close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Dva bratři a kmotr, 12. kapitola

15. prosince 2010 v 15:14 | Mrs.Rinnegan

Počkáme si na ně...

"Pohni, Kisame, jestli si nepospíšíme, nejspíše už tam ani nebudou!"
"No jo, no jo, vždyť jdu, už mě to nebaví, pořád chodit sem a zpátky…ufff…"
"A to si říkáš Shinobi?"
"Ne, neříkám."
"Aha."
Doběhli. Nikde nikdo, jen rudé skvrny od krve.
"No to snad ne!"
"A sakra…"
"Co budeme dělat, Kakuzu? Jdeme ho hledat nebo jdeme dále pro vůdce…?"
"Nevím… kde bychom ho asi měli hledat? Ti ninjové nebyli z Konohy a tys přece toho, co utekl, zabil, ne?"
"Ehm…jo, ale…"
"Jaký ale?"
"No…Hidan říkal, že musí zpá...-… já jsem kretén."
"……"



***

Sasuke sedí na kameni před tmavou jeskyní a nešťastně hledí před sebe, do prázdna. Věděl, že ho jeho starší, tvrdohlavý bratr nebude chtít poslechnout a že se za ním vydá, ale netušil, že tak brzo. Měl s tím počítat. Teď už je určitě Itachi daleko, už ho nedožene. Co má dělat? Co když jeho bratra potká někdo z Konohy? Je slabý, nedokáže porazit někoho, jako je třeba Gai, Asuma nebo Kakashi.

***

"To jste nemusel, mis…-"
"Neříkej mi mistře."
"Dobře, ale mám kvůli vám na nějakou dobu chakru pryč. Na ten let jsem jí dost potřeboval." Sasori po něm vrhnul pohledem, jenž nepřipouštěl žádné námitky.
"Tak kvůli mně, jo?" přivře oči a Deidara se odvrátí a jen cosi zamumlá, že to tak nemyslel, a že to nebude trvat dlouho, než chakru zase dostane. Červenovlasý ninja tohle uzná za vhodné vysvětlení a oba mlčky pokračují v cestě. Je hrozné horko, svítí slunce, na obloze žádný mrak a Deidara prostě neodolá, aby si nezačal stěžovat.
"Proč musíme jít do Konohy všichni?!? Vždyť Kakuzu s Hidanem a možná i s Kisamem by to klidně zvládli." Jeho partner nereagoval. Něco uslyšel. Možná přehání, možná je to nějaká zvěř, či co, ale loutkář z Akatsuki měl v povaze opatrnost. Deidara se udiveně otočí a zmlkne. Když spatří u svého parťáka tenhle výraz, něco je v nepořádku, něco se stane, lepší bude, když zůstanou na pozoru, a nic nenechají náhodě.

"Takže… se máme na ně připravit. Nagato, jaká je asi jejich rychlost? Kteří z nich jsou špehové a kteří jsou nejsilnější?" Tsunade uhodí hned na zrzka, jen co vstoupí do dveří kanceláře páté hokage na "válečnou" poradu.
"Ehm… no…" rozhlédne se kolem. Ztratí nit.

"Tati, přece jsi mi slíbil, že spolu dneska budeme trénovat." Říká smutně malý, zrzavý chlapec svému otci, mladému blonďatému muži v bílém plášti, který se dívá z okna a jeho výraz je prázdný. Jsou v kanceláři čtvrtého hokage a venku je nádherně.
"Už to odkládáš dva měsíce…" Nagato netuší, co se děje v jeho otci, jaké má starosti a co musí vyřešit, kolik má práce a má ještě rodinu, kterou má tak rád a o kterou nechce nikdy přijít, má toho tolik…přestává to zvládat, nestíhá, nemůže si odpočinout, musí být pořád ve střehu a chránit vesnici, domov spousty lidí. Chtěl jít ven se svým synem a pomáhat mu ke zlepšení, ale…on prostě nemohl…a dělalo se mu mdlo je kvůli tomu, že to musí svému synovi říct, že zase uvidí ten zklamaný pohled. Věděl, že děti tohle nepochopí, jeho syn ani nemá pět let.
"Běž s Jiraiyou, Nagato, mám spoustu práce." Řekne mu smutně a tiše, ani se přitom neotočí, nechce spatřit ty oči. Jeho žena, Kushina má stejné, a když ji něčím zklame, vyslouží si její tvrdý a nelítostný, ale přesto zklamaný pohled. Nedokázal v tom případě říct do jejích očí nějakou lež. A Nagato měl tu smůlu, že to po něm zdědil.


"Hej!" Tsunade mává před Nagetem netrpělivě rukama a snaží se ho probrat z tranzu. Usoudí, že nejlepší bude nejstarší metoda. Facka.
"Co…co je? Co jsem zase udělal?" vyjekne překvapeně zrzek, když skončí leknutím na zemi.
"Tak mi odpověz." Přeskočí jeho zcela zbytečnou otázku Tsunade a pomůže mu vstát.
"No…silní jsou všichni…a předpokládám, že Madara se obtěžovat nebude, takže to je dobrý."
"A co ti nesmrtelní, jak jsi říkal?"
"Jo, jsou dva. Vlastně jeden z nich je napůl nesmrtelný, má pět životů včetně toho svého, jeden je nesmrtelný díky svému náboženství, další je loutka s živým jádrem, další výbušný maniak, potom kytka, co se dokáže vsáknout do země a pracuje sám jako špeh, dále se k nám přidal Tobi, a sice tak nevypadá, ale je velice silný…on je vlastně…"

"Věř mi, že jestli někomu někdy řekneš, co jsem já zač, spolehni se na to, že tvůj bratr, známí, přátelé a ani vesnice nepřežijí. Je ti to, doufám, dostatečně jasné?" Zrzek neodpoví, jen se chladně dívá na muže s oranžovou maskou.
"Rozumím." Řekne tiše, jako by mu to dělalo velké problémy.


"On je vlastně…?" snaží se Tsunade znovu nahodit to ztracené téma a napřahuje se k další facce. Naštěstí pro Nagata nepadne, stihne se probrat.
"No, on je vlastně… no… zkušený."
"Dobře." Spokojí se s odpovědí pátá hokage a sedne si za stůl,
"Takže je u vás… ehm… u nich… jen jeden špeh?"
"Tsunade, já už nic neřeknu, promiň."
"Chápu, víme toho snad dost. A neboj, nikomu neublíží." Dodala, když spatřila zrzkův starostlivý výraz.
"Kde… kde je Naruto?"
"Ani nevím, trucuje, nejspíše, kvůli tomu, že jsi mu toho tolik tajil."
"Zase?" zrzek si povzdychne. Tsunade pokrčí rameny.
"Dospívání, zvykej si." Řekne mu na vysvětlenou a zaculí se.

"No, to tady budeme stát, nebo už konečně zaútočíš?" řekne znuděně Itachi, stáli tam takhle asi už dvacet minut a ani jeden se nepohnul. Musel to vyřídit rychle, protože pociťoval jistou slabost, dlouho to nevydrží… Kakashi neví, má - li přivolat posily nebo to risknout sám… bojovat s Uchihou z Akatsuki, a ještě k tomu Itachim, to je sebevražda.

"Co teď?"
"Nemám tušení, nejsou tady."
"No to vidím."
"Vůdce nebo Hidan?"
"No, pro vůdce jsou všichni, tak bychom snad mohli…"
"Mohli, nemohli, já jdu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama