Klidná cesta? Ani omylem.
Hidan a Kakuzu šli pomalu, vypadalo to, jako by se jenom procházeli. Hidan ovšem nezapomínal na svoje připomínky:
"Kakuzu, jak je to ještě daleko??? Tohle mě fakt nebaví…"
"Mlč, už to není daleko."odpověděl mu rozhněvaně jeho partner.
"Jashine, vidíš, co tady musím trpět? To je taková nuda! Proč se něco nestane?!?" zařval naoko dramaticky Jashinista a po očku sledoval, jak se jeho parťák zachová. Čekal, že se do něj hned pustí, a bude se snažit mu přinejmenším urazit hlavu, ale nic se nestalo. Maskovaný ninja šel dále a v obličeji měl výraz soustředěnosti.
"Uhm… Kakuzu, co je?"
"Nic…"
"Nic? Na krku mám ještě hlavu, takže se něco muselo stát!"
"Asi se mi něco zdálo…"
"Kakuzu, jak je to ještě daleko??? Tohle mě fakt nebaví…"
"Mlč, už to není daleko."odpověděl mu rozhněvaně jeho partner.
"Jashine, vidíš, co tady musím trpět? To je taková nuda! Proč se něco nestane?!?" zařval naoko dramaticky Jashinista a po očku sledoval, jak se jeho parťák zachová. Čekal, že se do něj hned pustí, a bude se snažit mu přinejmenším urazit hlavu, ale nic se nestalo. Maskovaný ninja šel dále a v obličeji měl výraz soustředěnosti.
"Uhm… Kakuzu, co je?"
"Nic…"
"Nic? Na krku mám ještě hlavu, takže se něco muselo stát!"
"Asi se mi něco zdálo…"
Ale Kakuzemu se nic nezdálo. Věděl, že ten "klid" nebude trvat dlouho a někdo na ně zaútočí. Podíval se na Hidana, ten napínal sluch. Vypadal, že také něco tuší. Byl zticha a šel pomaleji.
"Hidane…"
"Vím."
Oba dva ninjové z Akatsuki uskočili stranou a uhnuli tak letícím kunaiům. Před ně skočil nějaký zahalený muž. Určitě člen ANBU jednotky. Hidan si ho prohlížel a snažil se najít nějaké stopy, podle kterých by mohl najít jeho slabinu. Kakuzu zase sledoval nenápadně okolí, jestli je jich tady více. A nemýlil se. Za chvíli letělo spoustu zbraní. Maskovaný ninja byl přinucen uskočit, neměl na vybranou, avšak Hidan mračna nebezpečných zbraní využil a rozběhl se proti zahalenému muži. Ten nezareagoval a za chvíli byl propíchlý obrovskou kosou a padnul s překvapením na zem. Hidana trefily snad všechny zbraně.
"Hidane!" zakřičel ještě Kakuzu a ozval se výbuch. Maskovaného ninju s Akatsuki pláštěm to odhodilo a ostatní z ANBU jednotky také. Na místě se objevil kouř. Vůbec nebylo vidět, co se tam děje.
"Zatraceně, odkdy se ten idiot nechává zbytečně trefit?" zamumlal si pro sebe Kakuzu. Vůbec netušil, že vůdce ANBU je mrtvý, a že na tom má zásluhu jeho jinak "neschopný" parťák. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by se kvůli tomu obětoval, i když je Hidan nesmrtelný, tohle v životě neudělal.
Kouř ustoupil a Kakuzu konečně spatřil svého partnera, jak bezvládně leží na zemi a krvácí. Na těle měl popáleniny a vedle něj ležela mrtvola vůdce ANBU jednotky. Ostatní členové ANBU dostali strach. Co mají dělat bez svého velitele? To se ale ještě ani nevzpamatovali, hned na ně zaútočil Kakuzu.
Povedlo se mu vyvolat "bytosti", které jinak sídlily v jeho těle a ty už dodělaly svoji práci. Když bylo hotovo a skupinka mladých ninjů mrtvá, Kakuzu přivolal zpět "bytosti" a zamířil k Hidanovi.
Ten ležel na zemi bez jediného hnutí. Jeho parťák k němu přišel a zkontroloval ho. Jashinista se probouzel. Samozřejmě nezapomněl na své obvyklé:
"Dopr*ele, bolí to jako svině! Je mrtvej…?" prohlížel si popáleniny a kdykoli se omylem dotkl, sykl bolestí. Bolest sice miloval, ale popáleniny opravdu nenáviděl.
"Ano, jsou mrtví… proč jsi to udělal?" zeptal se malinko zmateně Kakuzu.
"Potom by už nebyla taková šance… A máme to udělat co nejrychleji a potichu, ne?"
"Jo…" pořád zmatený ninja pomohl vstát Hidanovi a vydali se dále. Ale ještě předtím zkontrolovali, jestli jsou opravdu všichni mrtví. Hidan najednou hrozivě zaklel a zavolal svého parťáka.
"Co je?"
"Do haj*lu, to sis jako nevšiml? Jeden chybí! Bylo jich osm, je jich tady sedm!"
"Pravda, zatraceně, to snad není pravda!!!" Kakuzu se rozzuřil. Jak mohl jeden z nich utéct? Viděl je umírat…!Uslyšeli výkřik a z lesa vyšel vysoký muž s modrou kůží a s obrovským mečem na zádech. Hidan na něj hned vyjel:
"Co tady sakra děláš?!?"
"Právě jsem vás zachránil od zbytečných problémů a…" dal si pauzu a z meče shodil mrtvolu, "od posil." Dokončil vysvětlení Kisame a zazubil se. Kakuzu vypadal, že se mu opravdu ulevilo.
"Díky, asi by to vážně vyžvanil… půjdeš dále s námi?"
"Ne, musím být trošku pozadu."
"Co když zaútočí někdo na tebe?"
"Kakuzu, copak neznáš Itachiho? Řekne se mu, že nikam nejde, ale neposlechne. Jestli na tom budu zle, určitě zasáhne. Věřím, že je někde poblíž."
"Neměl by sis být tak jistý…"
"Já vím, ale jak jsem řekl: Věřím tomu."
"Dobrá, my jdeme dále."
"Jo…"
Hidan, který jen mlčel a snažil se pořádně postavit na nohy jen tiše poslouchal jejich rozhovor. Takže Itachi se přidá, jo? Hidan se sám pro sebe trošku křečovitě usmál. Znal Uchihu, a skoro ihned mu bylo jasné, že nebude zahálet. Bude chránit svého bratra, co by se od něj taky dalo čekat…?
Kakuzu přišel ke zraněnému Hidanovi a tišeji se ho zeptal.
"Jdeme… nebo chceš jít potom?"
"Ale ne, jdeme, jsem v poho…jau!" Hidan se znovu složil. Kakuzu ho trošku udeřil.
"Ne, nejsi v pořádku, vyrazíme později. Takhle tě každý složí po první ráně."
"Jasně, ale tohle jsi nemusel…" postěžoval si bělovlasý náboženský maniak a třel si bolavá žebra.
"Byla to pouhá zkouška."
"Uch…sakra…"
Za pár hodin dva ninjové vyrazili opět na cestu. Hidan byl ještě dost slabý, ale snažil se to nedávat moc najevo.
Kakuzu šel pomaleji, musel čekat kvůli svému partnerovi. Ten vypadal, že to opravdu už moc dlouho nevydrží.
"Kam to sakra jdeme?" zeptal se unaveně. "Konoha je jiným směrem, ne?"
"Ano, ale nepůjdeme jim přímo do pasti. Mysli mozkem. Musíme jít touhle cestou oklikou přes jeden chrám, ve kterém…"
"To snad ne! Kakuzu, já do chrámu nejdu! Nemůžu zabíjet mnichy a rozbíjet chrámy, to přece víš!"
"Já tě ani nenutím. Zvládnu to sám."
"To asi těžko. Tímhle směrem je to Chirikův chrám, tys to věděl, že? Tak věděl? Ty ho neznáš?!?"
"Nechápu, proč tak vyšiluješ. Až ho zabiju, půjdu s ním na výměnné místo."
"Zabiješ? Zabiješ?!? Tak to jsem zvědavý, jak to uděláš, jelikož to bude stejné, jako by ses snažil zabít mě."
"Cože…?"
"On je Jashinista, Kakuzu… Nezabiješ ho."

