close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Jen o kousek zpět, 3. kapitola

27. listopadu 2010 v 14:59 | Mrs.Rinnegan

A to si říkáš herec?

Tvář pravého Sasukeho vystřídala několik emocí. Jako by se nemohl rozhodnout, jak se tvářit. Zastavil se u údivu a dělal blbce.
"Ne, já jsem Daichi. Asi jste si mě s někým spletla, mam-... madam."
"Nechej toho!"
"Uhm…" snažil se o úsměv, ale vyšel z toho bezmocný škleb.


"Co tady děláš?"
"Já jsem-"
"Sasuke!"
"Ano."vydechl poraženě a poníženě, protože zjistil své špatné herectví, se zvedl ze země, kde se ještě před pár minutami válel v předstíraných návalech bolesti.
"Ale jak?"
"Nevím, prostě mě spolkla černá díra."
"Víš, tohle se stává… jen v některých případech."
"…?"
"Když opravdu něco moc chceš udělat a víš, že je na to pozdě, stane se tohle."
"Vážně?!"
"Ano. Ty jsi toho důkazem. Pojď dovnitř."
"Ale co tá-… váš manž… uch…"
"Táta…?"
"A-ano." Přišlo mu tolik podivné, že by se měl setkat se svým otcem, zapomněl, jaké to je, říct něco jako je "máma" a "táta". A zrovna teď si připadal jako malé dítě, když ho Mikoto postrčila do dveří.
"Nevím, jak to říct. Je to úžasné."
"Chápu, že z toho musíš být v šoku, ale vypadáš, jako bys mě viděl poprvé."
"Já tě taky poprvé za dlouhou dobu vidím." Kousl se do rtu. Prozradil příliš mnoho.
"A to jsme se nevídali, když jsi… co jsi vlastně dělal? Kolik teď máš?"
"Šestnáct."
"Aha… to jsi nebyl tady, doma?"
"N…ne." Sasukeho vyvedlo z míry, že se o tom jeho matka dokáže takhle bavit, aniž by se tomu o vteřinu déle divila. Copak jí nepřipadá divné, že se právě baví se svým synem starším o deset let, než je ten samý, ve vedlejším pokoji?
"A co se stalo? Pohádal ses s tátou?"
"Proč tě napadl zrovna on?" vyjekl překvapivě ostře Sasuke. V mysli mu zůstal obraz Itachiho té osudné noci.
"No, vždycky jsi ho… jaksi… no, on dával… dává přednost spíše-…"
"Itachimu." Procedil skrz zuby, jako by mu dělalo problémy svého bratra nazvat jménem.
Mikoto se zhrozila.
"To ne! Takže je to mezi vámi? To není možné! Itachi tě miluje víc než cokoli jiného."Odmítala, aniž by si všimla vcházející osoby, hlavy rodiny.

Zůstal stát s pootevřenými ústy a očima těkal z Mikoto na Sasukeho, a naopak.
"To. Není. Možné." odsekával jednotlivá slova a přitom nevěřícně kroutil hlavou. Odešel z místnosti a jako na koni se ihned vrátil. Čekal, že ho doprovází nikým nechtěný přelud.
"Mikoto?" dožadoval se vysvětlení a jeho žena se chtě nechtě rozesmála.
"To je student na výměnném pobytu. Nic ti o tom neřekli? Myslela jsem, že to víš." Vychrlila ze sebe na jedno nadechnutí a s úsměvem Sasukeho představila.
"Tohle je Daichi… Daichi… Daichi."
"Eh?"
"No… má děsně složitý jméno," vysvětlila zaseknutí a šťouchla do Sasukeho loktem.
"Jo! Eh… já jsem… jsem Daichi Shimanouchi." Sasukeho matka vyprskla smíchy.

"Mamí!"ozvalo se ze zahrady a dovnitř vtrhl malý Sasuke. "Mami, když hrajeme na schovávanou, Itachi nesmí používat Kage Bunshin, že ne? Že je to podvod, když já to neumím?" bombardoval svou matku otázkami udýchaný kluk a vyčítavě ukazoval prstem na jedenáctiletého chlapce stojícího s šibalským úsměvem za ním.
"Neruš hosty, Sasuke!" oba dva chlapci stejného jména sebou trhli.

Itachi nebyl hlupák. Na "cizince" vrhal vražedné pohledy, byl neklidný, kdykoli byl ten zvláštní kluk blízko něj. Podíval se na Sasukeho, pak na Daichiho. Věděl, že ta podoba není normální ani běžná. V tomhle prostě musí být něco víc.
Daichi mu vražedné pohledy s radostí oplácel. Přišlo mu sice hloupé se takhle chovat k jedenáctiletému klukovi, ale ještě hloupější by bylo jen stát a nic nedělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ke kterému tématu mám psát povídky nejčastěji?

Naruto
Death Note
Harry Potter
Originální povídky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama