Strašpytlík
"A co s ní?"
"No co myslíš?"
"Nevím!?"
"No, z jeskyně vyšla holka, co vypadá jako-… proboha, podívej na ni!"
"Fakt vypadá… nějak divně.
"No co myslíš?"
"Nevím!?"
"No, z jeskyně vyšla holka, co vypadá jako-… proboha, podívej na ni!"
"Fakt vypadá… nějak divně.
***
Holka před jeskyní se otřásla odporem, když si vzpomněla na ohavnou zelenou věc, co se vynořila zpod země přímo před ní. Pak sebou malinko trhla a zelenýma očima zabloudila ke křoví, ve kterém se skrývali dva ninjové.
Zamračila se, naklonila hlavu na stranu, a když se ke křoví pomalu rozešla, oba muži se začínali třást. Když se dívka přibližovala, mohli rozpoznat její jizvy, červeno zelené oči, tmavou pleť, rozcuchané hnědé vlasy a její černající ruku.
"Kdo tam je?" snažila se o drsný tón, ale hlas ji zradil. Nikdo neodpovídal a ona se začínala ošívat. Přece jenom se bála nahlédnout do křoví. Ruku uvolnila a couvala zpátky.
"Fajn. Jen klid, Reyi, nikdo tam není…" oddechla si a zašla do jeskyně.
***
Dva ninjové se uvolnili.
"Co když patří k Akatsuki?"
"Hele, potkali jsme holku, která je u jakési jeskyně. Neznamená to, že patří k té nejobávanější organizaci. A navíc se bála. Takoví strašpytlové v Akatsuki nejsou."
"Když myslíš… ale ne. Hele, ale za pokus to snad stojí. Musíme poslat zprávu, a vesnici v ní musíme sdělit, že jestli se do dvou dnů neozveme, mají nás jít hledat. Já pevně věřím, že Akatsuki jsou blízko. Je tady… podivná atmosféra."
"Fajn, mysli si, co chceš. Pošlu tu zprávu a budu doufat, že se do té doby vzpamatuješ a my půjdeme dále." Ušklíbl se mladík a narovnal si svou čelenkou, která se pyšnila znakem Listové vesnice.
***
Setmělo se a kromě chudáka Deidary mohli všichni klidně spát. Blonďák seděl na kameni před sídlem a rozčileně brblal. Aby neusnul, házel si s jílovou bombou a sám sebe strašil, že jestli usne, vybuchne mu před obličejem.
Reyi tiše našlapovala sídlem, obezřetně se rozhlížela a každého sebemenšího šramotu se vyděsila. Oči měla vytřeštěné, slepě hleděla do tmy a snažila se podle hmatu najít jakoukoli známou věc. Sáhla na cosi hladkého, přejela po tom prsty, to něco zasyčelo… a ona se s trhnutím probudila.
"Proboha," chytla se za hlavu a zavřela vyčerpaně oči, "já ty hnusný potvory tak nenávidím…"
***
"Hlášení? To teda brzo." Odfrkla si zhnuseně Tsunade, zatímco si četla krátký kousek papíru. "Hmm… Kakashi?"
"Ano?" pohotová odpověď přišla od okna.
"Kolikrát ti mám ještě říkat, že máš chodit dveřmi?"
"Do doby, než to okno necháte zabetonovat."
"Hm. Fajn. Mimochodem, máš práci." Odsekla blonďatá hokage a hodila po něm ruličku. Ten ji chytil a začetl se, takže si nevšiml náhlého vtrhnutí blonďatého, vysokého kluka s oranžovou bundou.
"Hej! Babčo Tsunade! Dlouho jsem neměl misi a-…"
"Jasně, jasně, Naruto. Hlavně klídek. Tak co, Kakashi, berete to?"
"Ano. Naruto, svolej Sakuru a Saie, jde se ke Zvučné."
***
"Mistře Sasori… chcete mě zabít?!"
"Upřímně…?"
"Uhm… ne. To je fuk. Ale tohle vážně nedělejte. Když to uděláte znovu a já se leknu ještě víc… mohl bych vám něco udělat. Omylem, samozřejmě."
"Srabe. Bojíš se tmy, štěně?"
"Být vámi, tak toho nechám, mistře. Navíc jsem se vás chtěl na něco zeptat." Červenovlasý ninja se posadil na kámen vedle Deidary, ovšem v uctivé vzdálenosti, a zadíval se na oblohu posetou hvězdami.
"To zas bude kravina." Povzdechl si, ale poslouchal.
"Co si myslíte o té nové holce?"
"Co bych si o ní jako měl myslet? Nic. Normální nový člen, dcera Kakuzeho, zrůdný zjev… mám pro ni mnoho pojmenování."
"Nač ta silná slova?"
"Ta holka není taková, jaká se dělá. Nemá Kakuzeho charakter. Trošku jsem si ji proklepl."
"A?"
"A… je po své matce. Její povaha je jiná, než jakou se nám ji tady snaží ukázat. Ale sílu jí nezapřu, dobře."
"Hm… takhle jsem o ní nepřemýšlel."
"A odkdy ty přemýšlíš, Deidaro?"

