close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Změna našich srdcí, 7. kapitola

6. října 2010 v 19:20 | Mrs.Rinnegan

To má být vtip?

Nevím už, jak je to dlouho, ale pořád klečím na Sasorim a buším do něj pěstmi. Divné je, že se vůbec nebrání. Je tady jinak ticho, kromě mého vztekání. Všechny emoce se mi vyplavily na povrch a já se nedokážu zastavit. Už cítím únavu, on mi pomalu chytá ruce, ale drží je pevně, nemůžu se hnout. Začínám se bát, zabije mě?
On se jen chvilku díval, a pozor, opravdu se mi díval do očí. Doslova jsem se topila v jeho načervenalých očích, byly plné nevinnosti, pocítila jsem náhlý příval lásky… ale já ho musím nenávidět, jenom mi ubližuje…



Když ho nemůžu mlátit, musím aspoň nadávat. Tak na něj rozhořčeně házím všelijaká obvinění a on se na mě pořád dívá. Potom mi ještě více přitiskne ruce a políbí mě. Nelžu… on mě políbil… a to mě dokonale umlčelo. Co jsem taky měla v tuhle chvíli říct? Náš polibek trval dlouho, bylo mi krásně. Doufám, že nikdo nepřijde…
Asi jsem to měl udělat už dávno… pomyslel si loutkář a usmál se. Už mu nebylo tak smutno, nedokázal se udržet, když byla naproti němu, tak blízko, že se dotýkali… teď už nemyslel na to, co by je oba mohlo čekat, ale na to, co se děje teď.

"Myslíš, že ji dostane?"
"Určitě. On nedělá chyby."
"A co když u něj vyhrají city?"
"On snad nějaké má?"
"No… proč myslíš, že mu šéf nadával?"
"To neřeš. Až ji dostane, uvidí se, co s ní. Každopádně, vůdce asi netuší, jelikož Konan mu pořád domlouvá, ať tu holku nechá žít, ty ji chceš obětovat a náš kanibal sežrat." Hidan, jakožto se nudící člověk si rozumně povídal. Kakuzu, maximálně vyvedený z míry využíval dočasného rozumného stavu svého partnera a pokusil se mu něco z nastalé situace trochu osvětlit.

"Proč…?" tak a je to tady. Jsem absolutně zmatená a nic nechápu. V hlavě se mi myšlenky víří s nadzvukovou rychlostí a netuším, jak se mám zachovat. "Přestaň dělat problémy a možná budeš v bezpečí."
"A co když ti řeknu, že chci k vám?"
"C…cože?" Ha! A teď je zmatený zase on. Ani se mu nedivím, nechápu, jak jsem tu otázku vůbec mohla vyslovit bez jediného zakoktání.


"Co?!" Pein nevěděl, jestli má vybuchnout a znovu si rozmlátit kancelář nebo zmlátit loutkáře a poranit tak sám sebe. Konan stála vedle něj a potěšeně se usmívala.
"Ona…? Pane bože, za co mě trestáš?" povzdechl si teatrálně vůdce Akatsuki a v gestu "Budiž" odešel pryč. Konan zaťala vítězoslavně pěsti a běžela za ním. Když ho dohnala, řekl to, čeho se obávala.
"Ale nemysli si, Konan, že ta holka projde bez zkoušky. Někoho z nás musí porazit, nebo…"
"Ach… tak dobře…" Modrovláska se šla posadit na pohovku, aby mohla přemýšlet. Přisedl si Kisame, který se usmíval jako sluníčko.
"Tak jaký je problém dneska, Konan?"
"Akai vezmeme k sobě-…"
"Kdo je…? Aha!"
"…ale musí udělat zkoušku."
"A umí něco? Každý z nás je něčím zvláštní. Ona je obyčejná."
"Umí celkem dobře léčit."
"Ale to umí i Sasori."
"A kde je, když už jsme u něj?"

"Tak co?" zeptala jsem se ho, když ke mně znovu přišel.
"Jo, řekl jsem mu to. A souhlasil, pod jednou podmínkou."
"Tak to rovnou můžu zabalit."
"Ne… to ne, ale musíš udělat… zkoušku. Někoho z nás porazit v boji."
"Co?!? A nemůžu si vybrat to pochodující lízátko?"
"Eh… to asi ne." Zasmál se a já jsem se div nezhroutila. Jak mám někoho z nich porazit? Jsou tak silní… a nebezpeční. Oni mě zabijí, je to tak…


"Akai? No tak… kde sakra jsi?"
"Ta…tady…?"
"Jdeme na to."
"Ale já-… bych radši dala přednost smrti."
"To není pravda, běž…"
Já vím, snažil se mě uklidnit, ale marně. Dneska je to jenom na mně, jestli budu žít nebo ne. Mám bojovat. S kým? Nemám nejmenší tušení. Bojím se. Nejspíše naposledy dýchám, tak si to užívám a zhluboka se nadechuju, kdykoli je to jen možné.

Vedou mě dlouho chodbou přímo do místnosti, kde nejspíše zemřu. S obrovskou pravděpodobností. Stojím uprostřed místnosti, mám zaťaté pěsti a třesu se strachy. Přijde ke mně vůdce a dívá se mi do očí. Divím se, že ještě stojím na zemi a neválím se po zemi.
"Kde je tedy ten, koho mám porazit?" zeptám se kupodivu pevným hlasem a on se drze usměje.
"Ten už tady dávno je…"
A sakra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama