close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Změna našich srdcí, 6. kapitola

6. října 2010 v 19:16 | Mrs.Rinnegan

Já je tak... eh...

Tak, a jsem někde. Můj život je od té události s vůdcem na dvě věci. Ne, že by byl někdy jindy na víc, ale nepřehnal tohle náhodou? Hloupá otázka. Asi se zabouchnu do všech… a potom… potom snad konečně chcípnu. Jsem v jednom kuse ve tmě. A sama. Sasori? Další blbá otázka. Kašle na mě. A já na něj.
Opět si to namlouvám. Jsem husa. Asi ho miluju. Nebo ne, já ho… nenávidím! Tak! Nejraději bych ho…
Kdo to sem zas leze? Bezva, Hidan. Horší už to být nemůže.

Řekla jsem, že už to nemůže být horší? Příště, jakmile tohle řeknu, zacpěte mi hubu. Čímkoli.



Bělovlasý přišel k zamračené dívce a pobaveně se usmál.
"Pojď." Řekne jí překvapivě jemně a ona sebou cukne. Má mu věřit? On ji zvedl na nohy a odvedl ji z místnosti. Akai si musela dát ruku před oči, aby neoslepla ze světla, jakmile to ale udělala, zakopla a natáhla se na zemi. Hidan se neovládl a naplno se rozchechtal. Ona, celá rudá vstala a pokračovala, jako by se nic nestalo.

No, panebože, proč? Co já jsem ti udělala, že mě takhle trestáš? Přitahuju trapasy stejně jako Lin úspěchy a krásný kluky. Jak typické… Netuším, kam mě to vede, ale asi už se neodvážím zavřít oči. Raději si rozbiju hubu a oslepnu, než abych se podruhé ztrapnila. Další dveře… dělají z toho drama, ať mě někam zatáhne a zabije, copak je to tak těžký? Já se z toho zcvoknu.

Jashinista otevřel poslední dveře, strčil dívku dovnitř a sám se vypařil. V místnosti byla tma. Akai zpanikařila.
"Hej, to snad nemyslíš vážně, chlape? Pusť mě! Nemůžu zůstat pro změnu na světle?" Ticho. Tma.
"Kreténe." Odfrknu si uraženě a posadím se na zem. Ne nadlouho.
Znovu se přiženu ke dveřím a začnu do nich mlátit, div, že nevypadnou z pantů.
"Tak a dost! Pusťtě mě! Vy-…"
Ups… věřte tomu… ty dveře se mi rozpadly pod rukama. A tomuhle teprve věřte… že jsem dostala záchvat smíchu. Sama jsem nevěděla, co to má být, ale asi jsem se dočista pomátla. Fakt jsem se smála…
Ale netrvalo dlouho a do chodby se přihnal ten maskovaný chlápek s vražedným pohledem. Dvakrát ups. No… a je tady i ten blonďák. Třikrát ups. Ještě přijde vůdce a já to zabalím. Každopádně se na mě ten obrovský vrhl, ale kupodivu se netrefil, jelikož se mi strachem podlomila kolena a já se skácela k zemi, zatímco on vrazil do zdi. Zase jsem se hihňala. Už mě z toho bolí břicho…
On se překvapeně zvedl a vrhl se znovu. Heh, je asi slepý, protože se netrefil zase. Jestli by se trefil, je po mně. Tohle byla dost velká rána.
Kakuzu se znovu zvedl a cosi nesrozumitelného zavrčel na adresu smějící se dívky. Akai se musela opřít o zeď, jak se smála, a Deidara, ačkoliv se bránil, se začal smát taky. Rychle se vzpamatoval a hodil po dívce jílové zvířátko. To se ale nečekaně odrazilo od zdi a letělo zpátky za svým stvořitelem. Majitel malinkých bombiček musel uskočit a zmateně se na Akai podíval. Ta se nepřestávala smát, byla na stejném místě, vůbec se nikam nehnula. Tak jak to, že se ani jeden netrefil?

Přišla posila, rovnou samotný vůdce, který se rozčílil kvůli randálu. Vrhnul po Akai vražedným pohledem, a ta okamžitě zareagovala.
"Jejda… promiňte mi ty dveře… já jsem nechtěla…" začala blekotat, ale vůdce proti ní vyrazil. Ona vypískla a schovala se za kus spadlé zdi. Pein se netrefil a vrazil také do stěny. Když se hrabal zpod spadané omítky, nevěděl, jestli se má rozzuřit ještě více nebo se začít divit.

Po chvilce uslyšel další výbuch smíchu, a rozhodl se okamžitě. Rozzuřit, žádné divení!
Vstal a vrátil se na chodbu s myšlenkou: Co je sakra zač? Jsme na ni tři a ona se směje bez jediné úhony…

"Přiveďte někdo Itachiho, já se s ní štvát nebudu." Řekl vůdce rozjíveně a odkráčel pryč. Po chvilce přišel Uchiha, aktivoval Sharingan a podíval se do dívčiných zelených očí. Stál nehybně, ale měl smůlu, že se Akai znovu rozesmála, takže musela zavřít oči.
Itachi zřejmě ztratil nervy, protože vytáhl katanu a proti dívce se rozběhl. Ta se nečekaně rychle vzpamatovala, ale uhnula pozdě. Schytala škrábanec do ruky.
"Jau!" sykla vyděšeně, "To fakt bolelo." Dodala otráveně a protočila oči v sloup. Za pár vteřin na místo dorazil Sasori a Akai, jako na povel přestala se smíchem a chladně na něj upřela oči. Uvnitř ale tak chladná nebyla.

Ha! On je snad čím dál hezčí! Ale mám pocit, že sem přišel, aby mě dostal, a ne, aby si se mnou povídal… on se mi do očí nepodíval. Zbabělec!
Červenovlasý mladík úspěšně uhýbal pohledem a přivolal jednu loutku. S trošku smutným výrazem ji poslal proti fialovovlasé dívce a ta se právem rozohnila, skočila k němu a než se loutkář vzpamatoval, skončil na zemi. "Jak se opovažuješ!" prskla na něj rozzuřeně a on vytřeštil oči. Nevěděl, co má dělat a už vůbec netušil, co si má myslet a jak se zachovat. Itachi, Deidara i Kakuzu mezitím odešli, mysleli si, že ji loutkář usadí. Zřejmě omyl.

"Jak se opovažuješ na mě útočit? Myslela jsem, že mezi námi něco je. Ať už láska, nebo přátelství, já jsem ti věřila. A teď tohle? Napřed se neukážeš deset dní a potom… se mě pokusíš zabít pomocí nějakého kusu dřeva? Tak to je na mě moc!" křičela a bušila do něj pěstmi.
Z očí jí tekly slzy rozhořčení, smutku a zklamání.
Zase se vrátil ten starý pocit…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama