Začíná být horko
Ok… Hlavně klid….
Ha! Právě jsem se postavila vůdci!
Ne!
Ale jo! Jsem dobrá!
Fajn, vyhrála's, ty namyšlená potvoro.
No ještě aby ne.
Akai rozmlouvala s vnitřním já.
Nemohla si pomoct, cítila, jako by se v ní usadila duše její sebevědomé drzé a divoké sestry. Ona byla vždycky plachá a nevinná, její duše bývala čistá jako právě napadaný sníh… stydlivá a ostražitá k okolí.
Co se to děje?
Ha! Právě jsem se postavila vůdci!
Ne!
Ale jo! Jsem dobrá!
Fajn, vyhrála's, ty namyšlená potvoro.
No ještě aby ne.
Akai rozmlouvala s vnitřním já.
Nemohla si pomoct, cítila, jako by se v ní usadila duše její sebevědomé drzé a divoké sestry. Ona byla vždycky plachá a nevinná, její duše bývala čistá jako právě napadaný sníh… stydlivá a ostražitá k okolí.
Co se to děje?
Sasori málem vrazil do Itachiho. Začínalo to být zvykem všech členů, narážet do sebe na každém rohu.
"Nic se nestalo, nemusíš se omlouvat." Řekl tiše Itachi a chtěl pokračovat, když ho loutkář hrubě chytl za rameno. To Uchihu přinutilo zastavit. S nenávistným pohledem se podíval na ruku červenovlasého ninji, jako by ho tímto chtěl donutit, aby ho pustil.
"Musím si s tebou promluvit, Itachi."
"Hm."
"Chci, aby ses k Akai choval lépe a ne jako k vetřelci."
"Ale ona je vetřelec, Sasori."
"Sakra, co to mělo znamenat?" pokáral se zrzek a měl chuť si pořádně natlouct. "Choval jsem se, jako bych se jí bál! A to já ne! Nikdy, ani náhodou. Takovýho štěněte se nikdo nemůže bát." Odfrknul si poníženě a doufal, že šel někdo okolo, aby ho slyšel.
Konan vstoupila a rozesmála se. Komu by nepřišlo komické, kdyby viděl uraženého vůdce se založenýma rukama na prsou a s neoblomným výrazem, sedícího na kraji postele a mumlajíc si při tom nehezká slovíčka?
"C… co to říkáš?"
"Nepřipadá ti divné, že se mezi nás dostala tak snadno? Úplně se z ní můžete zbláznit. A já nevěřím, že je to jen tak. Chce informace."
"To… to je blbost! Já… ona… já jí věřím." Vykoktal loutkář, ale nezněl příliš přesvědčivě.
"Nejspíše jsem potom jediný, kdo ještě nepodlehl jejímu… jak to říkáte… kouzlu. A taky jediný normální."
S těmito slovy nechal Sasoriho stát na chodbě, samotného a zmateného.
Akai… by nám nikdy neublížila. Ne, ona nikdy. Ani omylem. Ne! Loutkář byl v koncích, tolik se bál, že měl Itachi pravdu, že za dalším rohem narazil do samotné rozmlouvající Akai. Vyjekla a uskočila na stranu, on ji ale překvapivě hrubě chytnul za ruku. Pak jí objal, a slzy skryl v jejích vlasech.
Ech… že by mu to lezlo na nervy až tak moc? Chudáček můj…
Láskyplně a chlácholivě jsem ho pohladila po zádech, vypadal přede mnou tak bezbranně…
"Akai," začal tichounce, " ty bys… ty bys mi neublížila, že ne?" Znělo to tak dětsky a roztomile, že jsem se musela začít smát.
"Nikdy." Jenže on smích neopětoval. "Co se sakra děje?" zpozorněla jsem. Tohle není normální. Ano, všimla jsem si toho i tady, v sídle šílenců.
Neodpověděl.
Zatáhla jsem ho, protestujícího, do našeho pokoje. Tam jsem s ním hodila do zdi a přimáčkla jsem ho, aby se nemohl ani hnout. Nedovolím mu, aby mi utekl.
"Vyklop to! Co se stalo? To ses přidal k Itachimu, nebo co?" pokoušela jsem se skrývat slzy. Zatím úspěšně.
"Já... ne, nic takového, jen… říkal jsem ti, že-…"
"Ty…pochybuješ o mé osobě, viď?" naklonila jsem hlavu na stranu a uvolnila stisk.
"A… já… ano. Ne! Vlastně ne!" koktal zmateně a nervózně těkal očima přes místnost.
"Proč? Sasori, co se to s tebou děje?!"
***
"Myslím, že je čas ji prohlásit za mrtvou. Alespoň oficiálně."
"Ale co když ještě žije?"
"Je pryč přes několik měsíců! Je nemožné, aby byla živá."
"Ale-…"
"Ticho. Žádné námitky. Tak důležitá pro Deštnou není, abychom po ní ještě pátrali. To vážně nepřichází v úvahu."
"To ale není úvaha!"
"Běž k čertu, Somaru, vážně na tebe nemám náladu. Nespala jsem aspoň tři dny."
"Nespala jsi osm hodin."
"Kecy! Vypadni odtud, jsem unavená."
"Já tomu odmítám věřit! Lin je mrtvá, ale Akai ne! Ta nemůže, ona je na smrt opatrná. Ona… to je nemožné. Co když ji někdo unesl?"
"Unesl by ji leda pitomec. Je moc obyčejná. To, že se dokáže ubránit nějakému slabšímu ninjovi s nějakým obyčejným mečem nebo kunaiem, nebo že dokáže léčit, nic neznamená. Nemá ani nějakou zvláštní a jedinečnou techniku! Jen víme, že umí zacházet s vodou! A to je v naší vesnici zcela běžné, tak se sakra vzpamatuj. A táhni odtud!"
Somaru zklamaně odešla. Takže její milovaná sestřenka je mrtvá. A rovnou obě.

