Šokující odhalení a nečekaný soucit
"No, ani ne, nerozkoukal, přišel jsem kvůli němu…" odpověděl ještě pořád zmatený Sasori na jízlivý komentář Kakuzeho a ukázal směrem k Hidanovi. Chiriku svého bývalého žáka odhodil znovu do zdi. Tentokrát se ale nezvednul, zůstal nehybně ležet.
"On…on… není ninja!" vyjekl nervózně loutkář a maskovaný se jen zamračil. "Asi ses dost praštil do hlavy, co?"
"Ne! On… prostě není jeden z nás!"
"Jak to myslíš?"
"Do háje, říkám, že to není ninja! Je to normální člověk, který nedokáže ani vyvolat chakru! Který by nedokázal ani vyvolat klona!"
"Uch… vážně nebudeš v pořádku…" maskovaný shinobi se pozorně zadíval na červenovlasého a zamračil se ještě více.
"On…on… není ninja!" vyjekl nervózně loutkář a maskovaný se jen zamračil. "Asi ses dost praštil do hlavy, co?"
"Ne! On… prostě není jeden z nás!"
"Jak to myslíš?"
"Do háje, říkám, že to není ninja! Je to normální člověk, který nedokáže ani vyvolat chakru! Který by nedokázal ani vyvolat klona!"
"Uch… vážně nebudeš v pořádku…" maskovaný shinobi se pozorně zadíval na červenovlasého a zamračil se ještě více.
"S tebou je to marný…" povzdechne si teatrálně a přivolá si loutky.
"Být tebou, jdu mu pomoct."
"No jo, vlastně… jsem zapomněl… a ty se vzpamatuj."
"Chm." Kakuzu se naschvál pomalu odloudá k Hidanovi, zatímco Sasori převzal boj s Chirikem.
"Ale, kolik vás ještě přijde? Zabiju vás do jednoho! Jste slabí jako děcka! Čekal jsem od těch "slavných" Akatsuki o dost víc…"
Sasorimu se povedlo svou loutku dostat dostatečně blízko, aby mohla vypustit jed. Když se tak stalo, Chiriku se pousmál nad ubohostí, ale hned nato se mu zamotala hlava, on se nebezpečně zakymácel a odporoučel se k zemi téměř o vteřinu později. Hidanovo srdce stále bilo, avšak příliš slabě.
"Idiot, on se chce asi vážně nechat zabít…" mumlal si při tom maskovaný shinobi a zvedl svého parťáka, aby ho dostal pryč z chrámu. Vyšel a položil Hidana do trávy, potom se vrátil, aby pomohl Sasorimu. Ten už mezitím stihnul posbírat pár krvácejících ran, ale vypadalo to, že je Sasori natolik zabraný do boje, že si svých zranění sotva všimnul. Připadalo mu nemožné, aby ho někdo jako je Chiriku hned tak najednou porazil. V Akatsuki byl známý svou opatrností a tím, že se nikdy neunáhlil, co se týkalo rozhodnutí nebo boje, tak proč najednou nemůže přemýšlet nad tím, co bude dělat? Prostě bojuje a nepřemýšlí. Tak proto skončil Hidan takhle? Skončí takhle taky on? Hidan nepřemýšlel, Kakuzu se do boje ještě pořádně nezapojil…
"Tak mi sakra pomoz!" zaječel na něj rozjíveně a maskovaný se probudil.
Znovu protočil oči a znuděně zformoval pečetě. Chvíli byl klid. Potom všechno zalila tma a nikdo neviděl ani, kde stojí, natož aby Sasori věděl, jestli ten, s kým bojuje, je opravdu jeho protivník.
"A sakra…" zaklel vztekle, když ho Chiriku "Božími pěstmi" srazil na zem. Vtom se ozvala neskutečně hlasitá rána a potom jen duté dopadnutí na zem. Sasori ztuhnul.
"Kakuzu?"
"Co zas?"
"Jo, dobrý."
"Měl by ses léčit."
"Je mrtvej?"
"No, neřekl bych, když je nesmrtelnej."
"On je-…?"
"No jo, po kom myslíš, že to Hidan má, to svý náboženství? Je jen v bezvědomí, necháme Hidana, ať ho dorazí. Konec konců, nikdo jiný to ani nemůže udělat."
"Dobře…. uhm… pomůžeš mi? Ten idiot na mě hodil kus skály…" postěžoval si malinko loutkář.
Když vyšli ven, Kakuzu ne zrovna šetrně odhodil Chirika na zem a zašil si ránu na ruce. Sasori si sednul do trávy a oddechnul si.
"Je silnej…" dostane ze sebe namáhavě a vyléčí si nejvážnější zranění.
"Co je s ním?" zeptá se Kakuzu a ukáže volnou rukou k Hidanovi.
"Měl by být v pohodě, podívám se na to."
"Za tohle nás trest nemine…"
"Za co jako?"
"Měli jsme jít pro dvouocasou a skončili jsme tady."
"Ta nikam neuteče, je na to příliš hrdá."
"Pravda, ale stejně…"
"Auuu… No ty v**e…" ozve se za nimi a oba, jako na povel otočili hlavy směrem k bělovlasému ninjovi.
"No vidíš, zvládnul to." Mávl rukou znovu Sasori a dále se věnoval svým zraněním.
"Zabiješ ho?" neváhal s otázkou hned maskovaný shinobi a Hidan, jako by byl ještě v bezvědomí, slepě kývnul hlavou, i když vlastně při nejmenším netušil, o co jde.
Po chvilce vstal, přešel kolem Sasoriho, vytáhnul dlouhý železný kůl, v polovině pohybu ale ztuhnul, znovu schoval kůl a vytáhnul rudou kosu.
"Zabít mistra… kam jsem se to dostal…" zamumlal tiše, v jeho hlase byl náznak smutku.
"Sorry…" hlesl ještě tišeji a ticho v lese prořízl divný zvuk, který až nebezpečně připomínal smrt.
Deidara seděl před jeskyní a snažil se pochopit to, co mu Sasori bez přemýšlení vpálil do tváře ještě před tím, než zmizel. Hidan není ninja? Propána, kde na to mistr Sasori přišel? A jak by mohl být potom nesmrtelný, jak by mohl…. Dělat tohle všechno? Co by tady vůbec dělal? Přestal, přemýšlení nebyla jeho silná stránka.
"No… konečně… teď už je mrtvej?" zeptá se trošku dezorientovaně Sasori a dívá se zhypnotizovaně na mrtvolu Chirika ponořenou v kaluži vlastní krvi. "Jo…" zašeptal ještě tišeji Hidan a dosednul znovu na trávu, zbarvenou do ruda. Díval se taky na svého mistra. Nechtěl ho opravdu zabít. Tolik mu toho dlužil. Chiriku mu zachránil život, přivedl ho do světa ninjů, do světa nesmrtelných, do světa Jashinových věřících… učil ho, i když to byl beznadějný případ… snažil se z Hidana něco udělat… a dokonce se mu to povedlo… a on se mu odvděčí takhle? Jashin se mu pomstí…
"Já jdu zpátky…" prolomí ticho Sasori a zvedne se k odchodu.
"Vy si dělejte, co chcete, ale u šéfa vás krýt nebudu." Malinko se zapotácel, ale potom zmizel a opět zavládlo ticho.
"Sasori říkal, že nejsi ninja, takže… co kdybys raději kápnul božskou?" Hidan sebou trhne a zděšeně se na svého partnera podívá. Po chvilce v duchu musí uznat, že tento boj je předem prohraný.
"Dobře…" hlesne tiše.
"Jsi ninja?"
"Ne."
"Umíš používat chakru?"
"Ne."
"Umíš nějaká jutsu?"
"Ne."
"Co děláš v Akatsuki?"
"Poslal mě tam Chiriku."
"Co?"
"Slyšel jsi. Jsem v Akatsuki na jeho rozkaz."
"Dal jsi mu o nás nějaké informace?"
"Ne."
"Nelži!"
"Vážně ne! Když jsem byl mezi vámi asi dva měsíce, přestal jsem mu dávat informace. Najednou… jsem patřil k vám. Měl jsem pocit, že jsem ninja a já chtěl u toho pocitu zůstat." Hidan mluvil čím dál tišeji a tak se musel Kakuzu přemáhat, aby mu neskočil do řeči. Tak už by neslyšel vůbec nic.
Dlouhou chvíli nikdo nic neřekl.
"No, myslím, že jsem dospěl k názoru." Hidan neodpověděl, na svého parťáka se podíval nicméně bázlivě, ale vzdor v jeho tváři neustoupil.
"Jestli s tím pocitem chceš i nadále zůstat… Budeš si muset sehnat mistra."
"Právě jsem jednoho zabil."
"Což nás dostává k dalšímu bodu. Zůstaneš mezi námi a šéf se nic nedozví, protože mistr se už našel."
"Co?" Hidanovi neunikl úšklebek jeho partnera.
"Jednoduše… tvůj mistr… budu já."

