close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Změna našich srdcí, 8. kapitola

6. října 2010 v 19:23 | Mrs.Rinnegan

Tak chcípnu nebo ne?

Ehehe... to má být sranda, že jo....

Ne... asi ne.

"Ale já... já... bych radši... já..." začnu koktat a pokouším se najít Sasoriho výraz mezi ostatními. Vypadá ještě překvapenější než já, a to je co říct. Nevím, proč, ale asi se začnu smát... sice by mě o to dříve Pein zabil, ale stejně už mě nic jiného než smrt nečeká...



"Máš první ránu, přece jen je to spravedlnost, že?" řekne mi zrzek a usměje se. Áááhh... ten výraz, ten výraz... mňam... já jsem ale zkažená... to je hrůza.
Zapomínám asi na to, kde to jsem, jelikož jsem se na něj zaculila a postavila se do pozoru. On jen zakroutil nevěřícně hlavou a čekal na můj výpad.

Přemýšlím, jestli nemám zdrhnout. A kudy? Je jich tady hrozně moc, jeden z nich by mě zachytil. Pokud by na mě ovšem neskočili všichni naráz... ježiši... ten pohled vidím úplně před sebou...

Co mám dělat? Zaútočit? Aha... no jistě... a jak? Před obecenstvem mi nikdy nic nešlo.

"Eh... on... oni tady jako budou? Všichni?"
"No jistě." řekl posměšně a ušklíbl se na mě. Tak tohle, chlapeček neměl dělat.

No, ještě by bodla nějaká zbraň.

"A nějakou zbraň pro mě nemáte?"

Hidan se zašklebil a přišel ke mně. Nevědomky jsem sebou cukla, jako by mě chtěl taky něčím přetáhnout. On mi ale s úsměvem podával katanu. A ten úsměv nebyl zlomyslný, ale neuvěřitelně uklidňující a milý. Když jsem si ji od něj opatrně vzala, popřál mi hodně štěstí. A zase jsem se uculovala jako blbeček.

Sasori na nás udiveně hleděl a já jen pokrčila nevinně rameny. Co já vím, proč ho popadla ta dobromyslnost...

Když jsem se s katanou snažila zacházet, vůdci zřejmě došla trpělivost a já se napřáhla, až když mě málem uhodil.
Rychle jsem uskočila, protože vyhlídka na monokla se mi ani trošku nelíbila. Nemohla jsem odolat provokativnímu pohledu, tak jsem ho rozzuřila ještě víc. Na to, že nechci zemřít, se moc nechovám, co?

Uhnula jsem i podruhé a potřetí, potom jsem ho malinko škrábla. Ani se nehnul, očividně si toho ani nevšimnul, což mě trošku popudilo. Když už se trefím, tak málo, paráda.

Ani jsem si to neuvědomila a už jsem letěla vzduchem. Sasori mě sice chtěl zachytit, ale ruce mu strhl zpátky Uchiha a nesouhlasně zakroutil hlavou. Byla jsem za to i ráda, Sasori by měl určitě problém, kdyby mi jenom malinko pomáhal.

No, to mělo za následky, že jsem se začala zblízka poznávat s nepřátelskou zdí. Vrazila jsem do ní po zádech, málem mi to vyrazilo dech, takže mi neunikl ani dušený výkřik. Z úst už mi stékal nepatrný pramínek krve.


Akai si znovu stoupla s nepříčetným výrazem ve tváři a rozběhla se proti svému protivníkovi. Než se nadála, měla v břiše kůl. Lekla se, vykřikla a spadla přímo na Peina. Ten ji zachytil, aniž by věděl důvod.

Sasori zavřel oči a odvrátil se. Hidan se nečekaně pousmál, protože viděl, že dívka ještě žije.

Bože, tak moc to bolí, pomoc...
Sakra, když už konečně chcípnu?!
Proč nemůžu umřít?
Kruci... něco mě tlačí... sáhnu si do kapsy a vyndám... přívěsek...?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama