close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
             Něco okopírujete, nahlašuju. ^.^

Změna našich srdcí, 16. kapitola

30. října 2010 v 17:14 | Mrs.Rinnegan

Sebevědomí je krásná věc...

Hele, takhle ty obyčejně řešíš problémy?"
"No… když se hádám s někým jiným, řeším to pěstmi."
"Už jsem myslela, že tě nachytám při zahýbání." Zasmála se Akai a loutkář se tajemně usmál.



"Ale vážně. Srovnej se s tím, že já nejsem žena v domácnosti. Potřebuju boj, jinak se zblázním!" začínala se červenat a panikařila. Loutkář uznal za vhodné do tohoto zmatku zasáhnout a utišil ji. "Klídek, já to chápu. Jen…"
"Háček?"
"Jistě."
"Skvělé."
"Nechci - aby - se - ti - něco - stalo."
"A kdo by chtěl? Jsem miláček zabijáků."
Červenovlasý ninja se rozesmál, znělo mu to až překvapivě komicky.
"Jo, to je pravda. A chci říct, jestli budeš mít, nedej bože, misi s Itachim, nenech se jím vyprovokovat k nějakému boji. A neboj, on nikoho nenechá, aby ti ublížil. I když na to možná vypadá, hodně hluboko v srdci tě má rád. Měla bys působit spíše jako lékařka."
"Počkej… to si chci zapamatovat. Měla jsem si to napsat, sakra. Až mě Itachi tím svým pohledem zabije, ten papír bych ti ukázala. Počkej… jak bych ti ho mohla ukázat jako mrtvá?"
Loutkář udiveně zavrtěl hlavou.
To dělá naschvál, aby zlehčila situaci, nebo se jí to v myšlenkách opravdu takhle míchá? Být na jejím místě, asi jsem v blázinci. Hádat se sám se sebou… to je zvláštní… ale… roztomilé.
Zaculil se, když ji sledoval, jak se soustředěně mračí a mumlá nadávky, že jí její plán zapsat si loutkářovu řeč, a načež mu ji ukázat, nevyšel.
Povzdechl si a tiše odešel.


Zrzek se s trhnutím probudil, ztěžka vydechoval a potil se, jako by prožíval nejhorší noční můru ze všech. Snažil se vstát, musel si s někým… promluvit.
Se zasténáním se postavil na nohy a vyklopýtal z pokoje. Hned za dveřmi na něj narazila Konan a na nic nečekala.
Za chvilku ho táhla zpátky se slovy:
"Lehni si zpátky, ty pitomečku, vždyť si ublížíš!"

Akai se vzdala. Už nevěděla, nad čím přemýšlet a čím se zabývat. Chtěla ven.

Vyklouzla z místnosti a po špičkách doběhla až k pokoji Peina. Jemně zaklepala a ostýchavě dveře otevřela.
"Omlouvám se za vyrušení, ale chtěla bych si s vámi promluvit."
"Nápodobně." Drsný hlas se ozval z rohu tmavé místnosti a fialovovlasá holka sebou leknutím škubla.

Sakra! On mě tím jednou zabije. Normální člověk řekne ahoj nebo tak něco a on na mě vždycky vybafne něco neslušnýho… idiot.
"Hele, řeknu to rovnou," ztěžka vstal, až jsem si myslela, že se znovu složí na zem. Měla jsem o něj strach, byl tak tvrdohlavý. Chudák Konan, ta se musí o tohle dítě starat.

"Měl byste nám dát nějakou… misi."
"Ty taky?" vypadal dost udiveně, to mě trošku naštvalo.
"Podceňujete mou sílu?" vyprskla jsem na něj a on ucukl.
"O to nejde," vymlouval se, " Sasori ti to dovolil?"
"On mi nemá co zakazovat nebo dovolovat."
"Dobrá… poslali tě sem?"
"Eh? Ne."
"No, každopádně jsem se jaksi nedozvěděl, co umíš."
"Já," přikročila jsem k němu, " mám zvláštní kouzlo…" zašeptala jsem a on se snažil mi pohled oplácet.

S vítězoslavným úsměvem jsem vyšla ven a teprve teď mi to došlo.
"Proboha, co jsem to udělala? Chovala jsem se jako debil! Můj bože… a tohle jsem udělala před… vůdcem?!" zařvala jsem na celou chodbu nevěřícně a mé vykulené oči dávaly najevo, že jsem dostala chuť se zabít.

Kde jsem vzala to sebevědomí? Co jsem to provedla? Obyčejně, kdykoli na mě nenávistně zíral, jsem se roztřásla strachy, ale teď? Teď to byl on, kdo se cítil nesvůj.
Ale co už?
Tohle si nechám líbit, heh.
Možná to nebude právě on, kdo mi bude pít krev… a možná… to nebude nikdo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama