Pomsta krade!
Nemocnice, Konoha, odpoledne, před dveřmi dva lidé, muž a žena, oba dva úplně potichu, seděli na pohovce a tvářili se znuděně. Trvalo to už nějakou dobu, co Naruto vešel do místnosti a zatím odtamtud nevyšel žádný zvuk, ani hlas. Tsunade nervózně vstala a začala přecházet po chodbě sem a tam. Najednou se zastavila přesně u dveří a zvědavě hleděla, už by tam byla i vešla, kdyby ji Jiraiya nezarazil svým káravým a pronikavým pohledem. Tsunade se zatvářila jako nějaká puberťačka, které nechtějí rodiče dovolit make-up. Vztekle si sedla zpátky.
Naruto už otvíral pusu, aby něco řekl, ale nevyšlo z něj nic. Když se už ale začínal rozčilovat, vydal ze sebe jen tiché myší písknutí:
"Proč…?" Jeho bratr tuhle otázku nečekal. Nechápavě se podíval.
Přišel k Nagatovi a dal mu ránu do břicha. Zrzek, ač to předpokládal, tenhle útok neustál a odporoučel se k zemi. Když vstal, čekal další a další a další ránu, dokud ho Naruto úplně nezabije. Vražda se ale nekonala.
"Proč?!?" zaječí se slzami v očích jeho mladší bratr a vrhne na něj vyčítavým pohledem.
"Byla to pomsta, Naruto… pouhá pomsta za to, že nám dvěma zničili vesnici, zabili přátele a rodinu… jenže když jsem ho našel, teprve pak jsem zjistil, že nejsem dost silný… nedokázal jsem ho zabít. A proto jsem se nevrátil. Neodvážil jsem se tady znovu ukázat. Byl jsem nukennin a navíc jsem nesplnil slib. Ten slib jsem dal, když mi bylo šest. Teď je mi dvaadvacet a pořád žádný pokrok." Zrzek se ujal vysvětlování a už vůbec netrpěl nedostatkem slov. Konečně… konečně to někomu řekl… dusil to v sobě tak hrozně dlouho… nikoho to nezajímalo, ale teď…
Naruto nečekal hned takový příběh. Civěl do prázdna a přehrával si slova svého bratra. "Byla to pouhá pomsta…" Naruto zaťal pěsti a z očí mu vytryskly slzy.
"Nenávidím věc, co si říká pomsta! Pomsta mi sebrala nejlepšího přítele a teď se dozvím, že i bratra? A kde vůbec ta pomsta končí? Nikde!!! Pomsta trvá donekonečna… ty už jsi například šestnáct let pryč jen kvůli tomu, co se stalo tak dávno…"
"Kdybys to zažil, Naruto, říkal bys úplně něco jiného." A opět nastalo tísnivé ticho. Oba dva se propalovali pohledem. Ne nenávistně, ale zvědavě.
"Kolik… kolik už ti je…?"
"Šestnáct…"
"Odpustíš mi to…?" Naruto mlčel. Co by mu měl odpustit?
"Tady není nic k odpuštění," nadechl se z plných plic a pokračoval, "snažil ses jenom chránit Konohu a svou rodinu… spíše bych ti měl poděkovat." Narutovi najednou nekontrolovatelně vyhrkly z očí slzy a přikročil ke svému bratrovi. Ten ucouvl, měl strach, že ho jde Naruto znovu skalpovat, ale nestalo se nic… jen se dva bratři obejmuli… a Jiraiya s Tsunade, kteří byli v tu chvíli ve dveřích, začínali dojatě natahovat. (:D)
Oba dva vylezli po špičkách ze dveří a šťastně se na sebe usmáli. Hned nato ale, jako na povel oba zvážněli a nastalo další dilema. Co s ním…?
"Nedokážu jen tak přesvědčit celou vesnici, že vůdce Akatsuki bude tady…prostě z něj mají děsný strach. A všichni z rady jsou přesvědčeni o tom, že se o něj Akatsuki bude prát. Nenechají tady někoho, kdo ovládá sílu šesti cest, Jiraiyo." Začala probírat vážné téma pátá hokage.
"Vím, taky jsem nad tím už přemýšlel, ale Nagato nás nikdy doopravdy neopustil, je jen problém, že to ví jen pár lidí… a navíc… Madara dokáže lusknutím prstů zničit celý ninja svět, takže tohle je ještě větší problém. A navíc… ta nemoc…"
"Ano… nemoc… bohužel, Jiraiyo, udělala jsem testy a on…tu nemoc má… chudák Kushina… kdyby to věděla…" Tsunade opět posmutněla. Bylo jí to tak líto…
"Jestli se nevynalezne do dvou měsíců lék, Nagato zemře." Tsunade zvlhly oči, ale hned si je otřela cípem pláště, který nervózně drtila v ruce. Jiraiya strnul.
Druhý den už mohli v klidu mluvit. Všichni. Teda, Jiraiyovi se zrovna moc nechtělo říct Narutovi, že může do dvou měsíců přijít o bratra, kterého sotva poznal. Ale Tsunade si založila ruce na prsou a dupla si k tomu, Narutovi to přece někdo říct musí!
Blonďák seděl se Sakurou, Saiem a Kibou u ramenu. Sakura nemohla uvěřit tomu, co jí právě prozradil její kamarád.
"Ty nemáš bratra, Naruto, jinak bys přece…ale jak?" Sai to řešil pozitivně: "Jsem rád, že jsi rád, Naruto. Už nemáš tak ponurou náladu, jsi šťastný." A mile se usmál. Kiba si ani nevšiml, o čem se baví, a tak zvesela jedl rámen dál.
V nemocnici Nagato seděl na posteli a nechal si odebrat krev od Tsunade, která měla divný výraz ve tváři. Něco si mumlala pro sebe a zrzek ji zvědavě sledoval. Tak moc se od té doby změnila… nikdy neviděl tenhle výraz, plný soustředění, starostlivosti a naštvanosti, od každého trochu. Když odešla, aby krev prozkoumala, Nagato zůstal sedět a čekal. Sám už měl jisté obavy, že si pro něj Akatsuki přece jen přijdou. Nepatrně se pousmál. Úplně to viděl před očima, jak Deidara navrhuje, aby špatnou zprávu sdělil Madarovi Hidan.
Nejednou už tohle musel bělovlasý Jashinista protrpět, konec konců ty informace předával i jemu, Peinovi, a sám si pamatuje, jak se vždycky rozčílil.
Najednou si vzpomene na Konan.
Konan…kde je? A je v pořádku? Posmutněl. Tsunade vešla znovu do dveří a když spatřila ten smutný výraz v Nagatových očích, usmála se. Pamatovala si, že přesně takto se tvářil, když ho Tsunade poprvé odmítala jako svého kamaráda. Potom se ale vzpomínek zbavila a přišla k němu. On se na ni podíval, a hned mu bylo jasné, že něco není v pořádku.
"Já tu nemoc mám, že jo…" řekl s nepatrným povzdechem a Tsunade jen přitakala. Bylo jednodušší nic neříkat.
"Co se mnou bude…?" zeptal se, s očima upřenýma na podlahu. Tsunade si povzdechla.
"Jestli to myslíš s tou nemocí, nebudu ti lhát," začala smutně Tsunade, "Ano, máš ji, a zatím žádný lék neexistuje, ale dělám na tom, jestli ho neuděláme maximálně do dvou měsíců tak-…"
"Jestli nemám šanci, tak mi to řekni rovnou."
"Ale ty šanci máš! A co se týče Konohy, tak… zatím ví jen pár lidí o tom, že jsi tady a ti souhlasí, tedy, víš… no… členové porady z tebe chtějí dostat informace o Akatsuki, Nagato. Ale kdybys jim to řekl, měl bys už navždy pokoj! Byl by klid, a ty budeš žít. A nebudou k tomu používat ani mučení. Prosím, Nagato, řekni jim to. Ačkoliv jsem hokage, mě ti lidé neposlouchají a já je k tomu nutit nemůžu."
"Já jim to neřeknu, Tsunade, omlouvám se. Ale kdyby se Akatsuki dozvěděli, že jsem o nich něco řekl, a to jako jejich vůdce, nejspíš by zničili celou Konohu, unesli Naruta, vysáli z něj Kyuubiho a to by byla jeho smrt, copak to nechápeš? Madara, až dostane Naruta, bude moct ovládnout svět… já se nechci dožít Narutovy smrti. Ne… tohle bohužel nepůjde… Zemřu... to je... právě ta pomsta..."

