Jsem jako ta... babička
Potěšeně se usmál. Byl rád, že mu to došlo, a pokud to vážně není pravda… může si to aspoň namlouvat.
"Je zvláštní, člověče, že jsi tu ránu šutrem do hlavy vůbec přežil, hele. Fakt divný."
"No… ehh… to bylo jenom štěstí." Zamumlal Hidan nesrozumitelně a zíral do země.
"To nebyla poklona, můžeš být v klidu. Jen se mi zdáš… divnej." Reyi byla upřímnost sama.
"Ehrr… no… jo… ehe… už musím jít." Bělovlasý ninja zacouval zpátky do polorozpadlého sídla a zmizel jim z dohledu. Kakuzu ho překvapivě rychle následoval.
"Je zvláštní, člověče, že jsi tu ránu šutrem do hlavy vůbec přežil, hele. Fakt divný."
"No… ehh… to bylo jenom štěstí." Zamumlal Hidan nesrozumitelně a zíral do země.
"To nebyla poklona, můžeš být v klidu. Jen se mi zdáš… divnej." Reyi byla upřímnost sama.
"Ehrr… no… jo… ehe… už musím jít." Bělovlasý ninja zacouval zpátky do polorozpadlého sídla a zmizel jim z dohledu. Kakuzu ho překvapivě rychle následoval.
"Hidane!"
"Hm…?"
"Proč jí to neřekneš?"
"A co bych jí jako měl říkat?"
"No… co asi. Děláš, jako bys to nevěděl."
"Že jsem nesmrtelnej? No… čistě náhodou."
"Jo ták, náhodou. A ta náhoda má být například co?"
"No, nic zvláštního… hele, jak jsem řekl, musím jít."
Nechal ho, v hlavě měl velký zmatek na to, aby se ještě hádal.
Reyi se znuděně opřela o kus skály, a protože zrovna pustila myšlenky na procházku, k smrti se vyděsila něčeho zeleného, co se právě hrabalo zpod země.
Zavřeštěla a dupla na to "něco". To něco ovšem zaječelo ještě pronikavěji a dívka uskočila dva metry zpátky. Zpevnila si ruku a natáhla se k ráně. Vítězoslavně zařvala, když tu věc pořádně praštila po hlavě.
"Proboha, Reyi!" vrhnul se k ní Kakuzu ve snaze jí zabránit v další ráně, "Vždyť ho zabiješ!"
"He? Jeho? Koho?" nechápavě se rozhlížela.
"Toho, co tady zadupáváš do země."
"Ono to je člověk?"
"No… ne tak docela." Připustil její otec a nestihl zamaskovat úšklebek, když viděl výraz pošlapaného Zetsua.
"To je ta holka, co ji mám přivést? Reyi?" zeptal se až moc drsně na to, aby to vyznělo jako otázka. Ovšem na odpověď už nečekal, vzal ji hrubě za zápěstí a táhl k vůdci.
"No… už si to rozlila u dvou členů. Když nepočítám sebe." Konstatoval celou situaci maskovaný ninja a pomalu se za nimi loudal.
"Očekávám vysvětlení." Zrzek neměl náladu ani nervy, zdálo se.
"He?" Poslední kapka přetekla.
"Jaký he? Málem jste rozbořily-…"
"Vy? Ona!" Reyi ukázala vyčítavě prstem na modrovlasou kunoichi, která na ni zasyčela. "Chtě-chtěla mě zabít!" žalovala se slzami na krajíčku hnědovlasá holka a její obrovské zelené oči se začínaly lesknout.
To vůdce vyděsilo k smrti a vrhl bezmocný pohled na Kakuzeho, který to sledoval se stejným šokem ve tváři, jako on.
"A svádíte to na mě! Já přece nic neudělala!" začínala hystericky ječet Reyi a Pein se vzdal. Vyšel z místnosti a s brbláním za sebou práskl dveřmi.
Slzy zmizely tak rychle, jako se objevily.
"Co-… na něj tohle možná platí, ale nemysli si, mě neoblafneš!" sykla na dívku nenávistně Konan a vůdce následovala. Nezapomněla zopakovat ani prásknutí dveří.
"Heh… chudinka." Škodolibý úsměv na Reyině tváři Kakuzeho probral z transu.
"Co… co to mělo znamenat?"
"Co jako? Neměla jsem náladu na nějaké chabé nadávky, tak jsem to vyřešila takhle."
"Tím… tímhle?"
"Ano. Jsem dobrá herečka. Jako ta zrůd… babička." Vyplázla na něj jazyk a odtančila zpátky před úkryt.
"Teď si to rozlila u třetího."
***
"Teď?"
"Ne."
"Tak už?"
"Ne!"
"A kdy?!"
Kopanec do nohy a syknutí vyděsilo ostatní tvorečky žijící doteď ve křoví k smrti a odebrali se jinam. Dva ninjové se pošťuchovali, byli až překvapivě mladí, skoro ještě děti.
"Čekáme tu už dva dny a nic se neděje! Nikdo odtamtud nevychází, nejspíše jsme tady špatně."
"Nejsme. Viděli jsme vcházet, uvidíme i vycházet."
"Jenže co když to byl fígl?"
"Nebyl."
"Víš to jistě?"
"Stoprocentně. Hele, vidíš tu holku?!"

