Madara se naštval...
Narutovi se vehnaly do očí slzy. Nechtěl tam jen stát a čekat. Musel něco říct… Jiraiya otevřel dveře a spatřil dva muže. Jeden z nich, měl blízko ke smrti a krvácel. Druhý před ním stál, blonďatý kluk, který se chtěl konečně dozvědět pravdu o svém životě. Sannin se trochu přikrčil, aby si ho nikdo nevšimnul, a opatrně zavřel dveře. V duchu se mu ozval moudře znějící hlas.
Pokud jsou ti dva bratři, vysvětlí si to všechno jen pohledem.
Řeči k tomu nepotřebují… A Jiraiya věděl, že tentokrát má pravdu.
Tsunade vrazila do někoho velkého a hned se rozkřikla:
"Který idi*t si sem takhle debi*ně stoupl?!?" Vystřelila ruka a přistála na Jiraiyovi, ten jen potichu gestikuloval, aby Tsunade pochopila, že má být zticha. Ta ale nevypadala, že by se měla každou chvilkou uklidnit. Jak by mohla, když tady vidí bělovlasého Sannina, jak je přikrčený u dveří?
"Mlč, Tsunade…! Naruto je uvnitř…"
"A Nagato…?"
"Je při vědomí."
"No… paráda… takže tady budeme čekat."
"Jo… oni si to vyřeší sami."
Tenhle výrok Tsunade umlčel. Tak si tedy sedla na pohovku, co byla nedaleko od pokoje a přemítala o tom, co prozradila na jednání.
Jestliže má Nagato opravdu tu nemoc, může zemřít… jako jeho matka…
Pátá Hokage posmutněla. Jiraiya si sedl vedle ní a podíval se na ni. Viděl v jejím výrazu strach. Věděl, že ta žena po jeho boku měla Nagata jako malého ráda. Byli to takoví kamarádi, i když nerovnoměrně staří. Povídali si spolu a jeden druhému důvěřovali. Tsunade malým zrzkem nejdříve opovrhovala, ale když zjistila, že ji dokáže poslouchat a že přemýšlí jako dospělý, spřátelili se spolu.
Jenže pak se to změnilo. Tsunade byla už ve středních letech, stala se pátou hokage, uzavřela se do sebe a řešila problémy s vesnicí. Nagato utekl z vesnice, opustil svého bratra a vydal se hledat vraha všech jeho milovaných lidí. Pomsta ho zaslepila a už se nevrátil. Tsunade se po něm stýskalo, ale nedávala to najevo, proto si každý myslel, že se s tím už vyrovnala a že by ho klidně dokázala i zabít, a ani by ho nepoznala. Jenomže kdo mohl vědět, že se pátá hokage o svého chráněnce tolik bála a že si kvůli tomu i zaplakala? Kdo to mohl vědět, když dávala svým emocím průchod jenom v soukromí?
***
V sídle Akatsuki bylo nezvyklé ticho. Až přímo hrobové. Hidan, a to byla výjimka, přemýšlel a nehlesl ani slovo.
"To snad nemyslíte vážně?!" zahřměl Madara a chytl Hidana pod krkem. Byl poblíž a musel to být on, kdo to šéfovi sdělí.
"Hidane, řekni mu to ty…" vykřikl radostně Deidara a poklepal si na čelo.
"Co…? Doprd*ele, proč zase já?!?" snažil se bránit bělovlasý Jashinista, ale marně. Když se hlasuje, tak vždycky prohraje… všichni jsou v takových sitacích proti němu. A je to vlastně pochopitelné...
"Hele, když mu to řekneš ty, možná si na tebe vylije zlost, ale zabít tě nedokáže, ne?" zazubil se s logikou blonďáček a postrčil ho dopředu.
"Kre*éni, teď jsem vám dobrej, co?"
"Jo…"
"To mi chceš opravdu říct, že ten starý id*ot porazil Peina? Jak je to sakra možné?"
"Šéfe, já jsem ten boj sledoval," začal Zetsu, když viděl, že se Hidanovi pořád nedostává vzduchu, "a Pein už byl zraněný před bojem. Bojoval z posledních sil, a když ztratil vědomí, Jiraiya ho odnesl do Konohy… a pořád tam je. Nespíše z něj budou chtít dostat nějaké informace o Akatsuki."
"Nic neřekne. Ví, co by ho čekalo potom, kdyby snad ano." Řekl zlým hlasem nejstarší Uchiha a když si všimnul, že ještě pořád škrtí náboženského maniaka, odhodil ho a ozval se náraz do zdi.
"Půjdeme ho zachránit nebo budeme riskovat, že opravdu něco řekne? Má ve vesnici rodinu, známé a přátele. A pochybuji, že ti ho nedonutí něco říct." Zakončil debatu Kakuzu a pomohl svému parťákovi vstát.
"Chmm... Riskantní jsou oba návrhy, ale rozhodně lepší než jen čekat. Jdeme pro něj... a pokud se za tu dobu, co se tahle banda idiotů dostane do Konohy, rozhodne zůstat a postavit se proti nám, zabiju ho."
Akatsuki se připravili. Jejich vůdce, Madara Uchiha před odchodem zadal rozkazy.
"Hidane, Kakuzu, řekl bych, že vy dva máte momentálně nejvíce síly, takže půjdete napřed a zkontrolujete, jaká je ve vesnici situace. Jestliže se objeví jakékoliv problémy, například, že vás někdo objeví, což se nesmí stát, bez nejmenší úvahy je zabijte. A udělejte to potichu, aby nepřišly posily. Potřebujeme všechny členy v plné síle. A Hidane, žádné hlouposti."
"Hehe…já a hlouposti? To nikdy…"zaprotestoval pobaveně Jashinista a i s Kakuzem šli napřed.
"Kisame, ty půjdeš hned za nimi. Jsi jejich záloha. Kdyby bylo zle, pomoz jim. Ale dávej pozor, aby tě s nimi nikdo neviděl, jinak si na tebe budou další dávat pozor. Běž."
"Itachi, není dobrý nápad, abys chodil taky. Nebudu riskovat dalšího, kterého přeberou na svoji stranu."
"Nemám v úmyslu utéct…"
"Já vím, ale…" Madara byl nečekaně vyrušen.
"Itachi, ty prostě nepůjdeš!" zakřičel už rozčileně Sasuke, který stál s Karin, Suigetsem a Juugem opodál.
Věděl už pravdu o svém bratrovi a byl pevně rozhodnutý o něj už znovu nepřijít.
"Sasuke, nepleť se do toho." Odbyl ho jeho starší bratr a ani se neohlédl.
Sasuke na to ale ani nepomyslel. Přišel k Madarovi a rozhodně mu řekl: "Tohle si vyřešíme sami, pokud dovolíš." Ten pouze přikývl. Nejmladší Uchiha si odvedl staršího bratra vedle.
"Itachi, nechoď tam, prosím. Ještě před dvěma dny ti hrozila smrt! A teď chceš jít do Konohy! Co když proti tobě bude někdo jako Kakashi? Někoho se Sharinganem nezvládneš…" Sasuke měl v obličeji starost. Itachi mlčel. Nenapadlo ho nic, čím by se mohl obhájit. Věděl, že když se takhle Sasuke rozohní, nemá proti němu šanci.
"To máš pravdu, ale jsem v pořádku…"
"Hm, fakt?" zeptal se pochybovačně Sasuke a s výrazem vítězství trošku udeřil svého bratra do žeber. Ten to málem neustál a sykl bolestí.
"Nejsi v pořádku, Itachi. Složila by tě jen malá rána. Zůstaneš tady. Já jsem v pohodě. Zvládnu to sám."
"Jestli se ti něco stane, víš, co máš dělat."
"Vím."
Sasuke přišel k Madarovi a zazubil se.
"Dostal rozum," řekl stručně a čekal na rozkazy. Madara se podíval na Itachiho, který si sednul a snažil se rozdýchat tu ránu.
"Hm, zvolil sis těžší kalibr," řekl jen a hned zase vykřikl: "Sasuke, běž s…" uviděl Karin, celou dychtivou, co řekne, "Juugou. Karin by tě znervózňovala. A ty ji, myslím, ještě více." Řekl nejstarší z Uchihů a odvrátil pohled od Karin, která zkoušela, jestli svého vůdce dokáže zavraždit pohledem.
Sasuke se ještě podíval na svého bratra a vyšel i s Juugem směr Konoha. "Suigetsu, ty běž s Karin…" Ze dvou stran se ozvalo sborové: "Néééé!!!"
"Táhněte!"nedal se Madara přemluvit a otočil se k Zetsuovi.
"Ty…uhm…vy víte, co máte dělat. Budeš postupně sledovat všechny dvojice a nosit mi o jejích pohybech zprávy, jasné? Teď se soustřeď na Hidana a Kakuzeho. Pokud bude dlouho klid, běž za jinou dvojicí, a tak dále, pochopil?"
"Ano."
"Tak bež." Zetsu se rozplynul.
"Deidaro, ty poletíš na těch nechutných věcech, co v jednom kuse vyrábíš a dostaneš se do Konohy jako první. Zjisti, jak to tam vypadá."
"Jasně, a není to nechutné, je to umění!"
"Vypadni!"
"Sasori…ty…"
"Umění je trvalé…"
"Nemel nesmysly a vnímej!"
"Jo…co? Jo, jasně!"
"Ty půjdeš s…"
"Půjdu sám."
"To bude asi nejlepší, ale zezačátku se s Deidarou drž, po chvíli by bylo dobré se rozdělit."
"Jo…"
"Běž. Ty nemáš obzvlášť těžký úkol, prostě půjdeš směr Konoha a sejdeme se všichni na smluveném místě." Sasori už také zmizel.
Madara si oddychl, že má rozkazy z krku. Sám zmizel a Itachi, když věděl, že je čistý vzduch a jen si pro sebe zamumlal:
"Snad si, Sasuke, opravdu nemyslíš, že tě nechám jít samotného?" a vyběhl směrem, kterým se vydal jeho mladší bratr. Měl blbý pocit, že se něco stane.

