close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Mistr a žák, 5. kapitola

31. prosince 2010 v 18:13 | Mrs.Rinnegan

Více se snaž!

"A na to jsi přišel jak?" Hidan vytřeštil oči.
"Jednoduše. Sasori a já to víme. Nikdo jiný by to nemusel vědět. Sasori má i bez toho plné ruce práce, takže zbývám já."


"No… bezva. Jako by už tak dost nestačilo, že bychom se nejraději navzájem zavraždili. Jak bys mě mohl učit?"
"No, zřejmě přestaneš s blbými kecy, s provokací a s dlouhým bojem."
"Uch, není toho na začátek trochu moc?"
"Ne, je to akorát. Umíš soustředit chakru?"
"No… Zkoušel jsem to. Marně."
"Dobrá. Víš, jaký je tvůj živel?"
"Ne. K čemu mi to bude?"
"Potom budeš vědět, jaké techniky můžeš používat, tupče."
"Aha."

Došli na louku.
"Máš už dost síly?"
"Jasně." Oba dva si sedli naproti sobě.
"Zkus se soustředit na chakru. Jako bys byl uvnitř svého těla a viděl ji." Dlouhou chvíli bylo ticho. Kakuzu trpělivě čekal, najednou Hidan vyskočil a vyjekl.
"Sakra, co to-…?" zmateně se ohlížel.
"Takže už jsi ji našel, předpokládám." Skočil mu do řeči Kakuzu a Hidan si znovu udiveně sedl do trávy.

"Vezmi si papír a zkus to znovu." Vyzval ho maskovaný a Hidan se ani nenamáhal s udivenými otázkami typu: "K čemu, sakra, potřebuju papír?" Vzal si ho a znovu se soustředil. Tentokrát to trvalo o něco déle. Najednou, rychlostí blesku, papír shořel, až se bělovlasý popálil a znovu překvapeně vyjekl.
"Jau! Sakra! Co to má být?"
"Co-…? Oheň? Ten umí ovládat málokdo…" Kakuzu se upřímně udivil, že někdo, jako je Hidan, by dokázal ovládat nejnebezpečnější živel ze všech - oheň.

"Ne…nenávidím oheň…" Hidan vrazil pohled do země a Kakuzu se na něj tázavě podíval.
"Co tím myslíš?"
"Já… se ho… bojím…" špitl tiše na odpověď a malinko se začervenal.
"Co?"
"No…"
"Jak… Tak proč…?" zmatenost se Kakuzu ani nesnažil skrývat. Tohle bylo obzvláště divné.

"Oheň… To mi ten osud udělal naschvál!" rozčiloval se Hidan a Kakuzu pořád nedospěl k závěru.
"No, měl bys místo toho fňukání začít. A měl bys být rád. Spousta lidí by dala cokoli za to, aby mohla ovládat oheň." Setřel ho maskovaný ninja a přemýšlel dále.

"No, začneme od třídy E, jako student Akademie."
"Děcko?" vyjekl znovu bělovlasý a zašklebil se.
"Ano. Neumíš ani Bunshin no jutsu."
"A to je… uhm… klonování?"
"Jo."
"No bezva."

Kakuzu znuděně a pomalu složil pečetě, Hidan zopakoval. Oba dva překvapilo, že se mu to povedlo na podruhé. Zkusil to párkrát, dokud si nebyl jistý, že to umí.
"Jo, to by šlo."
"Dobrá, zkusíme další, moc času nemáme. Další je Henge no jutsu. Tedy, technika proměny. Další základní technika ninjů. Umožňuje ninjovi, aby se proměnil v libovolného člověka nebo věc, což mu hodně pomůže při boji, aby zmátl svého soupeře."
"No jo. Takže?"
"Sleduj." Kakuzu znovu složil pečetě, pomalu a jistě. Hidan naopak nejistě opakoval. Dvakrát to spletl, potřetí se přeměnil na kočku. Kakuzu se neubránil uchechtnutí.
"Kočka?" řekl jízlivě, zatímco se Hidan přeměnil zpátky.
"Ale fuj…" bělovlasý se otřásl s odporem a zašklebil se.
"Zkus nějakou osobu."
"Osobu? Já nevím. Přeměním se na sebe." Navrhnul Hidan, ale dřív, než ho Kakuzu stihnul přerazit, se proměnil na dokonalou podobu svého parťáka. "He…?" podivil se maskovaný a zkoušel marně najít nějaké chyby.
"No… napřed kočka, a teď úplná dokonalá kopie člověka?"

Uběhlo už spoustu hodin, ale Kakuzu nenechal Hidana ani na chvilku vydechnout. Navrhnul, že ho vyzkouší v boji a vypařil se. Objevil se klon, ale Hidanovi to došlo příliš pozdě.
"Já si nemusím dávat takový pozor v boji." Ušklíbl se nesmrtelný a Kakuzu jen zavrtěl hlavou.
"Co ty víš, až tě nechá ten tvůj Jashin v kaši."
"Nenechá…"
"Co ty víš."

Kakuzův klon probodnul Hidana kůlem, bělovlasý se více leknul, a proto se odporoučel k zemi.
"Jsi pomalý." Vyčetl mu jeho partner a pomohl mu vstát.
"Jau…" Hidan si třel žebra a na chvilku si sednul. Po třech minutách ho Kakuzu znovu vyhnal do boje.

"Ale no tak, už jsme tady hrozně dlouho…" snažil se mu domluvit Hidan, ale marně. Musel bojovat dál.
"Hidane," upozornil ho maskovaný, "Žádné obřady, jasné?"
"Uch…."

Po hodině boje se Hidan znovu zhroutil do trávy.
"Jashine, pomoc!" vykřikl dramaticky a pozvedl ruce k nebi v gestu: "Za co mě trestáš?
"Další základní dovednost ninjů je Kakuremino no Jutsu, technika neviditelného pláště. Ninja tak používá maskování pomocí pláště, který má na sobě a maskuje se tak s okolním prostředím."
"Ale nééé… Tentokrát to nebylo ani těch pět minut!"
"Nebylo, pravda. A jestli nevstaneš dobrovolně, tak si mě nepřej!"
"Vždyť už jdu, už jdu…."

Znovu zároveň složili pečetě. Tentokrát to Hidan nespletl, tohle jutsu bylo velmi jednoduché.
"Tohle zkusíme v boji až po druhém jutsu… stejně jako předtím. Další bude Kawarimi no jutsu, technika přemístění neboli náhrada."
"Ehe?"
"Když hrozí nebezpečí, může se ninja nahradit předmětem, který je zrovna v blízkosti. Může se nahradit například kusem dřeva nebo jinou osobou. To mu pak umožní utéct a schovat se, zatímco ten předešlý útok směřuje na ten předmět. Tohle ninjovi mnohokrát zachránilo život."
"No jejda. Zní to jaksi… složitě…."
"Zní, ale je to jednoduché."

Oba dva složili pečetě. Moc se to nepovedlo… Kakuzu se přeměnil na kus dřeva, zatímco už byl za stromem, Hidan teprve zjistil, že jeho partner zmizel.
"Hej, to bylo moc rychle!" postěžoval si. Kakuzu vyšel z úkrytu.
"Jak jsem řekl, musíš se zrychlit. A to nejen útoky, ale i reakce. Teď to zkusíme v boji."
"Nééé…" zakňučel znovu bělovlasý, ale stejně se pohotově postavil do bojového postoje.

"Tak jo…" Ještě ani nedořekl, a už dostal pořádnou ránu od klona svého partnera. Ten zatím zformoval pečetě na plášť. Hidan se zmateně rozhlížel, ale vzpomněl si na dřívější slova Kakuzeho.
"Někdy není všechno takové, jak se zdá."

Rozhlédl se pozorněji, upoutal ho strom. Kakuzu stál zcela nehybně, najednou mu ke krku někdo zezadu přiložil kunai a zašeptal:
"A mám tě." Maskovaný sebou malinko cuknul, Hidanův klon zmizel a pravý Hidan, který stál naproti svému parťákovi se usmál.
"Jak-…?" podivil se Kakuzu, když vyšel ze skrýše.
"Někdy není všechno takové, jak se zdá." Odpověděl mu neurčitě s pokrčením ramen Hidan a sednul si do trávy.

"Jdeme na další, to je Nawanuke no Jutsu, technika úniku. Pomocí této techniky může ninja uniknout, když je svázaný."
Byla už noc, když se to Hidanovi konečně povedlo.
"Ne, už ne. Fakt…"
"Chm…."
"Já už odmítám trénovat!"
"Dobrá, ale před ostatními to drž v tajnosti."
"Jasně."

Když došli do sídla, bylo skoro ráno. Hidan měl krvavé šrámy, ale tvářil se o něco přívětivěji, než na začátku dnešního tréninku. Za ním šel Kakuzu, bez ran a to proto, že si Hidan raději nedovolil se jen pokusit ho zranit. Věděl, že by neskončil dobře a o konec tohohle tajného tréninku neměl zájem. Chtěl být ninja… Chtěl být jedním z Akatsuki… ale jak mohl, když byl tak slabý? Uměl sotva pár jutsu, která s přehledem ovládají děcka! A navíc je líný trénovat. Musí se více snažit, jinak by to mohl rovnou zabalit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama