close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Změna našich srdcí, 9. kapitola

8. října 2010 v 20:00 | Mrs.Rinnegan

Já, ty, my...

Přívěsek… proč mi připadá, že jsem ho už někde...? Panebože… to on? No jo, já a inteligence… my nejsme kamarádi.

Hidan… on mi dal do kapsy ten přívěsek… ale proč? Neměl přece žádný důvod.


Sasori se nechápavě díval z Akai na Hidana a z Hidana na vůdce, který byl asi nejpřekvapenější než všichni dohromady.
Byl by klid asi až do rána, nebýt výbuchu smíchu žraloka, kterému vše došlo. Zrzek se vzpamatoval, pustil Akai a vstal.
Chladný hlas prořízl napnutou atmosféru: "Hidane, pojď za mnou. Hned!" řekl jen a vydal se směrem ke své pracovně. Bělovlasý ho s drzým úsměvem následoval.



"Proč jsi to udělal?" zeptal se ho beznadějně, protože moc věděl, že zabít svého podřízeného nemůže.
"Byl to chvilkový záchvat soucitu smíšeného s rozmarem. Od doby, co je ta holka tady, se s naším doktorem dá bavit i o něčem jiném než jen o přiblblém umění."
"Takže?"
"Jak jsem řekl. A copak uděláte?" zeptal se ještě drzeji Hidan a zatetelil se. Už se pomalu přichystával na pořádnou ránu do obličeje, ale ta chvíle mu připadala nějak dlouhá.

Nechápavost. Žádný vztek, ani tik v oku, zuřivost nebo běsnění. Z obličeje Peina šla vyčíst pouze zmatenost.
Zrzek se opřel o stěnu a svezl se na zem, kde zůstal nehybně sedět. Hidan vycítil, že když je vůdce na dně, není s ním rozumná domluva, proto tiše vyšel z pokoje. Hned nato se ozval veliký potlesk ostatních členů, když shledali svého kolegu vcelku.

Zvláštní… necítím vůbec vztek… a já tolik chci, aby mě popadl záchvat zuřivosti, chci si zase rozmlátit celou pracovnu a nadávat do ztracení hlasu… tak proč to najednou nejde? Jediné, co mi vyhovuje, je sezení na podlaze a ještě k tomu po tmě.
Myslím, že pokud si je všechny nechci poštvat proti sobě, budu tady tu holku muset nechat. Ach jo… jako by nám už tady nestačila jedna ženská...


"Holka, řekl bych, že nemáš na výběr… vítej mezi námi!" rozesmál se bělovlasý a Akai, která najednou zcela zapomněla na bolest, překvapeně vyjekla a do očí se jí vedraly slzy. Sasori se usmál, a nehledě na všechny přihlížející Akai něžně objal. Deidara vykulil oči a nutil se, aby nevyprskl smíchy.

Když byla noc a všichni se uklidnili z nové a naprosto nečekané situace, Akai s červenovlasým osaměla. Nejprve byla nervózní, ale jakmile shledala, že je Sasori ještě stydlivější, pousmála se a nepatrně se k němu přisunula.

Je mi tak krásně… jsem u něj blízko, dotýkám se ho, cítím, jak se trošku třese. Jé… on je tak roztomilý, když se stydí! Asi se začínám roztékat, jako zmrzlina v parném létě. Nebo sněhulák, to je fuk.
Když jsem si opřela hlavu o jeho rameno, napětí najednou povolilo a on se konečně odhodlal mě políbit. Byl to takový jemný dotyk úst, ale přesto mi bylo ještě nádherněji než předtím. Připadám si v jeho náruči bezpečně, protože vím, že on mě nikomu nedá a že jsem jenom jeho. Pohladil mě po tváři a já ucítila takové příjemné mrazení v zádech, má tak něžné dotyky, až se mi nechce věřit, že je to zabiják…

Kdyby teď někdo přišel, všechna atmosféra je tatam. Ale co by někdo dělal u Sasoriho v pokoji, hm?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama