem jaksi nestihl. Copak nevíte, že rychlost není moje silná stránka?"
"Myslím, že by měla být mezi tvými nejlepšími stránkami. Rychlost potřebuješ, kdokoli má oheň, musí být neobyčejně rychlý. Myslím, že bys nejprve měl trénovat tohle."
"Že já jsem nemlčel."
Trénovali do noci, když měl Hidan alespoň o něco rychlejší reakce, na důkaz toho, že mu to stačilo, se skácel po zádech do trávy.
Itachi uznale pokýval hlavou.
"Na poprvé to není špatné. Mohl bys být rychlejší než Kakuzu, jen chtít."
"He?"
"Tobě to vyhovuje, že jsi pomalý?"
"Jo."
"To je špatně. Ty se nesnažíš."
"To je taky možnost, ale já jsem nikdy netoužil být rychlý."
"Tak budeš muset. Vstávej."
"Cooožeeee?" vyjekl překvapeně bělovlasý a vytřeštil oči na pevně rozhodnutého Uchihu, který se na svého "žáka" tvářil maximálně nesmlouvavě.
"Teď tu předešlou techniku, pečetě si pamatuješ?"
"Asi jo…" Hidanovi se začal nepatrně třást hlas. Složil pečetě, nic.
"Znovu," Řekl mu klidně Itachi, "Na poprvé se to nepovedlo ani mně."
Zkoušel. Když už chtěl skončit, najednou se mu to povedlo, a on polekaně uskočil. Uchiha pouze pokýval hlavou, ale potom se zarazil:
"Proč jsi uskočil?"
"Jsem se lekl, no."
"Tohle nestačí na obhajobu, ukaž ruce."
Když je uviděl, vytratil se mu skoro hlas. Hidanovy ruce byly popálené a horké jako sám oheň.
"Jak to, že tě popálila tvá vlastní technika…? Aha..."
"Jak aha?" Bělovlasý sebou škubnul, snad na to ten "génius" nepřišel?
Itachi mlčel, ale Jashinista věděl, že už mu to došlo. Prosebně se na něj podíval, aby svou úvahu neřekl nahlas. Kisame to přece vědět nemusí. Uchihovi všechno opravdu docvaklo. Kdo se s ohněm nespojí uvnitř sebe, nespojí se s ním ani navenek a nemohou spolupracovat.
Když Kisame odešel, Itachi mu to prozradil.
"Cože?"
"To znamená, že dokud se s ohněm nesrovnáš uvnitř sebe, jako že se ho nebojíš, nesrovnáš se s ním ani v boji a obraně. Musíš se ho přestat bát, potom ti nebudou tvé vlastní techniky ubližovat."
"Ale já se ho bojím odmala!"
"Odkdy?"
"Od tří let, když jsem přišel k Chirikovi do chrámu. Tam se snažili mě toho strachu zbavit. Neuspěli."
"Kdo?"
"Arimichi, bratr Chirika."
"Co dělal?"
"Nejprve jsem byl potmě několik dní a nocí sám v jakési kobce. Potom přišel a najednou na mě udeřila silná záplava vody. To jsem byl v pohodě. Jenže potom přišel oheň a on si všiml, že se ho bojím mnohem více, než vody. Byla to moje první zkouška, pak to dělal dál…"
"Přece ho nezbavíš strachu tak, že na něj ten podmět nasměruješ?"
"A jak jinak, Chiriku? Bát se ohně… proboha, tohle přece nejde. Musím to udělat."
"Ale on mi věří! Jsem pro něj jako otec. Mám ho rád jako syna, nemůžu mu tohle udělat. Je mu sotva pět let." Arimichi nesouhlasně zakroutil hlavou.
"Právě proto to budu dělat já, a ne ty. Ale pokud má být někdy Jashinův… nesmí se ničeho bát."
"Ale je mu pět!"
"To já vím! Jashin mi ale říkal, že ho chce co nejdříve, prý se mu Hidan zamlouvá. Líbí se mu krev a je oddaný. Dá se s ním snadno manipulovat a nebojí se bolesti."
"Co? Tobě to říkal? Ale já se o něj starám, já o něm vím mnohem více věcí, proč to neoznámil mně?"
"Asi věděl, že ty nebudeš souhlasit. Jsem starší, Chiriku. Smiř se s tím."
"Arimichi, prosím. Nedělej mu to." Marně.
"Hidane, pojď se mnou."
"Ne, s vámi já nikam nejdu."
"A proč ne?"
"Chcete to udělat zase."
"Ale, bystrost, co?"
"Ne. Jsem hlupák."
"A ty si to přiznáš?"
"Já se za to nestydím."
"Na to, že je ti pět let, mluvíš nějak rozumně."
"Řekl jsem, že jsem hlupák a ne idiot."
"Jak myslíš."

