Jiraiya zaklel, zrušil techniku a odkopl Peina co největší silou. Ovšem ne tak namířenou střelou, jak chtěl. Zrzek narazil do kamenné zdi, a v těch místech byly i kameny, ostré jako nože, které dokážou člověka při velkém nátlaku i zabít. Ozval se výkřik plný bolesti.
Jiraiya by si dal nejraději facku. Co jsem to zase udělal? Mám takovej pocit, že čím dál více se snažím mu nijak hodně neublížit, tím více mu ubližuju. Sakra, musím to zastavit, než ho opravdu zabiju.
Zrzek se bezvládně svezl na zem a ani se nehnul. Jiraiya opatrně přistoupil blíže. Měl nutkání se k němu rozběhnout, ale znal ho moc dobře. Věděl, že ještě vstane a bude se snažit bojovat. A taky, že měl pravdu. Vůdce Akatsuki se roztřeseně zkoušel postavit. Pomohl si kamennou zdí, co byla za ním. Když už konečně stál, uviděl Jiraiyu a hned věděl, že nemá nejmenší šanci. Jeho kmotr neměl skoro žádná zranění. Musí vyhrát. Nepůjde zpátky a ani se nenechá zabít svým kmotrem. Nechce, aby se Naruto dozvěděl pravdu, za kterou se tolik styděl. Před sebou, i před světem.
Pein se z posledních sil rozběhl naproti svému kmotrovi, Jiraiya se ale ani nehnul. Stál a čekal. Věděl, že k němu Pein nedoběhne. Zrzek to už věděl také.
Ale běžel dále.
Najednou ho popadla křeč, on ztratil půdu pod nohama a padal na zem. Těsně před dopadem ho zachytil Jiraiya.
Pein vnímal jen chvilkami, ale věděl, co se stalo. Nezvládnul to. Je slabý. Takže přece nemůže jeho život skončit? Takhle uboze?
Nagato se ještě podíval vzhůru a spatřil přísný, a zároveň i starostlivý pohled svého kmotra. Ten věděl, že musí ihned zpátky do Konohy. Postavil se i se svým kmotřencem v náručí. Ten pomalu zavíral oči a přestával vnímat okolí.
"Vydrž…" uslyšel ještě a potom už nic neviděl. Všude byla tma… a klid. Najednou mu bylo jinak. Necítil bolest, jak narazil do ostrých kamenů, necítil nic. Bylo ticho…až na… hlasy?
"Teď to chceš vzdát, Nagato?"
"Co…?"
"Chováš se, jako bys vůbec nebyl můj syn a ani žák Jiraiyi. Co to s tebou je?"
"Eh…?"
Postava se ukázala a za postavou ještě jedna. Obě dvě odhalily své obličeje. A to Nagatovi málem vyrazilo dech. Viděl… své rodiče… takže je mrtvý? Zrzavá žena se na svého prvorozeného syna krásně usmála.
"No tohle… naposledy jsem tě viděla, když jsi byl takhle malý…" řekla překvapeně a ukázala si k pasu. Muž vedle ní byl blonďatý a také se usmíval, ikdyž ne tak šťastně jako Kushina. Na sobě měl bílý plášť.
"Nagato, nevydržel jsi to… bohužel…" zašeptala smutně se slzami v očích Kushina.
Jiraiya byl už skoro v Konoze, až teprve teď si ale všiml…
"Nagato! Ne!" Jeho kmotřenec nedýchal. Měl zavřené oči a v obličeji bolestivý výraz. Jeho bezvládné tělo bylo chladné, jako smrt. Byl…mrtvý…? Sannin přidal na rychlosti a běžel ještě rychleji. Tsunade ho musí zachránit.
"Já… jsem mrtvý?"
"Ano…"
"Ale ne tak docela... Jestli chceš, můžeš zpátky, ale musíš mít ten správný motiv…."
"Eh…"
"Tak…jaký je tvůj motiv? Proč se tam chceš vrátit?"
Nagato v duchu odpověděl.
"No... asi by se měl... Naruto dozvědět pravdu...?"
"Správně."
Tma…. Nagato se nehýbal. Jiraiya i se Tsunade u něj byli. Věděli, že je mrtvý. Ani nepočítali, že se jim podaří ho oživit, ale pátá Hokage už byla vyčerpaná. Jiraiya civěl do prázdna. Selhal…
Ozval se nádech a výdech. Znělo to namáhavě. Jejich zrak spočinul na Peinovi.
Dýchal!
Jiraiya rychle vstal a Tsunade se rozzářily ruce. Hned začala léčit a dočista zapomněla na svoje vyčerpání. U léčby se trošku usmívala, když viděla, že to ještě může zvládnout. Ale nepomohla mu.
On si pomohl sám.
"Správně."
Tma…. Nagato se nehýbal. Jiraiya i se Tsunade u něj byli. Věděli, že je mrtvý. Ani nepočítali, že se jim podaří ho oživit, ale pátá Hokage už byla vyčerpaná. Jiraiya civěl do prázdna. Selhal…
Ozval se nádech a výdech. Znělo to namáhavě. Jejich zrak spočinul na Peinovi.
Dýchal!
Jiraiya rychle vstal a Tsunade se rozzářily ruce. Hned začala léčit a dočista zapomněla na svoje vyčerpání. U léčby se trošku usmívala, když viděla, že to ještě může zvládnout. Ale nepomohla mu.
On si pomohl sám.

