close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Dva bratři a kmotr, 10. kapitola

15. prosince 2010 v 15:09 | Mrs.Rinnegan

Co se to s ním stalo?

"Jak… jak to myslíš?" hlas se z Tsunade dral jen ztěžka, samým překvapením zapomněla dýchat.
"Jednoduše. Oni mě potřebují. A když zemřu, nedokáží útok pořádně zorganizovat. Beze mě to nezvládnou."
"Přece… panebože, posloucháš se vůbec?" Nagato po ní ukřivděně hodil pohled.
"Jak… jak… to si myslíš, že teď, když tě máme zpátky, tě zase necháme odejít?" Tsunade mávne rozčarovaně rukou do neznáma.



"Já… byl jsi můj nejlepší přítel a ty mi teď oznamuješ, že se chystáš zemřít? Naruto se právě dozvěděl, že má staršího bratra, který pro něj obětoval celý svůj život. Jiraiya by tvou smrt neunesl. Udělal vše proto, abys přežil. Snažil se tě chránit, jenomže jsi utekl a on se tě marně snažil najít… to snad nemůžeš ani myslet vážně!" Páté Hokage přeskočil hlas. Slzy se jí nekontrolovatelně řinuly z očí.
"Byl… jsem?" Nagato ji propaloval pohledem. Věděl, co odpoví, ale stejně to chtěl slyšet.
"No… nevím. Odešel jsi. A vím, že jsi musel… ale… já nevím!"Tsunade vyběhla z místnosti. Za dveřmi vrazila do svého přítele, co se přišel podívat na svého kmotřence.
"Tsunade, co… co je?" vykoktal, když se oba odporoučeli k zemi.
"P... promiň, Jiraiyo, hned jsem zpátky." Jiraiya vstal, ještě přitom zmateně hleděl na stranu, kde před chvílí zmizela pátá Hokage. Vejde dovnitř a neřekne ani slovo.

"Co jsi…?"
"Řekl jsem jí, jak se mám Madarovi pomstít za vraždu mých… našich…" zlomil se mu hlas.
"Jaká je ta pomsta? Pochybuji, že se Tsunade zamlouvala."
"No… myslím, že si to nechám pro sebe, není dobrý nápad to všem říct…"
"Nebylo to doufám to, co si myslím, že to bylo?"
"No..."

V prázdném sídle Akatsuki:

Všude byl klid a absolutní ticho, kromě… šlápot.
Ano, byly to šlápoty…

"Juugo… kde je zase ten idiot?" začal ječet pronikavý ženský hlas. Oslovený si jen povzdychl. Zato se ozval vcelku hluboký a znuděný, vyčítavý hlas:
"Mlč, Karin, musíš pořád ječet?" Ze tmy se vynořil Sasuke se svým obvyklým, znuděným výrazem ve tváři, za ním šel volným krokem Juugo, který se pořád ohlížel, jsou - li v bezpečí. Za Juugou se objevila žena, červenovlasá, s brýlemi a mračila se na všechny kouty tmavé jeskyně, na které jen padl její zrak. Za ní šel po špičkách mladý muž, se šibalským úsměvem a očima přimhouřenýma soustředěním. Na zádech měl připevněný obrovský meč.

"Ha!!!" zařval do ticha a Karin se před ním nadmula zlostí, zaťala pěsti. Otočila se a bleskově vrazila Suigetsovi do obličeje. Ten ze začal smát a odvolal klon složený z vody. Všimnul si Sasukeho pohledu.
"No co? Je tady nuda. Zábavu by tady potřebovali jako sůl." Černovlasý kluk neodpověděl, jen zavrtěl hlavou a šel dál, hlouběji do tmavé jeskyně, sídla nejobávanější organizace.

***

"Hej, vy jste to neslyšeli?" ozval se zezadu přidušený hlas a Kakuzu se udiveně otočil.
"Co zas?" Hidan se vůbec neotočil. Sedl si na kámen a civěl do prázdna. Jeho partner nevěděl, čemu se divit dřív. Hidanově mlčenlivosti a chování nebo zvukům, které prý údajně slyšel Kisame, schovaný za nimi?
"Proč nevyjdeš, Kisame?"
"Ehm… nevím, nejspíš proto, že byste měli mít nějaký náskok."
"O to nejde, pojď sem a zopakuj to. Anebo ne, přijdu já." Zaimprovizoval urychleně Kakuzu a nedůvěřivě hodil pohled směrem k Hidanovi.
"Co je?" zeptá se žralok a také se podívá na Jashinistu, který dále civí do neznáma.
"Nevím… jeho chování je divné…,"spatří žralokův pohled, "divnější než předtím." Dodá maskovaný ninja na vysvětlenou.
"Jednoduše…tady si asi někdo myslí, že jsme tak blbí nebo co…"
"Jak to myslíš?"
"Takhle." Odsekne Kakuzu a na Hidana zaútočí. Ten to sotva postřehne a odletí o kus dál.
"Tenhle neumí s kosou zacházet, nemele kraviny, nestěžuje si, není sprostý a neprovokuje. Tohle není Hidan."
"Aha...?"
Kakuzu přejde k údajnému Hidanovi a ten se vzpamatuje.
"Co… co je? Nic jsem neudělal!" Kakuzu se vítězoslavně podívá a jen pohledem žralokovi naznačí, o co mu jde. Maskovaný přejde k druhé zkoušce. Pokyne hlavou Kisamemu a ten řekne, jako by se to učil nazpaměť:
"Už ho nepotřebujeme, zabijeme ho."
"Jo…" přikývne Kakuzu spokojeně a sleduje chování partnera. Ten se zachová přesně, jak očekával. Žádné posměšky ohledně nesmrtelnosti, jen... strach.
"Hele… já jsem nic neudělal, tak prosím… klid… ano?" vykoktá ze sebe vystrašeně a maskovaný je již přesvědčen.
V životě by něřekl slovo "prosím".

Zabije muže jednou ranou a vztekle zakleje. Postava před ním se mění.
"Primitivní…" Kisame přejde k tělu a podívá se tázavě na Kakuzeho. S logikou šestiletého dítěte prolomí ticho.
"Když tohle není Hidan, kde je…?" Kakuzu strnul v půlce pohybu. Tohle mu z paměti úplně vypadlo.

"Mistře Sasori, proč nechcete létat na-...?"
"Ne, Deidaro, ty ohavné věci nenávidím, tak se s tím smiř!"
"Ale no tak… tímhle tempem tam nedojdem dřív než za týden." Namítne znovu blonďatý shinobi a začne se chechtat, jako by řekl nejoriginálnější vtip na světě. Červenovlasý po něm vrhne vražedným pohledem a pokračuje naschvál ještě pomaleji.
"Umění je-…" Začne provokativně znovu Deidara a přesně, jak chtěl, tohle jeho partnera dostalo.
"Dořekneš to a během vteřiny jsi bez hlavy, jasné???" zařve zezdola vztekle mladý muž a ukáže na něj výhružně prstem. Deidara div nespadne ze svého jílového "letadla". Sasorimu dojde, že ho jeho partner opět dostal a jen kvůli takové blbosti…

***

Itachi utíkal po prašné cestě, která vypadala, že nikdy neskončí. Naproti někdo šel. Nepřemýšlel a skočil do houští, které vedlo podél cesty. Už mu připadal divné, že zatím nedohonil svého bratra a jeho společníky. Přesně v těhlech místech by je měl potkat. A nikde nikdo… dva lidé prošli bez jediného povšimnutí, jejich hádka přehlušila Itachiho přidušené vyjeknutí, když narazil na ostrý strom. Větev ho zasáhla do místa, které ještě neměl zcela vyléčené. Vztekle si třel žebra a vyšel znovu na cestu. Tuhle oblast nezná. Proto si bude muset dávat větší pozor.

***

"Proč jsme tady, když máme být už v půlce cesty do Konohy?" zeptá se logicky Juuga, ale nedokáže odtrhnout oči od kousku země, na které je krev.
"Jsme tady… kontrolujeme situaci, co kdyby se sem někdo dostal?" dostal ze sebe a uhnul pohledem.
"Nemusíš přece lhát." Setřel ho nevědomky Juuga a pokračoval v hypnotizování podlahy.
"Chtěl jsem zkontrolovat Itachiho, pokud dovolíš. A… není tady." Vyjel na něj poněkud ostře mladý Uchiha a odkráčel směrem ven. Karin ho ještě pořád podrážděně následovala, za pár sekund se vrátila se slovy:
"Prý chce být chvilku sám…" smutně svěsila hlavu. Juuga se nepatrně pousmál a Suigetsu se neubránil vtipům na Karininu adresu.

***

"Nagato, jak tě tohle vůbec mohlo napadnout?"
"To je přece jedno, ale je to jediná možnost, Jiraiyo. Jinak to nejde."
"Oni na nás zaútočí, i když budeš mrtvý."

Do místnosti vejde Naruto a zůstane stát jako přikovaný. Jirayiya se ani neotočí a malinko podrážděně začne mluvit:
"Ty máš tendenci se vždy objevit, když něco nemáš vědět." Naruto neřekne ani slovo, jeho pohled propaluje zrzka. Ten ani nedokáže zvednout oči a podívat se svému bratrovi do očí.
"Naruto," začne tiše, "Není pravda, co ti Tsunade řekla," věděl moc dobře, že si pátá hokage bude chtít postěžovat, "já jsem to jen tak nahodil, nechci to nějak zvlášť uskutečnit…" vymlouval se Nagato, ale pohled zůstal zarytý do podlahy. Naruto už znal slabinu svého bratra a rozhodl se, že je pravý čas na to, aby ji zneužil na pravdu.
"Podívej se mi do očí a popři to, co mi Tsunade řekla."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama